Nejvyšší soud Usnesení insolvence

29 ICdo 47/2024

ze dne 2024-12-18
ECLI:CZ:NS:2024:29.ICDO.47.2024.1

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího

Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci

žalobce České kanceláře pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Milevská 2095/5, PSČ

140 00, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupeného Mgr. Evou Vaškovou,

advokátkou, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, proti

žalovanému Mgr. Martinu Červinkovi, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ

560 02, jako insolvenčnímu správci dlužníků J. M. a R. M., zastoupenému JUDr.

Martinem Pavlišem, advokátem, se sídlem v Hlinsku, Adámkova třída 149, PSČ 539

01, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 77

ICm 324/2023, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků J. M., a R. M.,

vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 82 INS 16908/2022, o dovolání

žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2023, č. j. 77

ICm 324/2023, 101 VSPH 543/2023-51 (KSPH 82 INS 16908/2022), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

1. Rozsudkem ze dne 29. 5. 2023, č. j. 77 ICm 324/2023-33, Krajský soud

v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl pro předčasnost žalobu, kterou se

žalobce (Česká kancelář pojistitelů) domáhal po žalovaném (Mgr. Martinu

Červinkovi, jako insolvenčnímu správci dlužníků J. M. a R. M.) určení, že jeho

pohledávka za dlužníkem (J. M.) č. P20 ve výši 3.308 Kč není vyloučena z

uspokojení v insolvenčním řízení dlužníků (bod I. výroku), a rozhodl, že žádný

z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným

rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že určil, že žalobce má za

dlužníkem (J. M.) pohledávku č. P20 ve výši 3.308 Kč přihlášenou co do pořadí

po právu (první výrok), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu

nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

3. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 1 odst. 2, § 4 odst. 1, § 24

odst. 1 a § 24 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu

způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o

pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) – dospěl k závěru, že povinnost

zaplatit žalobci příspěvek za porušení povinnosti platit pojištění odpovědnosti

za újmu způsobenou provozováním motorového vozidla podle § 4 odst. 1 zákona č.

168/1999 Sb. není mimosmluvní sankcí vyloučenou z uspokojení v insolvenčním

řízení podle § 170 písm. d/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho

řešení (insolvenčního zákona). Hlavním účelem příspěvku není sankcionování

vlastníků nebo provozovatelů nepojištěných vozidel, nýbrž zajištění plnění do

garančního fondu zřízeného podle § 24 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., z něhož

je následně vypláceno plnění, v případě vzniku újmy způsobené provozem vozidla,

jež nemůže být pokryto (z jakéhokoli důvodu) z pojištění odpovědnosti z provozu

vozidla.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší

soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního

řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání

nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není

přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

5. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jde-li o řešení dovolatelem

předestřené otázky, zda příspěvek do garančního fondu dle § 4 odst. 1 zákona č.

168/1999 Sb. se řadí mezi pohledávky vyloučené z uspokojení podle § 170 písm.

d/ insolvenčního zákona, totiž zcela odpovídá závěrům, jež Nejvyšší soud (v

době po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí) formuloval v rozsudku ze dne 4.

12. 2024, sen. zn. 29 ICdo 72/2024, (vydaném v incidenčním sporu vedeném mezi

týmiž účastníky v insolvenčním řízení jiného dlužníka) a podle kterých:

[1] Povinnost podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. byla primárně stanovena

jednak za účelem zajištění dostatečných prostředků pro výplaty zákonem

stanovených plnění poškozeným za újmy způsobené provozem vozidla z garančního

fondu zřízeného podle § 24 zákona č. 168/1999 Sb., jednak za účelem vyrovnání

postavení osob povinných uzavřít pojištění odpovědnosti ve vztahu k financování

tohoto garančního fondu. Osoby, jež plní zákonnou povinnost k pojištění

odpovědnosti, se totiž na financování tohoto garančního fondu podílí

zprostředkovaně prostřednictvím povinných příspěvků jejich pojistitelů podle §

18 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. (kteří nadto ručí za dluhy žalobce), případně

přímo v případě osob s uzavřeným hraničním pojištěním podle § 14 odst. 1 tohoto

zákona. Proto byla (též) osobám, jež povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti

nesplnily (nepojištěným vlastníkům a provozovatelům vozidel), stanovena

povinnost platit příspěvek ke spolufinancování garančního fondu.

[2] Základním účelem příspěvku podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. tedy

není potrestání protiprávního jednání dlužníka (jenž jako vlastník nebo

provozovatel vozidla nesplnil povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti).

Příspěvek podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. má rovněž motivovat k plnění

zákonné povinnosti uzavřít pojištění odpovědnosti (čemuž odpovídá jeho výše),

ovšem tento (do určité míry též sankční) rozměr dané úpravy nebyl hlavním

důvodem zavedení příspěvku.

[3] Příspěvek do garančního fondu dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb.

nemá charakter mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka (ve smyslu § 170

písm. d/ insolvenčního zákona) a pohledávky z titulu tohoto příspěvku tak

nejsou vyloučeny z uspokojení v insolvenčním řízení.

6. Na výše uvedených závěrech, které se plně prosadí i v poměrech dané

věci, nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit.

7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§

243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

8. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v

insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i

zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 12. 2024

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu