MSPH 59 INS 12/2009
59 ICm 1332/2010
29 ICdo 35/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce Mgr. J. S., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Fialou, advokátem, se sídlem v
Praze 1, Jakubská 647/2, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. Dušanu Divišovi,
advokátu, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 633/49, PSČ 110 00, jako insolvenčnímu
správci dlužníka IMMAGINATION G. I., spol. s r. o., zastoupenému JUDr. Tomášem
Skoumalem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737/3, PSČ
500 02, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 59 ICm 1332/2010, jako incidenční spor v
insolvenční věci dlužníka IMMAGINATION G. I, spol. s r. o., se sídlem v Praze
5 – Radotíně, Věštínská 36/9, PSČ 153 00, identifikační číslo osoby 25 78 16
51, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 59 INS 12/2009, o
dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května
2012, č. j. 59 ICm 1332/2010, 101 VSPH 124/2012-169 (MSPH 59 INS 12/2009),
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího
řízení částku 2.904,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám
jeho zástupce.
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 19. září
2011, č. j. 59 ICm 1332/2010-86, zamítl žalobu o vyloučení nemovitostí
specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné nemovitosti“) z
majetkové podstaty dlužníka (IMMAGINATION G. I., spol. s r. o.). Insolvenční soud – cituje ustanovení § 46 odst. 1 a 2, § 48 odst. 1 a 2, § 517
a § 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) –
uzavřel, že kupní smlouva ze dne 12. února 2008 (dále též jen „smlouva“),
kterou dlužník (jako prodávající) převedl vlastnické právo ke sporným
nemovitostem na žalobce (Mgr. J. S.) je absolutně neplatná. Přitom zdůraznil, že uzavírá-li smlouvu za některou smluvní stranu na základě
hmotněprávní plné moci zástupce, musí být ze smlouvy patrno, že tak činí jako
zástupce, jinak je smlouva neplatná. V poměrech projednávané věci přitom
smlouvu za dlužníka uzavřel G. Ž. a ve smlouvě nebylo uvedeno, že jmenovaný
jedná jako zmocněný zástupce dlužníka. Jelikož nedošlo ke změně vlastníka sporných nemovitostí, sepsal žalovaný tyto
nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka po právu. Skutečnost, že žalovaný od
smlouvy odstoupil z důvodu, že kupní cena ve výši 3.000.000,- Kč nebyla
zaplacena, insolvenční soud považoval – vzhledem k absolutní neplatnosti
smlouvy – „za nadbytečnou“. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 31. května 2012, č. j. 59 ICm 1332/2010, 101 VSPH 124/2012-169 (MSPH 59 INS 12/2009), rozsudek
insolvenčního soudu změnil tak, že sporné nemovitosti vyloučil z majetkové
podstaty dlužníka. Podle odvolacího soudu ze skutkových zjištění insolvenčního soudu vyplývá, že
„záhlaví smlouvy bylo jejími účastníky opraveno tak, že do záhlaví bylo
dopsáno, že dlužník je při uzavírání smlouvy zastoupen na základě plné moci z
11. února 2005 a k tomuto rukou dopsanému textu v záhlaví smlouvy jsou
připojeny dva podpisy, že takto bylo záhlaví smlouvy opraveno předtím, než
katastrální úřad rozhodl o vkladu vlastnického práva k nemovitostem podle této
smlouvy, a to na základě sdělení katastrálního úřadu o tom, že ke kupní smlouvě
nebyla předložena plná moc zástupce, který za dlužníka smlouvu podepsal. To
znamená, že k doplnění záhlaví smlouvy stejně jako záhlaví návrhu na vklad do
katastru nemovitosti došlo v době, kdy smlouva měla pouze obligační účinky
(zavazovala jen její účastníky), ale neměla účinky věcně právní (ještě nedošlo
k převodu vlastnického práva k nemovitostem podle smlouvy). Po doplnění záhlaví
smlouvy a návrhu na vklad do katastru nemovitostí o text psaný rukou byla
účastníky smlouvy katastrálnímu úřadu zaslána plná moc z 11. února 2005, kterou
vystavila a podepsala jednatelka dlužníka S. B. pro G. Ž. a její podpis na plné
moci je ověřen před notářem. Podle této plné moci byl G. Ž. (který smlouvu
podepsal za dlužníka jako jeho zástupce) jednatelkou dlužníka zmocněn mimo jiné
výslovně i k tomu, aby za dlužníka uzavíral smlouvy týkající se nabývání a
prodeje nemovitostí“. „To, že plná moc z 11.
února 2005 nebyla připojena ke smlouvám vyhotoveným pro
předložení katastrálnímu úřadu, nemůže vést k závěru o její neplatnosti a
stejně tak z důvodů shora uvedených nemůže obstát právní závěr soudu prvního
stupně o tom, že smlouva je neplatná pro nedoložení hmotněprávní plné moci
zástupce“. Dále odvolací soud akcentoval, že žalovaný od smlouvy pro nezaplacení kupní
ceny nemohl odstoupit, když podle ustanovení § 253 odst. 1 zák. č. 182/2006
Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nebyla splněna
podmínka, podle níž smlouva o vzájemném plnění v době prohlášení konkursu ještě
nebyla splněna zcela ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy. Potud odkázal
na závěry formulované v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1170/2006
(jde o rozsudek ze dne 6. prosince 2007, uveřejněný pod číslem 42/2008 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek), jehož závěry, ač formulované při výkladu
ustanovení § 14 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, jsou
(dle odvolacího soudu) aplikovatelné i při výkladu ustanovení § 253
insolvenčního zákona. V situaci, kdy dlužník převedl na žalobce vlastnické právo ke sporným
nemovitostem a splnil tak zcela před prohlášením konkursu svou povinnost ze
smlouvy, nemohl žalovaný platně od kupní smlouvy po prohlášení konkursu na
majetek dlužníka odstoupit.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho
přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítaje, že spočívá na
nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel polemizuje se závěrem odvolacího soudu ohledně (ne)platnosti smlouvy
a zdůrazňuje, že uzavírá-li smlouvu za některou smluvní stranu na základě
hmotněprávní plné moci zástupce, musí být ze smlouvy patrno, že tak činí jako
zástupce, jinak je smlouva absolutně neplatná.
Dále poukazuje na skutečnost, že byl-li dlužník v době uzavření kupní smlouvy v
úpadku, byl uzavřením kupní smlouvy a následným zápočtem (rozuměj zápočtem
kupní ceny) žalobce zvýhodněn jako věřitel dlužníka před ostatními věřiteli
dlužníka, což je další důvod, pro který je kupní smlouva neplatná.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc
tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné.
Podle ustanovení čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského
soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího
soudu ve věci samé, které je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a)
o. s. ř., Nejvyšší soud jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení § 243b odst. 1
o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že závěr, podle něhož podepsala-li fyzická osoba smlouvu jako
osoba jednající za smluvní stranu, není pro řešení otázky platnosti této
smlouvy významné, zda v ní bylo výslovně uvedeno, že tak činí na základě hmotně
právní plné moci, Nejvyšší soud formuloval již v rozsudku ze dne 29. srpna
2007, sp. zn. 29 Odo 1635/2005, uveřejněném pod číslem 49/2008 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek.
O tom, že důvodem neplatnosti kupní smlouvy nemůže být (bez dalšího) ani
dovolatelem tvrzená „skutečnost“, dle které „byl-li dlužník v době uzavření
kupní smlouvy v úpadku, byl uzavřením kupní smlouvy a následným zápočtem
zvýhodněn žalobce jako věřitel dlužníka před ostatními věřiteli dlužníka“,
rovněž nemůže být pochyb. K tomu srov. ustanovení § 235 a násl. insolvenčního
zákona, upravující neúčinnost právních úkonů dlužníka, jakož i důvody rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2014, sp. zn. 29 ICdo 6/2012, uveřejněného
pod číslem 65/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, důvody rozsudků
Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2014, sp. zn. 29 ICdo 13/2012 a ze dne 29.
dubna 2014, sp. zn. 29 ICdo 14/2012, jakož i obdobně důvody rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem
100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b
odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného
Nejvyšší soud odmítl a žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených
nákladů dovolacího řízení.
Ty v projednávané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby
(vyjádření k dovolání ze dne 12. října 2012), která podle ustanovení § 9 odst.
3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31.
prosince 2012, činí 2.100,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů podle
ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč a s náhradou za 21%
daň z přidané hodnoty ve výši 504,- Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tak Nejvyšší
soud přiznal žalobci k tíži žalovaného na náhradu nákladů dovolacího řízení
celkem částku 2.904,- Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního
tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010,
uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. července 2014
JUDr. Petr G e m m e l
předseda
senátu