KSPH 66 INS XY 75 ICm XY 29 ICdo 25/2023-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce J. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem, se sídlem v Praze, Korunní 2206/127, PSČ 130 00, proti žalovaným 1) CURATORES v. o. s., se sídlem v Praze 2, Uruguayská 380/17, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 05758556, jako oddělenému insolvenčnímu správci žalobce, 2) P. D., narozenému XY, bytem XY, a 3) A. E., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY o hlavní intervenci žalobce, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 75 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2022, č. j. 75 ICm XY, 107 VSPH XY (KSPH 66 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobou došlou Krajskému soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) dne 29. dubna 2022 se žalobce (J. H.) domáhá vůči žalovaným [1) CURATORES v. o. s., jako oddělenému insolvenčnímu správci žalobce, P. D. (dále jen „P. D.“) a 3) A. E.] – odkazuje na ustanovení § 91a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – určení, že „právo popírat pohledávku“ přihlášenou P. D. do insolvenčního řízení žalobce (vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPH 66 INS XY) náleží jemu a nikoli druhému a třetímu žalovanému.
2. Usnesením ze dne 6. května 2022, č. j. 75 ICm XY, insolvenční soud
3. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 91a o. s. ř. a z ustanovení § 160 odst. 1 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 29 Cdo 617/2009 (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 107/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 107/2011“) – dospěl k závěru, podle něhož je vyloučena hlavní intervence žalobce do incidenčního řízení o určení pravosti pohledávek (vedeného v rámci insolvenčního řízení žalobce pod sp. zn. 77 ICm XY).
4. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
5. Odvolací soud – vycházeje z týchž ustanovení občanského soudního řádu a insolvenčního zákona a odkazuje na R 107/2011 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014 (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 92/2014“) ? se ztotožnil se závěry insolvenčního soudu ohledně nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce k podání žaloby o hlavní intervenci do incidenčního sporu o určení pravosti pohledávky.
6. Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
7. Učinil tak proto, že dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem [co do závěru, že žaloba o hlavní intervenci ve smyslu ustanovení § 91a o. s. ř. směřující proti účastníkům sporu o určení pravosti pohledávky (přihlášené do insolvenčního řízení žalobce) je (stejně jako samotný odporový spor) incidenčním sporem v rámci insolvenčního řízení žalobce, tudíž se i zde uplatní ustanovení § 160 insolvenčního zákona] zcela odpovídá závěrům vysloveným Nejvyšším soudem (v době po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí) v usnesení ze dne 29. března 2023, sen. zn. 29 ICdo 23/2023. Tam Nejvyšší soud podrobně vysvětlil, že dlužník „v konkursu“ jako osoba, jejíž popěrné právo nemá vliv na zjištění pohledávky přihlášeného věřitele, není osobou oprávněnou k zahájení odporového sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky takového věřitele (srov. § 160 odst. 1 a 4 insolvenčního zákona a R 92/2014) a tedy ani osobou oprávněnou do takového sporu intervenovat prostřednictvím institutu hlavní intervence podle ustanovení § 91a o. s. ř. 8. Šlo přitom o usnesení, v němž se dovolací soud vypořádal s obdobnou dovolací argumentací uplatněnou v typově shodné věci [šlo o spor o určení pravosti pohledávek, ve kterém se dlužníkova manželka V. H. (v procesním postavení žalobkyně) domáhala s odkazem na § 91a o. s. ř. vůči účastníkům incidenčního sporu (insolvenčnímu správci dlužnice a věřiteli dlužnice) zjištění, že „právo popírat pohledávky“ přihlášené věřitelem (do insolvenčního řízení dlužnice) svědčí jí]. 9. Konečně přípustnost dovolání nezakládají ani námitky dovolatele ohledně „nikoli řádného doručování“ rozhodnutí a jiných písemností v dané věci „jeho zástupci“, neboť uplatněnou argumentací vystihuje dovolatel tzv. zmatečnostní vadu řízení podle § 229 odst. 3 o. s. ř., jež jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje § 241a odst. 1 věta druhá o. s. ř. 10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 4. 2023 JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu