KSLB 57 INS 15126/2022
57 ICm 1799/2024
29 ICdo 45/2025-161
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Helenou Myškovou v právní věci
žalobce Z. Š. zastoupeného Mgr. Šárkou Hammer, advokátkou, se sídlem v Mladé
Boleslavi, 17. listopadu 1477, PSČ 293 01 proti žalovanému Finančnímu úřadu pro
Liberecký kraj, se sídlem v Liberci, 1. máje 97, PSČ 460 02, identifikační
číslo osoby 72080043, o popření vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského
soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 57 ICm 1799/2024, jako
incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Z. Š., vedené u Krajského soudu v
Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 57 INS 15126/2022, o
dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 2024,
č. j. 57 ICm 1799/2024, 104 VSPH 698/2024-103 (KSLB 57 INS 15126/2022), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení.
1. Usnesením ze dne 16. července 2024, č. j. 57 ICm 1799/2024-57,
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“)
odmítl žalobu ze dne 25. května 2024, kterou se žalobce jako dlužník v
insolvenčním řízení domáhal určení, že pohledávky žalovaného přihlášené
přihláškou P1 nejsou po právu (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod
II. výroku).
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením
potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Odvolací soud dospěl k závěru, že insolvenční soud správně žalobu dle
§ 160 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenčního zákona), odmítl jako opožděnou a ohledně pohledávek nepopřených
žalobcem jako žalobu podanou neoprávněnou osobou.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém
navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího i insolvenčního soudu
a vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatel namítá, že
„rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s právními předpisy“.
5. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, maje za to, že
rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné.
6. Podle ustanovení § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje,
v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a
čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
7. V dané věci mohla být přípustnost dovolání založena jen při splnění
některého z předpokladů uvedených v § 237 o. s. ř., podle něhož je dovolání
přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení
končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li
být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání
nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. K tomu
srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo
1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo
2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
(dále jen „R 4/2014“), jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28.
listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 45/2017 Sbírky
nálezů a usnesení Ústavního soudu.
9. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto,
že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu
dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za
dosud nevyřešenou dovolacím soudem (viz R 4/2014). Má-li být dovolání přípustné
proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde
o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno,
jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z
judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013). Má-li přípustnost dovolání
spočívat v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena
jinak, musí dovolatel označit judikatorní závěry, od nichž by se měl dovolací
soud odklonit (srov. k tomu např. R 4/2014 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne
29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Mělo-li by být dovolání přípustné
podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, muselo by být z
obsahu dovolání patrné, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od
které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím
soudem odchyluje (srov. též důvody R 4/2014). Takové údaje se ovšem z dovolání
nepodávají.
10. V dovolání dovolatel označil rozhodnutí, proti kterému dovolání
směřuje, formuloval dovolací návrh a argumentačně se vymezil k důvodům, pro
které by titul pohledávky žalovaného měl být (dle mínění dovolatele) absolutně
neplatný. Dovolatel však v dovolání neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání (tedy které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř.
považuje za splněné), ani neformuloval žádnou právní otázku, na jejímž řešení
spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, a která by měla být přezkoumána dovolacím
soudem.
11. Též judikatura Ústavního soudu ústí v závěr, podle kterého
„náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v
občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu
dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout
pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto
požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem
stanovených požadavků“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2015,
sp. zn. II. ÚS 2716/13). Ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 pak
Ústavní soud dodal, že: „neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů
přípustnosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro
vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod“. I v další své
nálezové judikatuře Ústavní soud Nejvyššímu soudu netoleruje, pokud ten
projedná dovolání, aniž by bylo vybaveno předepsanými obsahovými náležitostmi
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. února 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18-2,
uveřejněný pod č. 23/2020 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
12. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f
odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje
splnění předpokladů přípustnosti (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím
řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §
243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a uložil žalobci, jehož
dovolání bylo odmítnuto, nahradit náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému
v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání ze dne 4. března 2025, které
nebylo sepsáno advokátem (žalovaný nebyl v dovolacím řízení zastoupen). Ty v
dané věci sestávají z paušální náhrady ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č.
254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě
nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle
§ 89a exekučního řádu).
14. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním
znění.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 9. 4. 2025
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu