KSPH 62 INS XY 62 ICm XY 29 ICdo 45/2016-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Finančního úřadu pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v Kolíně, se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 423, PSČ 280 02, identifikační číslo osoby 72 08 00 43, proti žalovanému Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29 41 48 73, jako insolvenčnímu správci dlužníka V.K., zastoupenému Mgr. Janem Škeříkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Táborská 619/46, PSČ 140 00, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 62 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka V.K., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 62 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. dubna 2016, č. j. 62 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 62 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 1. září 2015, č. j. 62 ICm 1968/2015-21, zamítl žalobu, kterou se žalobce (Finanční úřad pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v Kolíně) domáhal vůči žalované (Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka V. K.) určení, že jeho pohledávka ve výši 200,- Kč (dále jen „sporná pohledávka“) „je pohledávkou vykonatelnou řádně přihlášenou do insolvenčního řízení, která se uspokojuje plněním oddlužení jako pohledávka nezajištěná“. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 21. dubna 2016, č. j. 62 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 62 INS XY), rozsudek insolvenčního soudu ve výroku ve věci samé potvrdil.
Odvolací soud – na rozdíl od soudu insolvenčního – uzavřel, že sporná pohledávka není příslušenstvím pokuty za opožděné tvrzení daně ve smyslu ustanovení § 250 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, tj. není příslušenstvím mimosmluvní sankce ve smyslu ustanovení § 170 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Současně zdůraznil, že v situaci, kdy nejde o pohledávku za majetkovou podstatou, lze posoudit, zda jde o pohledávku vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení jen „v rámci“ žaloby na popření vykonatelné pohledávky podané ve smyslu ustanovení § 199 insolvenčního zákona insolvenčním správcem, nikoli v rámci žaloby podané podle § 203 odst. 4 insolvenčního zákona.
Jelikož sporná pohledávka, která vznikla v době před zahájením insolvenčního řízení, není pohledávkou za majetkovou podstatou, a nebyla dosud, ač řádně přihlášena, přezkoumána na přezkumném jednání, odvolací soud rozsudek insolvenčního soudu, byť z jiných důvodů, ve výroku o věci samé jakožto věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka, zda „pohledávky neuspokojované v insolvenčním řízení ve smyslu ustanovení § 170 insolvenčního zákona mají být zařazeny do seznamu přihlášených pohledávek, podrobeny přezkumu na přezkumném jednání a na něm insolvenčním správcem (co do pořadí) popřeny“.
Dovolatel je přesvědčen, že pohledávky neuspokojované v insolvenčním řízení ve smyslu ustanovení § 170 insolvenčního zákona se do seznamu přihlášených pohledávek nezařazují, nejsou předmětem přezkumného jednání a insolvenční správce je nemůže ani účinně popřít; potud poukazuje na ustanovení § 189 odst. 1 větu druhou insolvenčního zákona a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Dovolání žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že na řešení dovolatelem vymezené právní otázky právní posouzení věci odvolacím soudem nespočívá. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je totiž zjevné, že sporná pohledávka – podle názoru odvolacího soudu – není pohledávkou za majetkovou podstatou, ani pohledávkou, která by byla vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení podle ustanovení § 170 insolvenčního zákona. Zmíněný závěr odvolacího soudu přitom nebyl dovoláním zpochybněn.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 202 odst. 1 insolvenčního zákona. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2018
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu