KSLB 76 INS XY 76 ICm XY 29 ICdo 50/2022-82 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka J. J., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS XY, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti „přezkumu pohledávek z roku 2012“, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm XY, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Jižní 1820, PSČ 470 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2022, č. j. 76 ICm XY, 102 VSPH XY (KSLB 76 INS XY), takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 18. července 2019, č. j. 76 ICm XY, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) odmítl žalobu pro zmatečnost z 2. července 2019, kterou dlužník (J. J.) podal proti přezkumu pohledávek z roku 2012 (v jeho insolvenčním řízení).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 43 a § 232 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl k závěru, že předmětné podání zůstalo přes výzvu insolvenčního soudu neurčité a nesrozumitelné.
3. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. února 2022, č. j. 76 ICm XY, 102 VSPH XY (KSLB 76 INS XY), potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
4. Odvolací soud – vycházeje dále i z ustanovení § 79 odst. 1, § 229 a § 234 o. s. ř. a z ustanovení § 160 odst. 1 a 4 insolvenčního zákona – přitakal po přezkoumání napadeného usnesení závěru insolvenčního soudu, že předmětné podání je nesrozumitelné a nejasné a neobsahuje náležitosti požadované ustanovením § 232 odst. 1 o. s. ř.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2012, a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
6. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
7. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání.
8. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení § 242 odst. 3 věty první o.
s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sb. rozh. obč., a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.
ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněné pod číslem 101/2020 Sb. rozh. obč.
9. Řečené platí tím více, jestliže dovoláním nebylo zpochybněno řešení žádné z otázek, na nichž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu.
10. Dovolání (ač sepsáno advokátkou) se vyjadřuje ke všemu možnému, jen ne k řešení právních otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá (a jimiž je opodstatněnost odmítnutí podání pro vady podle § 43 odst. 2 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto dovolání, jež mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., jelikož dovolatel mu nepředestírá k zodpovězení žádnou z otázek, jejíž řešení by mohlo ovlivnit správnost závěru o odmítnutí podání.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. dubna 2022
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu