KSPL 54 INS XY
155 ICm XY
29 ICdo 95/2016-78
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobkyně M. J., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Zdeňkem Koschinem,
advokátem, se sídlem v Praze 5, Štefánikova 75/48, PSČ 150 00, proti žalovanému
ČESKÁ ÚVĚROVÁ POKLADNA a. s., se sídlem v Ostravě, Tyršova 1438/38, PSČ 702 00,
identifikační číslo osoby 27826597, zastoupenému Mgr. Petrem Krátkým,
advokátem, se sídlem v Jeseníku, Masarykovo nám. 152/18, PSČ 790 01, o určení,
že žalovaný nemá za žalobkyní pohledávku 1.125.039,19 Kč, vedené u Krajského
soudu v Plzni pod sp. zn. 155 ICm XY jako incidenční spor v insolvenční věci
dlužnice M. J., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 54 INS XY, o
dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2016,
č. j. 155 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPL 54 INS XY
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 23. června 2015, č. j. 155 ICm XY, odmítl
žalobu o určení, že pohledávka žalovaného (jakožto věřitele) ve výši
1.125.039,19 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na majetek
žalobkyně (dále jen „sporná pohledávka“), „není pohledávkou pravou, byla
uplatněna v chybné výši a současně není pohledávkou nepodmíněnou a
zajištěnou“ (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně potvrdil
usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího
řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v
§ 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř., neboť otázky, jež
dovolatelka Nejvyššímu soudu předestírá a jimiž se domáhá posouzení, zda je
sporná pohledávka po právu a zda jde o pohledávku vykonatelnou, odvolací soud
(správně) neřešil a na jejich vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí (§ 237 o.
s. ř.).
Pro úplnost lze dodat, že závěr odvolacího soudu, na němž napadené rozhodnutí
spočívá a podle kterého popře-li dlužník v oddlužení přihlášenou pohledávku
zajištěného věřitele, nemá jeho popření vliv na zjištění této pohledávky [§ 192
odst. 3, § 410 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho
řešení (insolvenční zákon)] a jím podanou žalobu o popření pravosti, výše či
pořadí pohledávky zajištěného věřitele insolvenční soud odmítne podle § 160
odst. 4 insolvenčního zákona, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu
(srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29
ICdo 33/2014, uveřejněného pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním
způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2017
JUDr. Petr Š u k
předseda senátu