KSOS 14 INS 12374/2015 18 ICm 4079/2016 29 ICdo 69/2019-72
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce AIKVLK.CZ v. o. s., se sídlem v Přerově 1 - Městě, Č. Drahlovského 871/17, PSČ 750 02, identifikační číslo osoby 02413639, jako insolvenčního správce dlužníka AKTIV 95 OPAVA s. r. o. „v likvidaci“, proti žalovanému FLOSMAN a. s., se sídlem v Táboře, Chýnovská 1917/9, PSČ 390 02, identifikační číslo osoby 25188445, o určení neplatnosti, eventuálně neúčinnosti právních úkonů dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 ICm 4079/2016, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka AKTIV 95 OPAVA s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Opavě - Malých Hošticích, Slezská 110/24, PSČ 747 05, identifikační číslo osoby 25846761, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. KSOS 14 INS 12374/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. prosince 2017, č. j. 18 ICm 4079/2016, 13 VSOL 410/2017-42 (KSOS 14 INS 12374/2015), takto:
Dovolání se odmítá.
[1] Rozsudkem ze dne 30. května 2017, č. j. 18 ICm 4079/2016-18, vydaným jako rozsudek pro uznání, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“): 1/ Určil, že ve výroku označené (pod písmeny a/ až d/) kupní smlouvy jsou neplatné (bod I. výroku).
2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
3/ Uložil žalovanému (FLOP JIH spol. s r. o.) zaplatit státu na soudním poplatku ze žaloby částku 2.000 Kč (bod III. výroku).
[2] K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. prosince 2017, č. j. 18 ICm 4079/2016, 13 VSOL 410/2017-42 (KSOS 14 INS 12374/2015), změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že se rozsudek pro uznání nevydává a žalovanému se neukládá povinnost zaplatit soudní poplatek.
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (AIKVLK.CZ v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka AKTIV 95 OPAVA s. r. o. „v likvidaci“) dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek:
1/ Může insolvenční soud v incidenčním sporu o určení neplatnosti eventuálně neúčinnosti, právního úkonu (jednání) rozhodnout rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a o. s. ř.? 2/ Jsou podmínky pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu ustanovení § 153a o. s. ř. splněny u žalovaného, který nereaguje řádně na výzvu soudu ve smyslu ustanovení § 114b o. s. ř., uvede, že vyjádření ve lhůtě doplní relevantními námitkami, ale neučiní tak?
[4] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že postup podle § 153a o. s. ř. v předmětném incidenčním sporu možný je, jakož i ve prospěch závěru, že žalovaný nepodal takové vyjádření k žalobě, jež by mělo bránit vydání rozsudku pro uznání.
[5] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[6] V průběhu dovolacího řízení (před předložením věci Nejvyššímu soudu) dosavadní žalovaný zanikl k 1. říjnu 2018 výmazem z obchodního rejstříku v důsledku sloučení s nástupnickou společností FLOSMAN a. s. Usnesením ze dne 7. února 2019, č. j. 18 ICm 4079/2016-65 (které nabylo právní moci 13. března 2019), pak insolvenční soud rozhodl, že jako s žalovaným bude v řízení nadále pokračováno se společností FLOSMAN a. s. (což se promítá i v označení žalovaného v záhlaví tohoto rozhodnutí).
[7] Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání „v jeho plném rozsahu“; dovolání tedy směřuje i proti té části výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud změnil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o soudním poplatku. Potud Nejvyšší soud odmítl dovolání jako objektivně nepřípustné podle
§ 243c odst. 1 o. s. ř., jelikož přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. i/ o. s. ř.
[8] Ve zbývajícím rozsahu (ohledně měnícího výroku o věci samé) Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že na řešení otázky č. 1/ napadené rozhodnutí nespočívá a otázku č. 2/ vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[9] K otázce ad 1/.
Co do závěru, že v předmětné věci není vyloučeno rozhodnout rozsudkem pro uznání, je napadené rozhodnutí souladné s názorem dovolatele (řešení této otázky nebylo důvodem změny rozsudku insolvenčního soudu odvolacím soudem). Odpověď na tuto otázku (shodnou s názorem odvolacího soudu i dovolatele) ostatně Nejvyšší soud podal v rozsudku ze dne 29. července 2019, sen. zn. 29 ICdo 108/2017 [který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu].
[10] K otázce ad 2/. V rozsudku ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 23 Cdo 4426/2011, uveřejněném pod číslem 73/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 73/2012“), Nejvyšší soud vysvětlil, že fikce uznání uplatněného nároku nenastává, uvede-li žalovaný ve vyjádření podle ustanovení § 114b o. s. ř., aniž by zpochybňoval skutková tvrzení žalobce, právní důvody, na nichž staví svoji obranu, které mohou představovat právní důvody bránící vzniku uplatněného práva. V takovém případě pak ve věci nelze rozhodnout rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, že žalovaný se k žalobě vyjádřil způsobem, jenž brání vydání rozsudku pro uznání (namítl, že nárok neuznává, když předmětné právní úkony jsou platné a účinné), je s touto judikaturou v souladu.
[11] Absence výroku o nákladech dovolacího řízení se podává z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí). P o u č e n í: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. prosince 2019
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu