KSLB 57 INS XY
54 ICm XY
29 ICdo 73/2018-159
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobkyně M. T., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Bc. Milanem Čmelíkem,
advokátem, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Lidická 405/3, PSČ 466 01, proti
žalovanému ARMEX Oil, s. r. o., se sídlem v Děčíně VI – Letné, Mánesova
2022/13, PSČ 405 02, identifikační číslo osoby 25403460, zastoupenému Mgr.
Helenou Peychlovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Na příkopě 1047/17, PSČ
110 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem
– pobočky v Liberci pod sp. zn. 54 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční
věci dlužnice M. T., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v
Liberci pod sp. zn. KSLB 57 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 20. března 2017, č. j. 54 ICm XY, 104 VSPH XY
(KSLB 57 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 3.400 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k
rukám zástupce žalovaného.
[1] Rozsudkem ze dne 10. května 2016, č. j. 54 ICm XY, Krajský soud v Ústí nad
Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (dlužnice M. T.) domáhala určení, že
žalovaný (ARMEX Oil, s. r. o.) nemá vůči ní pohledávku ve výši 4.974.680,61 Kč
z důvodu nezaplacené směnky vlastní ze dne 26. září 2006, vystavené J. T. na
řad žalovaného, avalované žalobkyní a splatné 7. května 2008, přihlášenou
žalovanou do insolvenčního řízení žalobkyně vedeného u insolvenčního soudu pod
sp. zn. KSLB 57 INS XY (bod I. výroku).
2/ Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od
právní moci rozhodnutí částku 18.066 Kč (bod II. výroku).
[2] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. března 2017,
č. j. 54 ICm XY, 104 VSPH XY (KSLB 57 INS XY):
1/ Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
2/ Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení do
3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.114 Kč (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož
přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a požaduje, aby
Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení. [4] Nejvyšší soud dovolání žalobkyně, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. [5] Učinil tak proto, že v posouzení otázky, kterou dovolatelka předkládá
Nejvyššímu soudu k řešení (důvodnosti námitky promlčení), je napadené
rozhodnutí v souladu s následujícími závěry ustálené judikatury Nejvyššího
soudu:
[6] Z usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněného pod
číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako
další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových
stránkách Nejvyššího soudu], plyne, že (bez jakýchkoli pochyb u rozhodčích
nálezů vydaných v době před 1. dubnem 2012, mezi které patří i rozhodčí nález,
o nějž jde v této věci) exekuční soudy mohou přijmout závěr, že rozhodčí nález
jim předkládaný coby exekuční titul nemá žádné právní účinky (jelikož nebyl
vydán v mezích pravomoci rozhodce) a není tedy exekučním titulem, bez zřetele k
tomu, že formálně nedošlo (ani již nedojde, vzhledem k případně zmeškaným
lhůtám) k jeho zrušení (soudem) postupem předjímaným zákonem o rozhodčím řízení. [7] Není pochyb o tom, že tam, kde rozhodčí nález neprochází testem
vykonatelnosti (posouzením, zda jde o způsobilý exekuční titul) v exekučním
nebo vykonávacím řízení proto, že na majetek případného povinného je vedeno
insolvenční řízení, lze obdobný závěr přijmout v případném sporu o pravost nebo
výši pohledávky, kterou věřitel přihlásí do insolvenčního řízení jako
vykonatelnou s poukazem na rozhodčí nález coby exekuční titul (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2014, sen. zn. 29 ICdo 2/2011,
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2015, sen. zn. 29 ICdo 10/2013,
nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2015, sen. zn. 29 ICdo
44/2013). [8] Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2016, sen. zn. 23 ICdo
19/2015, uveřejněného pod číslem 99/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, promlčecí doba přestává běžet zahájením rozhodčího řízení, i když
rozhodčí smlouva je neplatná. [9] Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2016, sen. zn. 29 ICdo
41/2014, uveřejněného pod číslem 100/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, dokud insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v
důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož
byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z
něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí.
[10] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto,
čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího
řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby
(vyjádření k dovolání ze dne 24. května 2018) určené podle vyhlášky
Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném (s
přihlédnutím k době započetí úkonu právní služby) do 30. června 2018. Advokátce
žalovaného přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna dle § 11
odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu. Incidenční spor o určení pravosti
pohledávky je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu
sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení (z ustanovení § 2 písm. d/ a §
160 insolvenčního zákona se podává, že spory vyvolané insolvenčním řízením se
projednávají v rámci insolvenčního řízení), u kterého se považuje za tarifní
hodnotu částka 50.000 Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu)
mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13
odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč jde o částku 3.400 Kč (to, zda je
plátcem daně z přidané hodnoty, advokátka žalovaného ve vyjádření k dovolání
netvrdila ani nedoložila). [11] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí byl pro dovolací řízení
rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 29. září 2017 (článek II bod
2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). P o u č e n í: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 25. července 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu