MSPH 96 INS 3276/2015 196 ICm 2208/2017 29 ICdo 66/2025-264
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce JUDr. Martina Litvana, LL.M., Ph.D., se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, PSČ 120 00, jako insolvenčního správce dlužníka J. R., zastoupeného Mgr. Ing. Vladimírem Mrázem, advokátem, se sídlem, v Praze 9, Kukelská 919, PSČ 198 00, proti žalovanému BPI Praha Invest a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 808/20, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 28214374, zastoupenému Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na strži 2102/61a, PSČ 140 00, o odpůrčí žalobě, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 196 ICm 2208/2017, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. R., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS 3276/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2025, č. j. 196 ICm 2208/2017, 102 VSPH 855/2024-235 (MSPH 96 INS 3276/2015), takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 25. listopadu 2024, č. j. 196 ICm 2208/2017-228, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) podle § 109 odst. 2 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. 196 ICm 2221/2017, s tím, že je v něm řešena otázka, která má význam pro rozhodnutí soudu (jde de facto o totožnou věc), takže tento postup se mu jeví hospodárným.
2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. ledna 2025, č. j. 196 ICm 2208/2017, 102 VSPH 855/2024-235 (MSPH 96 INS 3276/2015), změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že řízení se nepřerušuje.
3. Odvolací soud – vycházeje z § 109 odst. 2 písm. c/ a § 135 odst. 2 o. s. ř. a ze závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněném pod číslem 107/2014 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 107/2014“) [rozsudek je dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu] – dospěl k závěru, že důvody pro přerušení řízení nejsou dány, když výsledky řízení ve věci vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. 196 ICm 2221/2017 nebudou v této věci závazné. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek: [1] Platí v územním prostoru České republiky princip jednoty právního řádu a princip rovnosti osob zúčastněných na řízení při rozhodovacím procesu soudů? [2] Je insolvenční zákon právním předpisem, ze kterého vyplývá zákonem stanovený způsob uspořádání vztahů mezi účastníky a subjekty daného řízení, který jsou povinni respektovat jak účastníci, tak rozhodující orgány? [3] Je v rámci právní úpravy úpadkového práva insolvenčním zákonem zakotvena „fázovitost“ jednotlivých ucelených částí řízení? [4] Je soud povinen posoudit skutek i podle jiného ustanovení „odporovatelnosti“, než které označil žalobce?
5. V dovolání argumentuje dovolatel ve prospěch názoru, že byl důvod přerušit řízení, maje napadené rozhodnutí též za překvapivé. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
6. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, maje napadené rozhodnutí za správné. III. Přípustnost dovolání
7. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
8. Dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
9. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je co do závěru, že nebyl důvod přerušit řízení podle § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu představovanou především R 107/2014 (z nějž vyšel odvolací soud).
10. Důvod založit přípustnost dovolání pro odpověď na dovolatelem položené otázky č. 1 až 4 Nejvyšší soud nemá, když jde o otázky povýtce akademické (tedy o otázky, na jejichž řešení napadené rozhodnutí nespočívá), když odvolací soud: - nepřijal žádný závěr, z nějž by plynulo, že neplatí princip jednoty právního řádu a princip rovnosti účastníků, ani neměl důvod takový závěr přijmout (otázka č. 1), - nepřijal žádný závěr o povaze insolvenčního zákona, ani neměl důvod takový závěr přijmout (otázka č. 2), - nepřijal žádný závěr, z nějž by plynulo, že insolvenční řízení se nečlení na jednotlivé fáze, ani neměl důvod takový závěr přijmout (otázka č. 3). - nepřijal žádný závěr na téma, zda skutková žalobní tvrzení lze posoudit i podle jiného ustanovení „odporovatelnosti“, než které označil žalobce, ani neměl důvod takový závěr přijmout (otázka č. 4).
11. V intencích § 212a odst. 6 o. s. ř. bylo úkolem odvolacího soudu prověřit jen to, zda insolvenční soud měl důvod přerušit řízení podle § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. Tím, že tak odvolací soud učinil (s jiným výsledkem), pak mohl být „překvapen“ jen účastník svých procesních práv nedbalý (srov. shodně opět i důvody R 107/2014).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2025
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu