MSPH 90 INS 23203/2020 253 ICm 2013/2022 29 ICdo 26/2025-110
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce V. K., zastoupeného Mgr. Liborem Vincencem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Štěpánská 540/7, PSČ 120 00, proti žalovanému Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47116617, zastoupenému JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Šumavská 991/31, PSČ 120 00, o určení výše pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 253 ICm 2013/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS 23203/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2024, č. j. 253 ICm 2013/2022, 102 VSPH 172/2024-79 (MSPH 90 INS 23203/2020), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
1. Rozsudkem ze dne 13. prosince 2023, č. j. 253 ICm 2013/2022-56, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce (V. K. coby dlužník) domáhal určení, že skutečná výše pohledávky žalovaného (Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group), přihlášené do insolvenčního řízení žalobce přihláškou P31, činí 3 516,97 Kč (bod I. výroku) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 18 694,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho zástupkyně (bod II. výroku).
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. výroku (první výrok), změnil jej v bodě II. výroku tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 16 819 Kč, k rukám jeho zástupkyně (druhý výrok), a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč, k rukám jeho zástupkyně (třetí výrok). Ve druhém a třetím výroku deklaroval, že pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení se pokládají za přihlášené podle insolvenčního zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení žalobce ve stejném pořadí jako pohledávka, o níž se vedl tento spor.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně v celém jeho rozsahu,
podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a zčásti jde o otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatel nesouhlasí s právním posouzením věci, na němž spočívá napadené rozhodnutí (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudky obou soudů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Současně dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud odložil právní moc napadeného rozsudku odvolacího soudu.
4. Žalovaný ve vyjádření navrhl dovolání zamítnout, případně odmítnout.
5. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
6. Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
7. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému a třetímu výroku napadeného rozhodnutí, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před insolvenčním soudem a o nákladech odvolacího řízení, vylučuje přípustnost dovolání § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
8. Ve zbývající části, tj. v rozsahu potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, je pak dovolání nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Podle § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahující napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
11. Podle § 238 odst. 3 o. s. ř. se za rozhodnutí podle odst. 1 písm. c/ považuje i rozhodnutí vydané v řízení o určení pravosti nebo výše pohledávky nepřevyšující 50 000 Kč.
12. V dané věci je podstatné, že předmětem řízení o určení výše pohledávky je vykonatelná pohledávka žalovaného nepřesahující částku 50 000 Kč. Žalovaný v insolvenčním řízení žalobce (dovolatele) přihlásil vykonatelnou pohledávku ve výši 19 327,87 Kč (jistina) a dlužník (žalobce) se domáhá určení, že výše pohledávky žalovaného činí 3 516,97 Kč. Přitom není pochyb o tom, že nejde o pohledávku pracovněprávní ani o pohledávku ze spotřebitelské smlouvy. Z obsahu spisu a z insolvenčního rejstříku [viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. listopadu 2007, sp. zn. 28 C 346/2007, jež je přílohou přihlášky P31 a též podání dovolatele doručené insolvenčnímu soudu dne 24. května 2023 označené jako „Pokus o smír“ (č. l. 21)] totiž plyne, že přihlášená pohledávka (její jistina) představuje dlužné pojistné z pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, kterou dovolatel uzavřel v rámci své podnikatelské činnosti (předmětem byla veřejná silniční doprava, identifikační číslo osoby 49398946).
13. Na závěru o objektivní nepřípustnosti podaného dovolání přitom nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté dovolateli odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozsudku. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněného pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
14. Odmítnutím dovolání v přiměřené lhůtě se stal bezpředmětným (bez nutnosti o něm samostatně rozhodovat) i dovolatelův návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí.
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z mimosoudní odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 26. září 2024), která podle § 9 odst. 4 písm. c/ a § 7 bodu 5, ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném k datu podání vyjádření, činí částku 3 100 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 714 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč. Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 10. 7. 2025
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu