MSPH 79 INS 22650/2019 279 ICm 2104/2020 29 ICdo 39/2025-272
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. P., zastoupeného Mgr. Petrem Sprinzem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Hybernská 1271/32, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. Jaroslavu Brožovi, MJur, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka T. B., zastoupenému Mgr. Robertem Klenkou, advokátem, se sídlem v Praze, Českomoravská 2532/19, PSČ 190 00, za účasti H. P., zastoupené JUDr. Markétou Mlčkovský Millerovou, LL.M. advokátkou, se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, jako vedlejší účastnice řízení na straně žalobce, o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 279 ICm 2104/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka T. B., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 22650/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2024, č. j. 279 ICm 2104/2020, 101 VSPH 644/2024-237 (MSPH 79 INS 22650/2019), takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 23. července 2024, č. j. 279 ICm 2104/2020-215, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. 192 ICm 2097/2020.
2. Insolvenční soud – vycházeje z § 109 odst. 2 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – přijal následující závěry:
3. Vedle této věci jsou u insolvenčního soudu vedena další 3 excindační řízení o vyloučení stejného podílu o velikosti 10 % ve společnosti BEE s. r. o. (dále jen „společnost B“) ze soupisu majetkové podstaty dlužníka; ve věci vedené pod sp. zn. 192 ICm 2097/2020 je žalobkyní vedlejší účastnice, ve věci vedené pod sp. zn. 195 ICm 2101/2020 je žalobcem Bohemia Energy Holding B. V. a ve věci vedené pod sp. zn. 202 ICm 2102/2020 je žalobcem MR COMMUNICATIONS, s. r. o.
4. Řízení vedené pod sp. zn. 192 ICm 2097/2020 je těsně před rozhodnutím ve věci samé, kdežto v této věci nebylo ještě jednáno. Proto má soud v rámci ekonomie řízení za odůvodnitelné přerušit toto řízení do skončení řízení věci sp. zn. 192 ICm 2097/2020 (jehož výsledky pak bude vázán).
5. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. listopadu 2024, č. j. 279 ICm 2104/2020, 101 VSPH 644/2024-237 (MSPH 79 INS 22650/2019), změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že řízení se nepřerušuje.
6. Odvolací soud – vycházeje z § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. a z § 225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:
7. Při souběhu vylučovacích žalob podaných podle § 225 odst. 1 insolvenčního zákona, jimiž se (různí) žalobci domáhají vyloučení totožného majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, to, že soud jedné z žalob vyhoví, nutně vede k zamítnutí dalších žalob. Přerušení řízení o některé z těchto žalob (do pravomocného skončení jiné vylučovací žaloby o témže majetku) může vést k ukončení (přerušeného) sporu bez věcného posouzení žaloby, ačkoli procesní předpis nevymezuje žádné věcné kritérium pro určení pořadí projednání žalob. Čekání na výsledek řízení o jiné vylučovací žalobě k témuž majetku, který se v konečném důsledku nemusí projevit v rozhodnutí soudu v přerušeném řízení, je přitom postupem zjevně prodlužujícím řízení. Důvody pro přerušení řízení v projednávané věci tedy nebyly dány. II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky (č. 1), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny (č. 2 až 4). Konkrétně jde o „otázky“: [1] absence úvah, zda je v nynějším řízení a souběžně vedeném řízení řešena stejná otázka a zda je proto hospodárné přerušit řízení; [2] možnosti přerušit řízení o jedné z vylučovacích žalob do skončení řízení o jiné vylučovací žalobě o téže věci pojaté do soupisu majetkové podstaty; [3] zásady rychlého uspokojení insolvenčních věřitelů a přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.; [4] rozhodnutí v jednom řízení o vylučovací žalobě jako o otázce předběžné pro druhé řízení o vylučovací žalobě k téže věci.
9. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
10. Vedlejší účastnice se ve vyjádření s dovoláním ztotožnila.
11. Žalovaný má ve vyjádření dovolání za obstrukční. III. Přípustnost dovolání
12. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
13. Dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
14. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je co do závěru, že nebyl důvod přerušit řízení podle § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., souladné s (dále označenou) ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
15. Tak např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněného pod číslem 107/2014 Sbírky rozh. obč. [který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu], Nejvyšší soud ozřejmil, že smyslem § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží.
16. V usnesení ze dne 27. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 40/2013, Nejvyšší soud doplnil, že tam, kde se vedle postupu dle § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. nabízí soudu (jako možný) postup dle § 112 odst. 1 o. s. ř., má spojení věcí ke společnému řízení zásadně přednost před přerušením řízení. Institut spojení věcí vede (tím, že řízení pokračuje) k naplnění účelu občanského soudního řízení vymezeného ustanovením § 6 o. s. ř., kdežto využití institutu přerušení řízení lze chápat jako krok, jenž zřejmě povede k oddálení kýženého výsledku (ve sporu se nepokračuje), leč je žádoucí se zřetelem k předmětu jiného (nejen) soudního řízení, jež je důvodem přerušení řízení. To se ostatně projevuje i v textu příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Tak v návěští odstavce 2 v § 109 o. s. ř. se možnost soudu přerušit řízení podmiňuje tím, že soud „neučiní jiná vhodná opatření“ a následně se pak podle § 111 odst. 2 věty první o. s. ř. pro případ, že řízení je přerušeno podle § 109 o. s. ř., vyžaduje, aby soud činil „všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá“. Oproti tomu podle dikce § 112 odst. 1 o. s. ř. může soud spojit věci ke společnému řízení „v zájmu hospodárnosti řízení“.
17. Závěr, že tam, kde se samostatnými vylučovacími žalobami domáhají (vůči insolvenčnímu správci téhož dlužníka) vyloučení stejného majetku různí žalobci u stejného insolvenčního soudu, má insolvenční soud řízení spojit ke společnému řízení, je závěrem triviálním, když odpovídá shora citované judikatuře i dikci § 160 insolvenčního zákona, kde úprava obsažená v § 160 odst. 1 insolvenčního zákona je pravidlem a úprava obsažená v § 160 odst. 2 insolvenčního zákona výjimkou z pravidla, která překážkou spojení věcí být nesmí (srov. k § 160 insolvenčního zákona i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2022, sen. zn. 29 ICdo 86/2020, uveřejněný pod číslem 30/2023 Sb. rozh. obč.).
18. K možnosti spojit řízení i tam, kde věci napadly u téhož soudu do různých soudních oddělení, srov. již rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2011, sp. zn. 18 Co 297/2010, uveřejněný pod číslem 118/2011 Sb. rozh. obč., nebo např. odstavec 38. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2024, sen. zn. 29 NSČR 67/2023, uveřejněného pod číslem 6/2025 Sb. rozh. obč.
19. Napadené usnesení je s těmito judikatorními závěry v souladu (neprotiví se jim).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. března 2025
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu