KSPL 66 INS 6336/2019 66 ICm 3131/2020 29 ICdo 93/2024-308
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně V. Š., zastoupené Mgr. Zdeňkem Píclem, advokátem, se sídlem v Plzni, Poštovní 783/1, PSČ 312 00, proti žalovanému American Credit s. r. o., se sídlem v Praze 4, Milevská 2094/3, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 03652327, zastoupenému JUDr. Pavlem Čížkovským, advokátem, se sídlem v Praze 10, V olšinách 2300/75, PSČ 100 00, o popření výše a pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 66 ICm 3131/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobkyně, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 66 INS 6336/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. prosince 2023, č. j. 66 ICm 3131/2020, 103 VSPH 420/2021-265 (KSPL 66 INS 6336/2019), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného.
1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) dne 14. září 2020 se žalobkyně (V. Š.) domáhala popření výše a pořadí pohledávky žalovaného (American Credit s. r. o.) přihlášené přihláškou P-1 do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalobkyně u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPL 66 INS 6336/2019.
2. Insolvenční soud rozsudkem ze dne 8. dubna 2021, č. j. 66 ICm 3131/2020-154, určil, že pohledávka žalovaného uplatněná v insolvenčním řízení vedeném na majetek žalobkyně přihláškou P-1 není po právu ve výši 1 670 000 Kč (bod I. výroku), „ve zbytku, tj. v části, ve které se žalobkyně domáhala popření pořadí pohledávky žalovaného uplatněné v insolvenčním řízení vedeném na
3. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek insolvenčního soudu změnil tak, že se odmítá žaloba z popření „pravosti dílčí pohledávky č. 1.1 ve výši 1 670 000 Kč“ a z popření pořadí pohledávky „obsažené v P1 jako dílčí pohledávky č. 1 ve výši 1 300 000 Kč“, jakožto pohledávky s právem na uspokojení ze zajištění (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
4. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných insolvenčním soudem, podle nichž: [1] Usnesením ze dne 12. června 2019, č. j. KSPL 66 INS 6336/2019-A-16, insolvenční soud zjistil úpadek žalobkyně a povolil jeho řešení oddlužením. [2] Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení zajištěnou vykonatelnou pohledávku ve výši 1 300 000 Kč (na jistině) s příslušenstvím (sjednaným úrokem) ve výši 1 670 000 Kč. V rozsahu 370 000 Kč byla pohledávka uplatněna jako podřízená s odkazem na § 172 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). [3] Dílčí pohledávka č. 1 byla žalobkyní popřena co do výše v rozsahu smluvního úroku (příslušenství) ve výši 1 670 000 Kč s tím, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí 1 300 000 Kč, a dále byla popřena co do pořadí – práva na uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění s tím, že pohledávka je pohledávkou nezajištěnou. [4] Usnesením ze dne 18. srpna 2020, č. j. KSPL 66 INS 6336/2019-B-22, jež nabylo právní moci dne 19. srpna 2020, insolvenční soud schválil zprávu o přezkumu ze dne 5. září 2019 a ze dne 18. prosince 2019 (B-3 a B-10), jakož i oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
5. Odvolací soud dále přihlédl k tomu, že v průběhu odvolacího řízení insolvenční soud usnesením ze dne 14. srpna 2023, č. j. KSPL 66 INS 6336/2019-B-132, zrušil schválené oddlužení žalobkyně a na její majetek prohlásil konkurs. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2023, č. j. KSPL 66 INS 6336/2019, 1 VSPH 948/2023-B-152, které nabylo právní moci dne 13. listopadu 2023
6. Cituje § 160 odst. 1 a 4 a § 410 odst. 5 insolvenčního zákona a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2018, sen. zn. 29 ICdo 121/2016, uveřejněný pod číslem 117/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 117/2019“), odvolací soud ve vztahu k popření výše pohledávky konstatoval, že schválené oddlužení žalobkyně bylo insolvenčním soudem v průběhu odvolacího řízení zrušeno a na její majetek byl prohlášen konkurs. Popěrný úkon žalobkyně již za trvání konkursu nemá vliv na zjištění sporné pohledávky, v důsledku čehož již žalobkyně není oprávněna (aktivně legitimována) k podání žaloby na popření pravosti a výše pohledávky žalovaného, pročež je ve smyslu závěrů R 117/2019 na místě žalobu podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona odmítnout.
Ve vztahu k popření pořadí pohledávky odvolací soud uzavřel, že v tomto rozsahu bylo namístě žalobu podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona odmítnout již od podání žaloby, neboť popře-li (účinně) dlužník nebo insolvenční správce pořadí pohledávky věřitele, je osobou oprávněnou podat žalobu na určení pořadí pohledávky vždy přihlášený věřitel, a to bez ohledu na to, zda jde o pohledávku vykonatelnou, či nikoli. Projevem řečeného správně mělo být odmítnutí žaloby na popření pořadí, nikoli její zamítnutí (jak chybně učinil insolvenční soud).
7. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na dovolacím soudem vyřešené otázce, která by měla být posouzena jinak. Uplatňuje dovolací důvod
(posuzováno podle obsahu) podle § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 8. Dovolatelka nesouhlasí se závěry, které Nejvyšší soud učinil v R 117/2019, podle nichž platí, že pominou-li účinky schválení oddlužení, přestává mít popření pohledávky dlužníkem (v rozsahu popření) vliv na zjištění pohledávky. Má za to, že takové řešení je vůči ní „necitlivé“, přičemž zdůrazňuje, že insolvenční soud jí přisvědčil v tom, že pohledávka žalovaného ve výši 1 670 000 Kč není po právu. Zároveň požaduje, aby Nejvyšší soud podal k Ústavnímu soudu návrh na zrušení § 410 odst. 5 insolvenčního zákona. 9. Žalovaný ve vyjádření namítá, že dovolání není přípustné, a navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl. 10. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 11. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. 12. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, plně respektuje závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, od nichž se nemá Nejvyšší soud důvod odchýlit ani na základě argumentace předložené dovolatelkou. 13. Již v usnesení ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněném pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud ozřejmil, že za trvání konkursu vedeného na jeho majetek není dlužník osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky přihlášeného věřitele, bez zřetele k tomu, zda pohledávku popřel. Jestliže takovou žalobu přesto podá, insolvenční soud ji odmítne podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona jako podanou osobou, která k tomu (již) není oprávněna. 14. V R 117/2019 pak Nejvyšší soud pro situaci, kdy dlužník popře přihlášenou vykonatelnou pohledávku věřitele, avšak účinky schváleného oddlužení po podání žaloby na učení pravosti (respektive výše) pohledávky odpadnou (tam proto, že odvolací soud zrušil usnesení insolvenčního soudu o schválení oddlužení), doplnil, že pominou-li účinky schválení oddlužení, přestává popření pohledávky dlužníkem mít (v rozsahu popření) vliv na zjištění pohledávky. Žalobu, kterou se věřitel proti popírajícímu dlužníku domáhá určení pravosti pohledávky, soud v této situaci odmítne jako podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna (§ 160 odst. 4 insolvenčního zákona). 15. Zbývá dodat, že důvod předložit věc Ústavnímu soud s návrhem na zrušení té části § 410 odst. 5 insolvenčního zákona, v níž je stanoveno, že popření pohledávky věřitele dlužníkem má mít tytéž účinky jako popření pohledávky věřitele insolvenčním správcem pouze po dobu trvání účinků schváleného oddlužení, Nevyšší soud nemá. Potud lze odkázat na výstižné odůvodnění odvolacího soudu, jímž reagoval na obsahově stejnou výhradu uplatněnou dovolatelkou již v odvolacím řízení (odstavec 12. napadeného rozsudku). 16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst. 3 větou první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci, vzhledem k zastoupení žalovaného advokátem, sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání z 8. června 2024), která podle ustanovení § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c/, a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), v aktuálním znění, činí 3 100 Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši 714 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč. Poučení: Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2024
Mgr. Milan Polášek předseda senátu