KSPL 27 INS 6549/2017
27 ICm 124/2022
29 ICdo 29/2024-196
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Bc. Vladimírem Volným, advokátem, se sídlem v
Domažlicích, náměstí Míru 40, PSČ 344 01, proti žalovaným 1/ JUDr. Věře
Sedloňové Ph. D., se sídlem v Praze 3, Sudoměřská 46, PSČ 130 00, jako
insolvenční správkyni žalobce, 2/ P. K., zastoupenému Mgr. Ing. Robertem
Bochníčkem, advokátem, se sídlem v Plzni, Americká 489/33, PSČ 301 00, a 3/ S.
K., o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Krajského soudu v Plzni pod
sp. zn. 27 ICm 124/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce vedené
u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS 6549/2017, o dovolání žalobce
proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. června 2023, č. j. 27 ICm
124/2022, 104 VSPH 335/2023-144 (KSPL 27 INS 6549/2017), takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. června 2023, č. j. 27
ICm 124/2022, 104 VSPH 335/2023-144 (KSPL 27 INS 6549/2017), se zrušuje a věc
se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
1. Rozsudkem ze dne 27. září 2022, č. j 27 ICm 124/2022-82, ve znění
(doplňujícího) usnesení ze dne 18. října 2022, č. j 27 ICm 124/2022-94, Krajský
soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (J. K.) domáhal vůči žalovaným (1/ JUDr.
Věře Sedloňové, jako insolvenční správkyni žalobce, 2/ P. K. a 3/ S. K.)
určení, že kupní smlouva uzavřená dne 29. listopadu 2021 mezi první žalovanou
(jako prodávající) a druhým žalovaným a třetí žalovanou (jako kupujícími), je
neplatná (I. výrok).
[2] Rozhodl o nákladech řízení (II. až IV. výrok).
2. Insolvenční soud – vycházeje z § 2 písm. g/, § 167 odst. 1, § 217 odst. 1, §
289 odst. 2 a 3 § 293 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho
řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím
závěrům:
3. Zajištěný věřitel první v pořadí byl oprávněn udělit pokyn ke zpeněžení
nemovitostí, které byly předmětem kupní smlouvy, když jeho pohledávku popřel
při přezkumném jednání pouze dlužník, jehož popření nemá vliv na zjištění
pohledávky (§ 193 odst. 3 insolvenčního zákona).
4. Na platnost zpeněžení nemá vliv, že kupní smlouva byla uzavřena bez vědomí
dlužníka, ani to, že jej insolvenční správkyně neinformovala o pokynu
zajištěného věřitele. Námitky k (ne)dodržení limitu dle § 298 odst. 4
insolvenčního zákona mohl dlužník uplatnit (což neučinil) v námitkách proti
návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Za pokyny, které udělí
insolvenčnímu správci, odpovídá výlučně zajištěný věřitel.
5. Dlužník nenabídl důkazy k prokázání tvrzení, že existoval konkrétní zájemce,
který byl v době uzavření kupní smlouvy připraven nabídnout a schopen zaplatit
cenu vyšší než byla kupní cena sjednaná v kupní smlouvě. Eventuální vady
znaleckého posouzení obvyklé ceny nemovitostí nejsou vadami kupní smlouvy nebo
postupu insolvenčního správce při prodeji nemovitostí.
6. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. června 2023, č.
j. 27 ICm 124/2022, 104 VSPH 335/2023-144 (KSPL 27 INS 6549/2017):
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (ve znění doplňujícího usnesení) [
první výrok].
[2] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
7. Odvolací soud – vycházeje z § 14, § 15a a § 15b zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z § 159 odst. 1 písm. f/, §
289 odst. 2 a 3 a § 293 odst. 1 insolvenčního zákona a z (označené) judikatury
Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím
závěrům:
8. Námitka podjatosti rozhodující soudkyně insolvenčního soudu je nedůvodná,
jelikož se (podle § 14 odst. 4 o. s. ř. nepřípustně) pojí jen s okolnostmi,
které nemohou být důvodem pro vyloučení soudce.
9. Žalobu lze zamítnout jako nedůvodnou již proto, že žalobce se domáhá určení
neplatnosti kupní smlouvy ze dne 29. listopadu 2021, právním titulem pro
nabytí nemovitostí druhým žalovaným a třetí žalovanou však byla (podle
příslušného listu vlastnictví) kupní smlouva uzavřená mezi žalovanými 6.
prosince 2021.
10. Co do dalších důvodů pro zamítnutí žaloby se odvolací soud ztotožňuje se
skutkovými a právními závěry insolvenčního soudu, na něž v podrobnostech
odkazuje.
II. Dovolání a vyjádření k němu
11. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně právních otázek dovolacím
soudem neřešených. Konkrétně jde o tyto otázky:
[1] Je pro platnost kupní smlouvy rozhodné, že dovolatel podal
žalobu proti kupní smlouvě ze dne 29. listopadu 2021, ačkoliv podle obsahu
žaloby je zřejmé, že napadl platnost kupní smlouvy uzavřené dne 6. prosince
2021? Měl insolvenční soud vyzvat žalobce k odstranění vad žaloby?
[2] Je pro určení neplatnosti kupní smlouvy rozhodné, že v
insolvenčním rejstříku nebyla zveřejněna kupní smlouva ze dne 6. prosince 2021?
[3] Měly se soudy zabývat zákonností prodeje nemovitostí v
souvislosti s § 298 odst. 4 insolvenčního zákona?
[4] Má soud v řízení provést v rámci dokazování výslech znalce,
který zpracoval znalecký posudek k ocenění nemovitosti?
12. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (dovolací důvod dle § 241 a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby
je Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel následovně:
K otázce č. 1 (K identifikaci kupní smlouvy)
14. Dovolatel logicky vycházel (při podání žaloby) z dokumentu, jež byl opatřen
úředně ověřenými podpisy a splňoval formální náležitosti (z kupní smlouvy z 29.
listopadu 2021), kdežto kupní smlouva z 6. prosince 2021 jako zveřejněný
dokument formální náležitosti nemá (ale insolvenční správkyně ji následně
označila za formálně správnou). Proto měl insolvenční soud vyzvat dovolatele k
odstranění vad žaloby, což neučinil (věcně posuzoval kupní smlouvu z 6.
prosince 2021, avšak chybně rozhodl o kupní smlouvě z 29. listopadu 2021).
K otázce č. 2 (K náležitostem kupní smlouvy a k
účinkům jejího
zveřejnění v insolvenčním rejstříku)
15. Dovolatel má za to, že je-li v insolvenčním rejstříku zveřejněna smlouva,
která nesplňuje formální náležitosti, je neplatná.
K otázce č. 3 (K § 298 odst. 4 insolvenčního zákona)
16. Soudy se nevypořádaly s námitkou, že nebylo posuzováno dodržení § 298 odst.
4 insolvenčního zákona, k čemuž uvádí, jak má vypadat správný postup při
zpeněžování nemovitostí, které tvoří zajištění. Potud se dovolává též závěrů
formulovaných v „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2022, sen. zn.
29 ICdo 99/2020 [jde o rozsudek uveřejněný v časopise Vybraná judikatura, číslo
2, ročníku 2024, pod číslem 19, který je (stejně jako další rozhodnutí
Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího
soudu].
K otázce č. 4 (K výslechu znalce)
17. Dovolatel namítá, že soudy nikterak nereagovaly na námitky ke znalci, nebyl
proveden řádně důkaz znaleckým posudkem, včetně výslechu znalce.
18. První žalovaná ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné,
případně zamítnout jako nedůvodné, majíc napadené rozhodnutí za správné.
19. Druhý žalovaný ve vyjádření rovněž navrhuje dovolání odmítnout jako
nepřípustné, případně zamítnout jako nedůvodné, maje napadené rozhodnutí též za
správné. Míní, že dovolatel vymezil předmět sporu konkrétně (určil za něj kupní
smlouvu z 29. listopadu 2021) a na vyjádření první žalované při jednání
insolvenčního soudu dne 27. září 2022 (proč došlo k sepisu kupní smlouvy z 6.
prosince 2021) nereagoval. Důvod vyzývat dovolatele k odstranění vad žaloby
nebyl dán. K námitkám spojeným s § 298 odst. 4 insolvenčního zákona poukazuje
druhý žalovaný (při současném odkazu na označenou judikaturu Nejvyššího soudu)
na to, že dovolání neobsahuje vlastní důvod nezákonnosti prodeje. Ke čtvrté
otázce dovolání se druhý žalovaný nevyjadřuje, maje ji za bezpředmětnou již
proto, že dovolatel nekonkretizoval znalecký posudek, se kterým ji pojí.
III. Přípustnost dovolání
20. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
21. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (11. prosince
2017) se v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka (a tedy i ve sporech
jím vyvolaných) i v době od 1. června 2019 uplatní insolvenční zákon ve znění
účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první
zákona č. 31/2019 Sb.].
22. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, maje na
zřeteli, že v dané věci může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., přičemž
pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.
Dovolání pak má za přípustné pro řešení otázky č. 1, jelikož potud je napadené
rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Přípustností dovolání ve vztahu k otázkám č. 2 až 4 se Nejvyšší soud bude
zabývat až v návaznosti na výsledek věcného posouzení otázky č. 1 (na jejímž
zodpovězení jsou tyto otázky do značné míry závislé).
IV. Důvodnost dovolání
23. Nejvyšší soud se – v hranicích právní otázky, pro kterou připustil dovolání
– zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy
správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
24. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil
věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní
normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový
stav nesprávně aplikoval.
25. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení
insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. května 2019) a občanského
soudního řádu (ve znění, jež nedoznalo změn od podání žaloby v této věci):
§ 7 (insolvenčního zákona)
Použití občanského soudního řádu a zákona o zvláštních řízeních soudních
Nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se
zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční
řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu
týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních
řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se
však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
§ 79 (o. s. ř.)
(1) Řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí
(§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná
čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo
právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační
složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich
zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se
navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve
věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále
obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského
fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a
žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.
(…)
26. Ze spisu se podávají následující skutečnosti:
[1] Žalobou podanou 12. ledna 2022 (č. l. 1-2) žalobce původně nekonkretizoval
kupní smlouvu, jejíž neplatnost požaduje určit. [2] K výzvě insolvenčního soudu (provedené usnesením ze dne 25. dubna 2022, č. j. 27 ICm 124/2022-31), pak žalobce podáním datovaným 28. května 2022,
doručeným insolvenčnímu soudu 30. května 2022 (č. l. 35-37), zevně označeným
jako „doplnění žaloby na určení neplatnosti kupní smlouvy“, doplnil žalobu mimo
jiné tak, že uvedl, že první žalovaná kupní smlouvou „ze dne 29. listopadu
2021“ prodala nemovitosti druhému žalovanému a třetí žalované (č. l. 35), načež
žádá soud, aby označil za neplatnou kupní smlouvu „ze dne 6. prosince 2021“ (č. l. 37). [3] K další výzvě insolvenčního soudu (provedené usnesením ze dne 13. června
2022, č. j. 27 ICm 124/2022-48) žalobce podáním doručeným insolvenčnímu soudu
19. července 2022 (č. l. 51), zevně označeným jako „oprava žaloby“, opravil
žalobu co do označení žalovaných. [4] Podáním datovaným 27. září 2022, doručeným insolvenčnímu soudu téhož dne
(č. l. 74-76), zevně označeným jako „doplnění žaloby“, doplnil žalobce žalobu o
další skutková tvrzení, načež tamtéž žádá soud, aby určil, že je neplatná kupní
smlouva „ze dne 29. listopadu 2021“ (č. l. 76). [5] Při jednání insolvenčního soudu, jež se konalo 27. září 2022 (srov. protokol o tomto jednání, č. l. 77-80), poté, co insolvenční soud k důkazu
sdělil obsah kupní smlouvy „č. dokumentu B-58“ (rozuměj kupní smlouvy z 29. listopadu 2021) a kupní smlouvy „č. dok. B-59“ (rozuměj kupní smlouvy z 6. prosince 2021) [č. l. 78], se první žalovaná k důkazu vyjádřila „k dotazu
soudu“ tak, že „na konkrétní okolnosti si již nepamatuje, ale domnívá se, že
zřejmě katastr odmítl vložit kupní smlouvu a z tohoto důvodu došlo k sepisu
nové kupní smlouvy“ (č. l. 79). Dovolatel byl „bez připomínek“. Tamtéž je
protokolováno, že v závěrečném návrhu žalobce žádá, aby soud rozhodl tak, že
„kupní smlouva je neplatná“ (bez uvedení data uzavření) [č. l. 80]. [6] Žalobce nejprve podal proti rozsudku insolvenčního soudu blanketní odvolání
[podáním datovaným 15. listopadu 2022, doručeným insolvenčnímu soudu dne 16. listopadu 2022 (č. l. 97)], které následně doplnil podáním doručeným
insolvenčnímu soudu dne 4. dubna 2023 (č. l. 123-126), v němž insolvenčnímu
soudu mimo jiné vytýkal nesprávnost spočívající v tom, že:
„ve výroku rozsudku je uvedena zcela jiná kupní smlouva, než o které mělo být
rozhodováno a která byla nakonec uzavřena, když odkazuji na dokument B-59
spisu“. Tamtéž vytýkal rozhodnutí insolvenčního soudu, že je „zmatečné a
nepřezkoumatelné“. [7] Odvolací soud poté, co mu věc byla předložena 15. května 2023 k
rozhodnutí o odvolání (srov. předkládací zprávu insolvenčního soudu z 5. května
2023, č. l. 137), usnesením ze dne 18. května 2023, č. j. 27 ICm 124/2022, 104
VSPH 335/2023-138 (KSPL 27 INS 6549/2017), vyzval účastníky, aby se do 3 dnů od
doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby rozhodl o podaném odvolání
bez nařízení jednání, s doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř.
K výzvě se po jejím
doručení souhlasně vyjádřila první žalovaná (podáním datovaným 22. května 2023,
č. l. 140), ostatní účastníci se nevyjádřili; odvolací soud následně vydal
napadený rozsudek, aniž nařídil odvolací jednání (srov. protokol o vyhlášení
rozsudku, č. l. 142).
27. Ve shora ustaveném rámci činí Nejvyšší soud k otázce č. 1 následující
závěry:
28. Úvodem Nejvyšší soud připomíná, že žaloba je procesním úkonem, přičemž
každý procesní úkon je nutno posuzovat podle toho, jak byl navenek projeven,
nikoliv podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí
jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co
procesním úkonem projevil, a tím, co jím projevit chtěl, nemá žádný vliv na
procesní úkon a jeho účinnost. Srov. odstavec 53 stanoviska pléna Nejvyššího
soudu ze dne 5. ledna 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, uveřejněného pod číslem 1/2017
Sb. rozh. st. (dále jen „stanovisko“), nebo důvody usnesení velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2012,
sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, uveřejněného pod číslem 72/2012 Sb. rozh. obč. (dále
jen „R 72/2012“).
29. Obecně platí, že žaloba musí obsahovat (jak plyne z § 79 odst. 1 věty druhé
o. s. ř., uplatnitelného prostřednictvím § 7 insolvenčního zákona i v tomto
incidenčním sporu) též vylíčení rozhodujících skutečností, a musí z ní být
patrno, čeho se žalobce domáhá. Údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (tzv.
žalobní petit), musí být v žalobě vyjádřen způsobem, který nevzbuzuje
pochybnosti o tom, jak mají být vymezena práva a jim odpovídající povinnosti
účastníků. Je tomu tak zejména proto, že soud v občanském soudním řízení, které
je ovládáno dispoziční zásadou, je vázán žalobou a nemůže tedy přiznat jiná
práva a uložit jiné povinnosti, než jsou navrhovány; zároveň musí žalobní petit
svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej překročit (k výjimkám z tohoto
pravidla srov. § 153 odst. 2 o. s. ř.); srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 29. července 2019, sen. zn. 29 ICdo 108/2017, uveřejněný pod
číslem 31/2020 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 31/2020“), odstavec 63 odůvodnění.
30. Ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. vymezuje obsahové a nikoli formální
náležitosti žaloby. Tyto náležitosti je třeba v žalobě uvést takovým způsobem,
aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možné bez
jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit. Nezáleží však na tom, v jakém
pořadí nebo uspořádání jsou v žalobě uvedeny; srov. např. (opět) R 31/2020
(odstavec 64 odůvodnění).
31. Přesný, určitý a srozumitelný žalobní návrh (žalobní petit) je zcela
nezbytným předpokladem pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního
hlediska) vykonatelné a aby tak nastaly právní účinky, které žalobce sledoval
zahájením řízení. Žalobce uvede (řádně), čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v
žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu
žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být dalšímu účastníku
řízení (žalovanému) uložena rozhodnutím soudu; srov. opět R 31/2020 (odstavec
65 odůvodnění).
32. Označí-li žalobce v žalobě přesně, určitě a srozumitelně povinnost, která
má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu, soud nepostupuje v rozporu se
zákonem, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí
stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje,
jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění
výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud musí
dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou
skutečně domáhal; srov. opět R 31/2020 (odstavec 66 odůvodnění).
33. Žalobní petit je nesprávný, jestliže vymezení práv a jim odpovídajících
povinností v něm obsažené je nepřesné, neurčité nebo nesrozumitelné. Žalobní
petit musí vycházet z vylíčených rozhodných skutečností; v případě, že
nevychází z těchto skutečností, ale z jiných v žalobě neuvedených okolností, a
kdy proto nelze dovodit, na základě, čeho má soud o žalobním petitu rozhodnout,
je žalobní petit rovněž nesprávný, i když je sám o sobě přesný, určitý a
srozumitelný. Nesprávný je též takový žalobní petit, v němž došlo k chybám v
psaní nebo v počtech anebo k jiným zřejmým nesprávnostem. A konečně, vadný je i
takový petit žaloby, který je v rozporu s vylíčením rozhodných skutečností
obsaženým v žalobě; srov. opět R 31/2020 (odstavec 67 a 68 odůvodnění).
34. Poměřováno těmito závěry, obsahovala žaloba již při svém prvním doplnění
(podáním datovaným 28. května 2022) rozpor mezi vylíčením rozhodných
skutečností zmiňujících, že ke zpeněžení nemovitostí došlo kupní smlouvou „ze
dne 29. listopadu 2021“ (č. l. 35) a žalobním petitem, jímž žalobce požadoval,
aby insolvenční soud označil za neplatnou kupní smlouvu „ze dne 6. prosince
2021“ (č. l. 37). Uvedený rozpor nelze považovat za „napravený“ (tak, že má jít
o kupní smlouvu „ze dne 29. listopadu 2021“) ani po dalším „doplnění žaloby“ [
podáním datovaným 27. září 2022, v němž žalobce formuluje žalobní petit tak, že
žádá soud, aby určil, že je neplatná kupní smlouva „ze dne 29. listopadu
2021“ (č. l. 76)]. Ze všech žalobních tvrzení (po provedených „doplněních“ a
„opravě“, srov. shrnutí obsahu spisu v odstavci 26 odůvodnění shora) totiž
plyne, že žalobce žalobou zřetelně projevil vůli (srov. opět stanovisko,
odstavec 53 odůvodnění, i R 72/2012) domáhat se určení neplatnosti té kupní
smlouvy, kterou první žalovaná převedla vlastnické právo k nemovitostem na
druhého žalovaného a třetí žalovanou (k převodu vlastnictví přitom došlo jinou
kupní smlouvou než uzavřenou 29. listopadu 2021).
35. Insolvenční soud, jemuž podle průběhu jednání konaného 27. září 2022 muselo
být zřejmé, že zde jsou (se stejným předmětem prodeje stejnými smluvními
stranami uzavřené) dvě kupní smlouvy s obligačními účinky (z 29. listopadu 2021
a 6. prosince 2021), leč pouze jedna kupní smlouva s účinky věcněprávními
(kupní smlouva z 6. prosince 2021), tedy pochybil, jestliže o žalobě bez
dalšího rozhodl (tak, že se zabýval jen platností kupní smlouvy z 29. listopadu
2021), aniž se pokusil (výzvou na žalobce) popsaný rozpor odstranit. Tím
zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Odvolací soud pak nápravu nezjednal, ač žalobce v odvolání výslovně namítl, že
insolvenční soud rozhodl o jiné kupní smlouvě.
36. Dovolání je tedy potud opodstatněné.
37. V situaci, kdy napadené rozhodnutí neobstojí již proto, že se soudy
nepokusily o odstranění vad žaloby co do identifikace kupní smlouvy, jejíž
neplatnost má být vyslovena, je již nadbytečné zkoumat přípustnost dovolání
ohledně dalších (dovoláním předložených) právních otázek.
38. U přípustného dovolání přihlíží Nejvyšší soud z úřední povinnosti též k
vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.
s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Odvolací řízení je přitom vskutku
postiženo zmatečnostní vadou ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. Pro argumentaci k
tomuto úsudku Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení občanského
soudního řádu (ve znění, jež od zahájení sporu nedoznalo změn):
§ 205 (o. s. ř.)
(…)
(2) Odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé,
lze odůvodnit jen tím, že
(…)
c/ řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci,
(…)
g/ rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
(…)
§ 214 (o. s. ř.)
(1) K projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu
jednání.
(2) Jednání není třeba nařizovat, jestliže
a/ se odmítá odvolání;
b/ se zastavuje nebo přerušuje odvolací řízení;
c/ odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o
předběžném opatření, nebo jinému usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci
samé;
d/ se zrušuje rozhodnutí podle § 219a odst. 1;
e/ odvolání se týká toliko nákladů řízení, lhůty k plnění nebo předběžné
vykonatelnosti.
(3) Jednání není třeba nařizovat také tehdy, bylo-li odvolání podáno
jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se práva účasti na
projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání
souhlasí; to neplatí, jestliže odvolací soud opakuje nebo doplňuje dokazování.
§ 229 (o. s. ř.)
(…)
(3) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný
rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto
ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu
odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek
soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2.
(…)
39. V takto ustanovením právním rámci Nejvyšší soud v návaznosti na obsah spisu
(srov. odstavec 26 odůvodnění shora) připomíná, že odvolací soud rozhodl o
podaném odvolání bez nařízení odvolacího jednání, maje v souvislosti s výzvou
(usnesením) ze dne 18. května 2023 zjevně za to, že pro takový postup byly
splněny předpoklady formulované v § 214 odst. 3 o. s. ř.
40. Z doplnění blanketního odvolání (podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne
4. dubna 2023) nicméně plyne, že žalobce (odvolatel) jím insolvenčnímu soudu
(mimo jiné) vytýkal nesprávnost spočívající v tom, že ve výroku rozsudku je
uvedena zcela jiná kupní smlouva, než o které mělo být rozhodováno a která byla
nakonec uzavřena, jakož i to, že jeho rozhodnutí je „zmatečné a
nepřezkoumatelné“ (srov. č. l. 126 a odstavec 26 odůvodnění shora).
41. Jak námitkou, že insolvenční soud rozhodoval o jiné kupní smlouvě, než
která byla předmětem řízení, tak námitkou, že rozsudek insolvenčního soudu je
nepřezkoumatelný, vystihl žalobce z obsahového hlediska tzv. jinou vadu řízení,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k povaze vady co do
identifikace kupní smlouvy srov. závěry formulované shora k první dovolací
otázce a k povaze vady spočívající v tvrzené nepřezkoumatelnosti rozhodnutí,
srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo
2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč. Tímto způsobem tedy
žalobce uplatnil (coby odvolatel) též odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2
písm. c/ o. s. ř.
42. K požadavku, aby odvolání bylo v rovině zkoumání uplatněných odvolacích
důvodů posuzováno podle svého obsahu, srov. v literatuře shodně např. Drápal,
L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1.
vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1730. Jestliže odvolatel v odvolání vedle
kritiky správnosti právního posouzení namítl i to, že řízení je postiženo
vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak odvolání
nebylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a postup podle §
214 odst. 3 o. s. ř. nebyl možný; k tomu srov. shodně např. odstavec 51
odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. prosince 2021, sen. zn. 29 ICdo
11/2020, uveřejněného pod číslem 82/2022 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 82/2022“).
43. O zmatečnostní vadu ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. pak jde i tehdy,
jestliže odvolací soud projedná odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně
(insolvenčního soudu) a rozhodne o něm bez nařízení odvolacího jednání, aniž
jde o postup dovolený úpravou obsaženou v § 214 odst. 2 a 3 o. s. ř.; srov.
např. již důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2007, sp. zn. 21
Cdo 2748/2006, uveřejněného pod číslem 48/2008 Sb. rozh. obč., nebo opět R
82/2022, odstavec 52 odůvodnění.
44. Lze tedy shrnout, že řízení je postiženo vadou žaloby (týkající se vymezení
předmětu sporu), kterou soudy neodstranily. Odvolací řízení je nadto postiženo
zmatečnostní vadou dle § 229 odst. 3 o. s. ř., neboť odvolací soud odvolání
projednal a rozhodl o něm bez nařízení odvolacího jednání, ač pro takový postup
nebyly splněny zákonem vyžadované podmínky. Nejvyšší soud proto, aniž
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí
zrušil (včetně závislých výroků o nákladech řízení) a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2025
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu