Nejvyšší soud Usnesení insolvence

29 ICdo 51/2021

ze dne 2023-04-20
ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.51.2021.1

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka OLEO CHEMICAL, a. s., se sídlem v Praze 4, Holušická 2221/3, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 27167909, zaniklého dne 1. října 2022 výmazem z obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS 2762/2011, o žalobě pro zmatečnost podané věřitelem RAVAK a. s., se sídlem v Příbrami, Obecnická 285, PSČ 261 01, identifikační číslo osoby 25612492, zastoupeným JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem, se sídlem v Praze, Husova 240/5, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2017, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011, 4 VSPH 545/2017-A-268, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 196 ICm 2092/2017, o dovolání věřitele RAVAK a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. února 2021, č. j. 196 ICm 2092/2017, 101 VSPH 900/2020-74 (MSPH 76 INS 2762/2011), takto:

Dovolání se odmítá.

1. Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 16. února 2017, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-A-250, na základě insolvenčního návrhu dlužníka OLEO CHEMICAL, a. s., mimo jiné: [1] Zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku). [2] Povolil řešení úpadku dlužníka reorganizací (bod II. výroku). [3] Ustanovil insolvenčním správcem dlužníka Ing. Jiřího Hanáka (bod III. výroku). [4] Ustanovil znalce za účelem ocenění majetkové podstaty dlužníka (bod V. výroku). [5] Vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 120 dnů od zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku předložil insolvenčnímu soudu aktualizovaný reorganizační plán s aktualizovanou zprávou o reorganizačním plánu nebo aby bez zbytečného odkladu sdělil, že jej předložit nehodlá (bod X. výroku). [6] Nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů (bod XIII. výroku).

2. K odvolání věřitelů SHADBROOK ENTERPRISES LTD a RAVAK a. s. (dále jen „společnost R“) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. března 2017, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011, 4 VSPH 545/2017-A-268: [1] Odmítl odvolání proti bodům II., V., X. a XIII. výroku usnesení insolvenčního soudu ze dne 16. února 2017 (první výrok). [2] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 16. února 2017 v bodě III. výroku (druhý výrok).

3. Dovolání společnosti R proti usnesení odvolacího soudu ze dne 27. března 2017 Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 31. července 2017, sen. zn. 29 NSČR 130/2017.

4. Ústavní soud nálezem ze dne 18. ledna 2018, sp. zn. II. ÚS 1162/17, (mimo jiné) zrušil usnesení insolvenčního soudu ze dne 16. února 2017 v bodech II., V., X. a XIII. výroku.

5. Následně insolvenční soud usnesením ze dne 12. října 2020, č. j. 196 ICm 2092/2017-56, rozhodl o žalobě pro zmatečnost ze dne 24. dubna 2017 podané společností R proti usnesení odvolacího soudu ze dne 27. března 2017 tak, že: [1] Zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost proti prvnímu výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2017 (bod I. výroku). [2] Zamítl žalobu pro zmatečnost proti druhému výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2017 (bod II. výroku). [3] Rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).

6. K odvolání společnosti R Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku a v bodě III. výroku je zrušil.

7. Odvolací soud se ztotožnil s názorem insolvenčního soudu, že žaloba pro zmatečnost proti rozhodnutí insolvenčního soudu o ustanovení insolvenčního správce do funkce není přípustná, neboť nejde o žádné z rozhodnutí uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 až 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce není rozhodnutím, kterým se řízení končí, ani rozhodnutím, jímž se končí některá z relativně samostatných částí insolvenčního řízení. Pouze pro úplnost odvolací soud uvedl, že žaloba byla podána opožděně. Potud odkázal na závěry insolvenčního soudu [podle nichž měl navrhovatel žalobu podat do 30. dubna 2019, když vědomost o možné podjatosti soudce JUDr. Ing. Petra (správně Jaroslava) Zelenky měl již 31. ledna 2019].

8. Proti té části usnesení odvolacího soudu ze dne 8. února 2021, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku, podala

společnost R dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř., argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, jakož i otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

9. Jako dosud neřešenou dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k zodpovězení otázku, zda rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil výrok insolvenčního soudu o jmenování insolvenčního správce, je rozhodnutím, kterým se řízení končí a zda je proti němu přípustná žaloba pro zmatečnost dle § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.

10. Jako vyřešenou v rozporu s judikaturou dovolatel předestírá otázku, kdy začíná plynout subjektivní lhůta tří měsíců k podání žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. e/ a § 234 odst. 3 o. s. ř. v případě, že žalobce nebyl poučen o možnosti podat námitku podjatosti, ani o možnosti podat žalobu pro zmatečnost.

11. Dovolatel tvrdí, že žaloba pro zmatečnost je v dané věci přípustná. Na podporu tohoto názoru argumentuje tak, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2017 obsahovalo poučení, podle něhož bylo proti jeho druhému výroku dovolání přípustné. Z toho dovozuje, že šlo o rozhodnutí, kterým se řízení končí.

12. Dále dovolatel polemizuje se závěrem obou soudů o opožděnosti žaloby pro zmatečnost. Namítá, že v tomto ohledu se soudy odchýlily od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2020, sen. zn. 29 NSČR 8/2020, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že nebyl-li účastník řízení poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudce a vznést námitku podjatosti, lhůta k jejímu podání nemůže uplynout.

13. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.

14. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako bezpředmětné.

15. Učinil tak proto, že v mezidobí insolvenční soud usnesením ze dne 29. července 2022, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-B-1169, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku a nabylo právní moci téhož dne, vzal na vědomí splnění podstatných částí reorganizačního plánu dlužníka, čímž insolvenční řízení skončilo [srov. § 364 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. května 2019, pro věc rozhodném]. Následně insolvenční soud usnesením ze dne 18. srpna 2022, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-B-1172, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, které nabylo právní moci dne 3. září 2022, (mimo jiné) zprostil insolvenčního správce dlužníka funkce.

16. Za výše popsaného stavu se opravný prostředek (dovolání) společnosti R stal bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí a je namístě jeho odmítnutí (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2013, sen. zn. 29 NSČR 8/2011, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. ledna 2023, sen. zn. 29 NSČR 1/2023). Zkoumat věcně správnost výroku, jímž odvolací soud odmítl odvolání proti výroku o ustanovení insolvenčního správce, smysl nemá (dovolatel podaným dovoláním již nemůže docílit nového (jiného) rozhodnutí o insolvenčním správci, jelikož ten již není ve funkci a insolvenční řízení skončilo.

17. Ostatně, dlužník je již vymazán z obchodního rejstříku.

18. Absence výroku o nákladech dovolacího řízení je dána tím, že žaloba pro zmatečnost je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným (v této věci) proti rozhodnutí vydanému v insolvenčním řízení, v němž si každý z účastníků nese náklady insolvenčního řízení ze svého (§ 170 písm. f/ insolvenčního zákona). Srov. shodně např. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. 29 ICdo 6/2014, uveřejněného pod číslem 51/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 4. 2023

JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu