KSPH 61 INS 11918/2022 81 ICm 2929/2022 29 ICdo 50/2025-87
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce GRATO spol. s r. o., se sídlem ve Velké Hleďsebi, Dlážděná 503, PSČ 353 01, identifikační číslo osoby 41033281, zastoupeného Mgr. Lukášem Zajícem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Vítkova 247/7, PSČ 186 00, proti žalovanému Mgr. Martinu Červinkovi, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, jako insolvenčnímu správci dlužníka F. J., zastoupenému JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem, se sídlem v Hlinsku, Adámkova třída 149, PSČ 539 01, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 81 ICm 2929/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka F. J., zemřelého, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 61 INS 11918/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. října 2024, č. j. 81 ICm 2929/2022, 103 VSPH 270/2023-64 (KSPH 61 INS 11918/2022), takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. října 2024, č. j. 81 ICm 2929/2022, 103 VSPH 270/2023-64, se zrušuje. II. S výjimkou té části zamítavého výroku o věci samé, která se týkala požadavku na určení, že pohledávka žalobce není pohledávkou podřízenou co do částky 138.636 Kč, se zrušuje i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2023, č. j. 81 ICm 2929/2022-34. III. V rozsahu vymezeném zrušujícími výroky se řízení zastavuje. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.
1. Rozsudkem ze dne 25. ledna 2023, č. j. 81 ICm 2929/2022-34, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu (podanou 18. října 2022), kterou se žalobce (GRATO spol. s r. o.) domáhal vůči žalovanému (Mgr. Martinu Červinkovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka F. J.) určení, že pohledávka žalobce č. P2, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu na majetek dlužníka, je co do částky 375.959,50 Kč (představující úroky z prodlení) pohledávkou nepodřízenou (bod I. výroku). [2] Rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z § 172 odst. 2, § 192 odst. 1 a § 195 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z § 269 odst. 2 a § 351 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku – dospěl po provedeném dokazování k závěru, že jistina žalobcovy pohledávky (mající původ v leasingové smlouvě uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce coby leasingovým pronajímatelem a dlužníkem coby leasingovým nájemcem 1. června 2004) činil v době vzniku pohledávky 67.958 Kč, takže v rozsahu, v němž požadované úroky z prodlení tuto částku přesahují, žalovaný pohledávku důvodně popřel (co do pořadí). Za dobu vzniku pohledávky měl přitom 8. červenec 2005 (kdy leasingový vztah zanikl na základě „výpovědi“ dané leasingovým pronajímatelem).
3. K odvolání žalobce (v rozsahu určení pořadí ohledně částky 237.323,50 Kč) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. října 2024, č. j. 81 ICm 2929/2022, 103 VSPH 270/2023-64 (KSPH 61 INS 11918/2022): [1] Změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že určil, že žalobcova pohledávka je co do částky 237.323,50 Kč pohledávkou nepodřízenou (první výrok). [2] Rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
4. Odvolací soud dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí (v odvoláním dotčeném rozsahu) k závěru, že okamžikem vzniku pohledávky z leasingové smlouvy je okamžik jejího uzavření (1. červen 2004), k němuž jistina pohledávky činila 366.337,80 Kč, z čehož vzhledem k výši žalobcem přihlášených úroků z prodlení a rozsahu popření pořadí pohledávky žalovaným plyne, že co do částky 237.323,50 Kč nejde o podřízenou pohledávku ve smyslu § 172 odst. 2 insolvenčního zákona. II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky, kdy vzniká pohledávka, jestliže požadavek na vypořádání leasingové smlouvy vzešel ze zániku předmětu leasingu (osobního automobilu) v důsledku nehody.
6. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel ve prospěch závěru, že dobu vzniku pohledávky posoudil správně insolvenční soud, uváděje, že judikatura, z níž vyšel odvolací soud, konkrétně „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2023, „sp. zn.“ 29 ICdo 65/2022, nezohledňuje zvláštnosti této věci (správně jde o „rozsudek“ Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2023, „sen. zn.“ 29 ICdo 65/2022, uveřejněný pod číslem 53/2024 Sb. rozh. obč.).
7. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, maje napadené rozhodnutí za správné. III. Přípustnost dovolání
8. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
9. Nejvyšší soud, maje na zřeteli, že dovolání v dané věci může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (přičemž pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.), shledal dovolání přípustným pro řešení předestřené právní otázky, dovolacím soudem beze zbytku nezodpovězené. IV. Důvodnost dovolání
10. Pro dané insolvenční řízení (a spory jím vyvolané) se vzhledem k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (26. července 2022) a s přihlédnutím k části první článku II. (Přechodná ustanovení) bodu 1. zákona č. 252/2024 Sb. uplatní insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 i v době od 1. října 2024 [s výjimkou nastavenou pro § 75 a § 109 odst. 1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II. (Přechodná ustanovení) bodu 2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb.].
11. Nejvyšší soud nepřehlédl, že v důsledku úmrtí dlužníka (23. srpna 2024) insolvenční soud usnesením ze dne 30. října 2024, č. j. KSPH 61 INS 11918/2022-B-9, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, (mimo jiné) zastavil insolvenční řízení (podle § 107 o. s. ř.) a žalovaného zprostil funkce insolvenčního správce dlužníka. Usnesení nabylo právní moci 15. listopadu 2024.
12. Podle § 159 odst. 3 insolvenčního zákona pak platí, že není-li dále stanoveno jinak, v incidenčních sporech nelze pokračovat po skončení insolvenčního řízení.
13. Jelikož pro situaci, kdy insolvenční soud zastaví insolvenční řízení pro úmrtí dlužníka, insolvenční zákon (v § 159 odst. 4 až 6 ani jinde) dále jinak nestanoví, Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů (vyjma odvoláním nenapadené části výroku rozsudku insolvenčního soudu ve věci samé) a řízení potud zastavil (podle § 104 odst. 1 o. s. ř), jelikož v incidenčním sporu již nelze pokračovat.
14. Výrok o nákladech řízení před soudy všech stupňů je odůvodněn (ve smyslu § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) tím, že řízení bylo zastaveno; ve vztahu k žalobci pak i úpravou obsaženou v § 202 odst. 1 insolvenčního zákona.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2025
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu