KSPH 66 INS 6953/2016 74 ICm 2038/2022 29 ICdo 31/2023-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Korunní 2206/127, PSČ 130 00, proti žalovaným 1/ Alia Trade, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Jánský vršek 311/6, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 25661191, zastoupenému Mgr. Markem Hejdukem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, PSČ 120 00, a 2/ CURATORES v. o. s., se sídlem v Praze 2, Uruguayská 380/17, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 05758556, jako oddělenému insolvenčnímu správci žalobce, o hlavní intervenci žalobce, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 74 ICm 2038/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS 6953/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2022, č. j. 74 ICm 2038/2022, 106 VSPH 786/2022-35 (KSPH 66 INS 6953/2016), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) dne 18. července 2022 se žalobce (J. H.) domáhá vůči žalovaným (1/ Alia Trade, s. r. o., a 2/ CURATORES v. o. s.) s odkazem na § 91a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), určení, že má „právo popírat pohledávky“ přihlášené prvním žalovaným do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalobce u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPH 66 INS 6953/2016 a že toto právo nemá druhý žalovaný „v rámci incidenčního sporu“ vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. 77 ICm 680/2019.
2. K výzvě insolvenčního soudu ze dne 6. září 2022, č. j. 74 ICm 2038/2022-10, žalobce doplnil žalobu podáním ze dne 15. září 2022 (č. l. 13).
3. Usnesením ze dne 21. září 2022, č. j. 74 ICm 2038/2022-26,
4. Insolvenční soud – vycházeje z § 42 odst. 4, § 43 odst. 1 a 2 a § 79 odst. 1 o. s. ř. – dospěl k závěru, že podání žalobce zůstalo i přes jeho doplnění nejasné, neurčité a nesrozumitelné a neobsahuje všechny zákonné náležitosti. Žalobce nevylíčil rozhodující skutečnosti a neoznačil, čeho se domáhá a z jakého důvodu; pro uvedené vady žaloby není možné pokračovat v řízení.
5. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. listopadu 2022, č. j. 74 ICm 2038/2022, 106 VSPH 786/2022-35 (KSPH 66 INS 6953/2016), potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
6. Odvolací soud – vycházeje z § 43 odst. 1 a 2, § 79 odst. 1 a § 91a o. s. ř. a z § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) ? se ztotožnil se závěry insolvenčního soudu. Žaloba neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, žalobce neoznačil řádně „nárok, který si činí na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi žalovanými“. Dodal, že incidenční spor vedený u insolvenčního soudu pod sp. zn. 77 ICm 680/2019 byl pravomocně skončen ke dni 15. srpna 2022.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má (posuzováno podle obsahu) za přípustné k řešení právních otázek týkajících se náležitostí žaloby a náležitostí výzvy k odstranění vad žaloby; tyto otázky odvolací soud zodpověděl (podle jeho názoru) v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Dovolatel je přesvědčen, že žalobu řádně doplnil, a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů.
8. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
9. Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že
právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž: 10. Ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. vymezuje obsahové, a nikoli formální náležitosti žaloby. Tyto náležitosti je třeba v žalobě uvést takovým způsobem, aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možné bez jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit. Srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2019, sen. zn. 29 ICdo 108/2017, uveřejněného pod číslem 31/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 11. V tzv. sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou, tedy tím, jak žalobce vymezil předmět řízení. Předmět řízení žalobce vymezuje v žalobě vylíčením skutečností (skutkových tvrzení), jimiž uvádí skutkový děj, na jehož základě žalobním petitem uplatňuje svůj nárok, či jinak řečeno nárok uplatněný žalobou je vymezen vylíčením skutkových okolností, z nichž žalobce nárok dovozuje (právní důvod nároku), a žalobním návrhem (petitem). Rozhodujícími skutečnostmi se přitom (ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř.) rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Jinak řečeno, skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci žalobou uplatněného nároku, musí být v žalobě vylíčeny tak, aby v žalobě popsaný skutek (skutkový děj), umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci žalobcova nároku, to jest nemožnost jeho záměny s jiným skutkem. K tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 209, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2003, sp. zn. 29 Odo 186/2002, uveřejněné pod číslem 1/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2009, sp. zn. 22 Cdo 4272/2007, uveřejněný pod číslem 25/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 12. Výzva k odstranění vad podání podle § 43 odst. 1 o. s. ř. musí obsahovat vedle určení lhůty k odstranění vad, poučení, jak je třeba opravu nebo doplnění provést, a poučení o následcích nečinnosti, také „údaje o tom, v čem je podání nesprávné nebo neúplné“. Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, uveřejněného pod číslem 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 13. Výše uvedené závěry, na nichž nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání, se plně prosadí i v poměrech dané věci, když žaloba (posuzováno dle jejího obsahu) neobsahuje údaj o tom, jaké (oproti žalovaným lepší) právo žalobci svědčí, přičemž tento nedostatek žalobce, ač byl řádně (v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 o. s. ř.) insolvenčním soudem vyzván, v určené lhůtě (ani následně v průběhu odvolacího řízení) neodstranil. 14. K povaze sporu z tzv. hlavní intervence směřující do incidenčních řízení a (obecným) náležitostem žaloby podle ustanovení § 91a o. s. ř. srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2023, sen. zn. 29 ICdo 23/2023; ohledně požadavku na určitost žaloby z hlavní intervence srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2023, sen. zn. 29 ICdo 42/2023, či usnesení ze dne 26. července 2023, sen. zn. 29 ICdo 40/2023, týkající se incidenčních sporů v téže insolvenční věci. 15. Současně nelze mít pochybnosti o tom, že nelze přihlížet k „doplnění“ (odstranění vad) žaloby, které žalobce případně učinil (až) v dovolání (§ 241a odst. 6 o. s. ř.). 16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2023
Mgr. Milan Polášek předseda senátu