Nejvyšší soud Usnesení občanské

29 ICdo 76/2018

ze dne 2018-07-19
ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.76.2018.1

KSPH 68 INS XY

68 ICm XY

29 ICdo 76/2018-62

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana

Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci

žalobkyně L. Z., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jakubem Drábkem,

advokátem, se sídlem v Praze 4, Barrandova 1920/7, PSČ 143 00, proti žalovaným

1/ Ing. Tomáši Zůzovi, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 45, PSČ 101 00, jako

insolvenčnímu správci dlužnice L. Z., a 2/ K. T., narozené XY, bytem XY, o

podání žalobkyně ze dne 2. května 2017, vedené u Krajského soudu v Praze pod

sp. zn. 68 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice L. Z.,

vedený u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS XY, o dovolání

žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. prosince 2017, č. j.

68 ICm XY, 102 VSPH XY (KSPH 68 INS XY), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a rozhodl o náhradě

nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které

Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že otázkou (podle dovolatelky neřešenou), zda je soud povinen

poučit žalobce (a za jakých podmínek) o možnosti požádat o ustanovení právního

zástupce, se Nejvyšší soud již zabýval např. v usnesení ze dne 19. června 2008,

sp. zn. 21 Cdo 3676/2007 (jež obstálo i v ústavní rovině, když ústavní stížnost

podaná proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne

7. října 2009, sp. zn. III. ÚS 2237/08). V označeném rozhodnutí Nejvyšší soud vysvětlil, že soud je podle § 5 o. s. ř. (v němž se promítá článkem 36 Listiny základních práv a svobod ústavně zaručené

právo účastníka na spravedlivý proces) povinen poučit účastníky řízení o jejich

procesních právech a povinnostech, tj. o tom, jaká práva jim přiznávají a jaké

povinnosti jim ukládají procesněprávní předpisy; právo účastníka, u něhož jsou

předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, požádat soud o ustanovení

zástupce (i z řad advokátů) k ochraně jeho zájmů, pak mezi jeho procesní práva

nepochybně patří. Ani v rámci procesních předpisů však nejde o poučovací

povinnost bezbřehou – potud, že by soud, např. na počátku řízení, seznámil

účastníka se všemi jeho myslitelnými procesními právy a povinnostmi, bez

zřetele k tomu, zda procesní situace, ve které by mohl svá procesní práva v

řízení realizovat, vůbec nastane a bez ohledu na to, zda účastník projevuje

vůli k realizaci procesního práva směřující. Podstatné je, aby se účastníku

dostalo poučení v době, kdy je toho podle stavu řízení pro něj zapotřebí (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 1998, sp. zn. 2 Cdon

813/97, uveřejněné pod číslem 40/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedené platí i pro poučení účastníka o právu požádat soud o ustanovení

zástupce (i z řad advokátů) k ochraně jeho zájmů podle § 30 odst. 1 o. s. ř. Poučovací povinnost tu soud má ovšem jen tehdy, jde-li se o účastníka, u něhož

jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř., a současně, zjistí-li se v průběhu řízení, že pro ochranu práv a

oprávněných zájmů takového účastníka je zapotřebí zástupce (v případě věci po

skutkové a právní stránce složité i z řad advokátů). V posuzovaném případě žalobkyně – jak vyplývá z obsahu spisu – v průběhu řízení

před soudy obou stupňů o osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. (ani o ustanovení zástupce podle § 30 odst. 1 o. s.

ř.) nepožádala

[žádost o osvobození od soudních poplatků (která byla pravomocně zamítnuta)

podala až v dovolacím řízení] a ani netvrdila žádné skutečnosti, z nichž by

bylo možno dovozovat, že její majetkové a osobní poměry (z hlediska zdravotního

stavu, věku či sociálního postavení) odůvodňují přiznání osvobození od soudních

poplatků; naopak v návrhu na povolení oddlužení uvedla, že je zaměstnána jako

pracovnice v sociálních službách s průměrným čistým měsíčním příjmem 15 385 Kč. Samotné vedení insolvenčního řízení na majetek dovolatelky pak důvodem pro

přiznání osvobození od soudních poplatků či ustanovení právního zástupce není,

když navíc v daném případě, s ohledem na to, že úpadek dlužnice je řešen

oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty, není v insolvenčním řízení

postižen pravidelný měsíční příjem dovolatelky. Ani z obsahu spisu nevyplývají

žádné skutečnosti, které by v průběhu řízení před soudy nižších stupňů

odůvodňovaly závěr, že dovolatelka je osobou, u níž by přicházelo v úvahu

osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. Postup soudu prvního stupně, který odmítl neúplné podání dovolatelky, jež

nebylo ani na výzvu soudu prvního stupně řádně doplněno, aniž ji poučil o

možnosti požádat o ustanovení právního zástupce, jakož i rozhodnutí odvolacího

soudu, který rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, tak nejsou rozporné s

judikaturou Nejvyššího soudu. Dovolání pak nečiní přípustným ani námitka, kterou dovolatelka brojí proti

přijatému způsobu oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty), neboť napadené

rozhodnutí (jímž bylo potvrzeno usnesení o odmítnutí žaloby) na jejím vyřešení

nespočívá (srov. § 237 o. s. ř.). Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 věta první, § 224

odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a

žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení

rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2.,

části prvním článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963

Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb.,

o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další

zákony). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním

rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.