Nejvyšší soud Usnesení insolvence

29 ICdo 53/2023

ze dne 2023-12-21
ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.53.2023.1

KSPH 36 INS 28162/2012

75 ICm 2967/2019

29 ICdo 53/2023-133

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka

Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci

žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem, se sídlem v

Praze 3, Korunní 127, PSČ 130 00, proti žalovanému TP Insolvence, v. o. s., se

sídlem v Praze 10, Černokostelecká 281/7, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby

03296636, jako insolvenčnímu správci dlužnice . V. H., o vyloučení majetku z

majetkové podstaty dlužnice, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 75

ICm 2967/2019, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice V. H., vedené u

Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS 28162/2012, o dovolání žalobce

proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 2022, č. j. 75 ICm

2967/2019, 102 VSPH 180/2021-97 (KSPH 36 INS 28162/2012), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

1. Usnesením ze dne 15. ledna 2021, č. j. 75 ICm 2967/2019-53, Krajský soud v

Praze (dále jen „insolvenční soud“):

[1] Odmítl žalobu, jíž se žalobce (J. H.) domáhal vůči žalovanému

(TP Insolvence, v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužnice V. H.) vyloučení

označených nemovitých věcí z majetkové podstaty dlužnice (bod I. výroku).

[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení do

3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 300 Kč (bod II. výroku).

2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 159 odst. 1 písm. b/, § 160

odst. 1 a 4 a § 225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho

řešení (insolvenčního zákona), dospěl k závěru, že žalobce není v projednávané

věci osobou aktivně věcně legitimovanou k podání vylučovací žaloby.

3. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. října 2022, č.

j. 75 ICm 2967/2019, 102 VSPH 180/2021-97 (KSPH 36 INS 28162/2012):

[1] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok).

[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů

odvolacího řízení (druhý výrok).

4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 7, § 160 odst. 1 a 4 insolvenčního

zákona, a z ustanovení § 43, § 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 písm. a/ zákona č.

99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl po

přezkoumání napadeného rozhodnutí k závěru, že je důvod odmítnout žalobu pro

vady bránící jejímu projednání (žalobce v žalobě nevymezil předmět řízení v

takovém rozsahu, jenž by umožňoval jeho jednoznačnou identifikaci), aniž by

bylo zapotřebí poskytovat žalobci poučení ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř.

5. Odvolacímu soudu je přitom z úřední činnosti známo, že žalobce (i dlužnice)

dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním rozsáhlého množství

opakovaných podání a návrhů na zahájení různých řízení, které obvykle

dostatečně a srozumitelně neodůvodňuje. Takové počínání lze ovšem pokládat za

obstrukční a sudičské.

6. Proto odvolací soud přitakal závěru insolvenčního soudu, že jsou dány důvody

pro odmítnutí žaloby dle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona, byť nikoli dle

předposlední věty, nýbrž podle věty poslední (tedy proto, že žaloba trpí

nedostatky, které brání pokračování v řízení).

II. Dovolání a vyjádření k němu

7. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost

vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené usnesení

spočívá na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil

od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a požaduje, aby Nejvyšší soud

zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.

8. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že k projednání jeho odvolání proti

usnesení insolvenčního soudu nenařídil odvolací jednání, dovolávaje se potud

(ve vazbě na ustanovení § 115a o. s. ř.) závěrů obsažených v

„usnesení“ (správně rozsudku) Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2008, sp. zn.

29 Cdo 543/2008 [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu

zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], a v nálezu

Ústavního soudu ze dne 11. února 2020, sp. zn. III. ÚS 2440/19, uveřejněném pod

číslem 24/2020 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (nález je dostupný i

na webových stránkách Ústavního soudu).

III. Přípustnost dovolání

9. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.

10. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a

pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.,

odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

11. Učinil tak proto, že dovolací námitka, že odvolací soud věc projednal, aniž

nařídil odvolací jednání, vystihuje z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní

vadu podle § 229 odst. 3 o. s. ř. Taková vada ale podle ustanovení § 241a odst.

1 věty druhé o. s. ř. není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření

slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit

dovolání. Srov. k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna

2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sb. rozh. obč.,

jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném

od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.

listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sb.

rozh. obč.

12. Jen pro úplnost (v zájmu předejití dalších sporů na dané téma) Nejvyšší

soud uvádí, že dovolací argumentace opírající předpoklady pro projednání

odvolání bez nařízení odvolacího jednání o ustanovení § 115a o. s. ř., je

právně bezcenná již proto, že danou materii upravuje § 214 o. s. ř. (§ 115a o.

s. ř. je v odvolacím řízení nepoužitelný), přičemž podle § 214 odst. 2 písm. c/

o. s. ř. k projednání odvolání není třeba nařizovat odvolací jednání také

tehdy, jestliže odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, kterým

nebylo rozhodnuto ve věci samé (což je i případ usnesení o odmítnutí žaloby

podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona).

13. Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o.

s. ř.).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v

insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i

zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2023

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu