MSPH 76 INS 8599/2022 205 ICm 2745/2022 29 ICdo 40/2025-105
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně M. Š., zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem, se sídlem v Praze, Lucemburská 1599/13, PSČ 130 00, proti žalovanému A. F., zastoupenému Mgr. Karlem Radou, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze, Antala Staška 2027/79, PSČ 140 00, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 205 ICm 2745/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS 8599/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2024, č. j. 205 ICm 2745/2022, 107 VSPH 193/2024-88 (MSPH 76 INS 8599/2022),
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
soudem pod sp. zn. MSPH 76 INS 8599/2022, není po právu (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 13. listopadu 2024, č. j. 205 ICm 2745/2022, 107 VSPH 193/2024-88 (MSPH 76 INS 8599/2022) potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku I. a změnil jej ve výroku II. o nákladech řízení (první výrok); dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud – vycházeje z § 193, § 194, § 199 a § 410 odst. 1, 5 a 6 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ? ve shodě s insolvenčním soudem zdůraznil, že v případě popření vykonatelné pohledávky dlužnicí nelze znovu přezkoumávat okolnosti vzniku popřené pohledávky; současně žalobkyně netvrdila žádné skutečnosti ohledně zániku nebo promlčení vykonatelné pohledávky žalovaného.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné (§ 237 o. s. ř.) k řešení následujících právních otázek (podle jejího názoru) dílem Nejvyšším soudem nezodpovězených, dílem vyřešených odvolacím soudem v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu: 1) Lze právní jednání (smlouvu o zápůjčce a směnku) považovat za simulované či dissimulované právní jednání, když jejich skutečným účelem bylo obejití zákonných povinností žalovaného?
2) Jaké jsou limity aplikace § 410 odst. 6 insolvenčního zákona, když (žalovaným přihlášená) pohledávka nikdy nevznikla, přičemž tato otázka nebyla věcně projednána v předchozím řízení?
3) Měly soudy zohlednit nové (v incidenčním řízení předložené) důkazy, které nebyly projednány v nalézacím řízení?
Dovolatelka snáší argumenty na podporu názoru, že přihlášená (směnečná) pohledávka žalovaného není po právu, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčního soudu k dalšímu řízení. Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá, a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 23. června 2021, sen. zn. 29 ICdo 13/2021, podle nichž se důvody, pro které může dlužník popřít pravost nebo výši vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (§ 410 odst. 6 insolvenčního zákona) nepojí se všemi skutečnostmi odůvodňujícími zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce [§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.], nýbrž jen s těmi, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená. Ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 2. listopadu 2021, sp. zn. I. ÚS 2596/21. Tyto závěry se plně prosadí i v poměrech dané věci, kdy žalobkyně popřela vykonatelnou (směnečnou) pohledávku žalovaného (viz směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Praze ze dne 30. října 2019, č. j. 73 Cm 101/2019-26, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 2. července 2020, č. j. 73 Cm 101/2019-99, a s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. dubna 2022, č. j. 2 Cmo 344/2020-257). Jinak řečeno, dovolatelka se (nepřípustně) domáhá revize závěrů přijatých soudy ve shora odkazovaných rozhodnutích ohledně důvodu vystavení směnky; současně netvrdí existenci skutečností, které mohou být (právně významným) důvodem popření vykonatelné pohledávky ve smyslu § 410 odst. 6 insolvenčního zákona. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta poslední o. s. ř.). Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 4. 2025 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu