KSPA 59 INS XY
59 ICm XY
29 ICdo 97/2020-159
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci
žalobkyně J. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Michalem Gottwaldem,
advokátem, se sídlem v Krásné Lípě, Masarykova 38/18, PSČ 407 46, proti
žalované Mgr. Ing. Petře Hýskové, se sídlem v Praze 2, Tyršova 1835/13, PSČ 120
00, jako insolvenční správkyni dlužníka Š. K., o vyloučení spoluvlastnických
podílů z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové –
pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 59 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční
věci dlužníka Š. K., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 59 INS XY, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2019, č.
j. 59 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPA 59 INS XY), takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2019, č. j. 59 ICm XY, 101
VSPH XY (KSPA 59 INS XY), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu
řízení.
1. Rozsudkem ze dne 24. dubna 2019, č. j. 59 ICm XY, Krajský soud v
Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) zamítl
žalobu, jíž se žalobkyně (J. K.) domáhala vůči žalované (Mgr. Ing. Petře
Hýskové, jako insolvenční správkyni dlužníka Š. K.) vyloučení v rozsudku blíže
specifikovaných spoluvlastnických podílů na nemovitostech v katastrálním území
XY zapsaných na listech vlastnictví XY a XY (dále též jen „nemovitosti“) z
majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod
II. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že:
[1] Insolvenčním návrhem věřitele bylo dne 4. října 2010 zahájeno
insolvenční řízení na majetek dlužníka.
[2] Usnesením ze dne 15. prosince 2011, sp. zn. KSPA 59 INS XY, které
nabylo právní moci dne 2. května 2012, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka
a prohlásil konkurs na jeho majetek.
[3] Původní insolvenční správce (Mgr. David Letošník, dále též jen „D.
L.“) předložil insolvenčnímu soudu v době od 17. ledna 2012 do 5. května 2016
celkem devět soupisů majetkové podstaty (či jejich doplnění). Usnesením ze dne
16. února 2016 insolvenční soud zprostil D. L. funkce a novou insolvenční
správkyní ustanovil žalovanou; usnesení nabylo právní moci dne 18. května 2016.
Žalovaná předložila insolvenčnímu soudu aktualizovaný soupis majetkové podstaty
(B-125).
[4] Do insolvenčního řízení se přihlásilo 10 věřitelů s pohledávkami v
celkové výši 48 062 362,64 Kč, přičemž „aktuální“ výše přihlášených pohledávek
činí 25 078 341,39 Kč.
3. Na shora uvedeném základě insolvenční soud – vycházeje z § 205, §
225, § 268, § 270, § 271 a § 274 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech
jeho řešení (insolvenčního zákona), a z § 143 a § 150 odst. 4 zákona č. 40/1964
Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) – dospěl k závěru, že
původní insolvenční správce (D. L.) v soupisu majetkové podstaty nemovitosti
dostatečně identifikoval čísly pozemkových parcel, označením obce a
katastrálního území, v němž se nacházejí. Nebylo tedy pochyb o tom, jaký
majetek byl do majetkové podstaty zahrnut, byť lze připustit, že soupisy
majetkové podstaty předkládané D. L. nebyly prosty chyb. Nemovitosti na listu
vlastnictví XY byly do majetkové podstaty nejprve zahrnuty jako celek, potom
byl soupis dne 17. dubna 2015 aktualizován a předmětem soupisu se stal podíl na
těchto nemovitostech o velikosti ideálních 21/28. Tento soupis žalovaná dále
aktualizovala tak, že předmětem soupisu je podíl na těchto nemovitostech o
velikosti 6/14. Nemovitosti zapsané na listu vlastnictví XY byly od počátku
sepsány do majetkové podstaty jako celek.
4. D. L. i žalovaná postupovali v souladu s insolvenčním zákonem, když
nemovitosti nacházející se ve společném jmění manželů sepsali do majetkové
podstaty, protože společné jmění bylo zcela zjevně předluženo. Hodnota
nemovitostí, které jsou předmětem tohoto sporu, podle znaleckého posudku z roku
2016 činila 7 552 000 Kč a pohledávky dlužníka byly z majetkové podstaty
vyloučeny, jsou zjevně nedobytné nebo o nich bylo „pravomocně rozhodnuto“,
pročež k jejich hodnotě nelze vůbec přihlížet. Insolvenční zákon sice v § 268
předpokládá, že po prohlášení konkursu se provede vypořádání zaniklého
společného jmění dlužníka a jeho manžela, avšak jen tehdy, lze-li je provést. V
daném případě bylo společné jmění předluženo, proto nebylo možné provést jeho
vypořádání a celý majetek náležející do společného jmění manželů byl v souladu
s § 274 insolvenčního zákona zahrnut do majetkové podstaty.
5. K tomu insolvenční soud dodal, že na správnosti tohoto postupu nemůže
nic změnit ani vyjádření D. L., že zvažoval možnost vypořádání společného
jmění. Tato úvaha D. L. nemá žádné „faktické právní důsledky“, neboť se může
stát, že insolvenční správce zjistí, že společné jmění je předluženo, až při
pokusu o jeho vypořádání; v takovém případě mu nic nebrání v soupisu majetku
podle § 274 insolvenčního zákona.
6. Insolvenční soud konečně nepřisvědčil námitce žalobkyně, podle níž se
má předlužení společného jmění zkoumat při jeho vypořádání a nikoliv v řízení o
vyloučení majetku z majetkové podstaty. Jestliže se nepřikročilo k vypořádání
společného jmění (nebo je nebylo možné provést pro předlužení), je v rámci
sporu o vyloučení majetku z majetkové podstaty namístě přezkoumat důvodnost
soupisu majetku ve společném jmění do majetkové podstaty; v této souvislosti
nelze pominout přezkum toho, zda společné jmění bylo předluženo. Podle
insolvenčního soudu na právní účinky soupisu majetku ve společném jmění do
majetkové podstaty dlužníka nemají vliv ani případné formální vady tohoto
soupisu, neuvedení formulace, že se majetek sepisuje podle § 274 insolvenčního
zákona a nevyrozumění manžela dlužníka o soupisu majetku, je-li z identifikace
majetku srozumitelné a zjevné, jaký majetek je do majetkové podstaty sepsán.
Ustanovení § 274 insolvenčního zákona ani jiná ustanovení insolvenčního zákona
neupravují žádné zvláštní formální požadavky na soupis společného jmění manželů
do majetkové podstaty ani další konkrétní postup.
7. V dané věci byly nemovitosti ve společném jmění manželů sepsány do
majetkové podstaty před uplynutím tříleté lhůty počítané od zániku společného
jmění manželů, čímž došlo ke stavení běhu této lhůty a nemohly nastat účinky
předpokládané v § 150 odst. 4 obč. zák., jehož aplikace se žalobkyně
dovolávala. Kdyby ke stavení běhů lhůty nedošlo, byla by bez významu právní
úprava § 274 insolvenčního zákona, která je úpravou zvláštní ve vztahu k obecné
úpravě § 150 odst. 4 obč. zák.
8. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným
rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. výroku (první výrok),
v bodě II. výroku jej změnil tak, že náklady řízení je žalobkyně povinna
zaplatit k rukám žalované; jinak tento bod výroku potvrdil (druhý výrok) a
9. Odvolací soud předeslal, že v insolvenčním řízení dlužníka zaniklo
společné jmění manželů K. k 2. květnu 2012, kdy byl prohlášen konkurs na
majetek dlužníka (§ 268 odst. 1 insolvenčního zákona), a bylo tedy povinností
insolvenčního správce sepsat do majetkové podstaty dlužníka i majetek
náležející do společného jmění dlužníka a jeho manželky s poznámkou, že doposud
neproběhlo jeho vypořádání [k tomu poukázal na § 205 odst. 3 insolvenčního
zákona a na závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozsudku ze dne 11. srpna 2009,
sp. zn. 29 Cdo 2816/2007, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 5,
ročníku 2010, pod pořadovým číslem 74, a v rozsudku ze dne 16. června 1999, sp.
zn. 31 Cdo 1908/99 (správně jde o rozsudek sp. zn. 31 Cdo 1908/98, uveřejněný
pod číslem 20/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen „R
20/2000“)], nebránil-li vypořádání společného jmění § 274 insolvenčního zákona.
Vzhledem k tomu, že v žádném z D. L. předkládaných soupisů majetkové podstaty
není uvedena poznámka o tom, že doposud neproběhlo vypořádání společného jmění
dlužníka a jeho manželky, lze usuzovat, že D. L. vypořádání společného jmění
nepředpokládal. K tomu odvolací soud shodně s insolvenčním soudem poznamenal,
že na tomto závěru nemůže nic změnit ojedinělá informace insolvenčního správce
(D. L.) ze dne 25. září 2012 o přípravě vypořádání společného jmění manželů.
Měl-li insolvenční správce v určitém okamžiku průběhu insolvenčního řízení za
to, že jsou dány podmínky pro vypořádání společného jmění manželů, neznamená to
bez dalšího, že je povinen k vypořádání společného jmění manželů přistoupit i
tehdy, ukáže-li se následně správným jeho názor, že vypořádání brání § 274
insolvenčního zákona
10. Na rozdíl od žalobkyně se odvolací soud nedomnívá, že k tomu, aby
celý majetek náležející do společného jmění dlužníka a žalobkyně byl účinně
zahrnut do majetkové podstaty dlužníka, je zapotřebí zvláštní jednostranný
právní úkon insolvenčního správce. Podle odvolacího soudu postačí, že sepíše
majetek ze společného jmění manželů do majetkové podstaty dlužníka. Tím dojde k
nastolení právní jistoty v otázce, jakému právnímu režimu majetek ve společném
jmění manželů podléhá. Má-li pak manžel dlužníka za to, že podmínky dle § 274
insolvenčního zákona nebyly splněny, neboť společné jmění manželů není
předluženo, spočívá jeho ochrana v možnosti podat žalobu o vypořádání
společného jmění manželů.
11. Podle odvolacího soudu by názor žalobkyně, že nedošlo ke stavení
tříleté lhůty stanovené v § 150 odst. 4 obč. zák., byl správný pouze, kdyby na
zaniklé společné jmění manželů nedopadal § 274 insolvenčního zákona.
12. Odvolací soud tak uzavřel, že insolvenční správce zjevně od počátku
postupoval v souladu s § 274 insolvenčního zákona, přičemž vycházel z toho, že
společné jmění žalobkyně a dlužníka je předluženo a že nelze provést jeho
vypořádání. Nemohla tak uplynout tříletá lhůta vyplývající z § 150 odst. 4 obč.
zák., a tudíž ani nemohla nastoupit právní domněnka vypořádání společného jmění
manželů formulovaná v tomto ustanovení.
13. Nad rámec uvedeného odvolací soud dodal, že považuje za správný i
závěr insolvenčního soudu, že společné jmění žalobkyně a dlužníka bylo
předluženo.
14. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé
(posuzováno podle obsahu) podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje
ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen
„o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázek
hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a
dále na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka tvrdí, že
napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby
Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že žalobě vyhoví.
15. Otázky dovolacím soudem neřešené formuluje dovolatelka takto:
Je samotný úkon sepsání majetku ve společném jmění manželů dlužníka a
jeho manžela insolvenčním správcem do majetkové podstaty úkonem ve smyslu § 274
insolvenčního zákona a přerušuje takový úkon běh lhůty pro vypořádání
společného jmění manželů dle § 150 odst. 4 obč. zák.? Má se předlužení
společného jmění manželů zkoumat při jeho vypořádání, nebo v řízení o vyloučení
majetku z majetkové podstaty?
16. Dovolatelka předeslala, že souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že
společné jmění manželů v dané věci zaniklo prohlášením konkursu na majetek
dlužníka a že k jeho vypořádání mělo dojít podle § 268 odst. 2 písm. a/
insolvenčního zákona, avšak pouze tehdy, kdyby nebyly naplněny podmínky
aplikace § 274 insolvenčního zákona. Oproti odvolacímu soudu však míní, že z
jednotlivých zpráv D. L. je zřejmé, že nepostupoval podle § 274 insolvenčního
zákona, když jednak provedl soupis majetkové podstaty dlužníka neurčitě, když
nebylo zřejmé, které nemovité věci (spoluvlastnické podíly) pojal do majetkové
podstaty (k věcně správnému a úplnému soupisu majetkové podstaty došlo na
základě urgencí dovolatelky až dne 17. dubna 2015), a naopak předpokládal
vypořádání společného jmění manželů, k němuž nedošlo. Dovolatelka poukázala na
to, že i insolvenční soud měl v rámci samotného insolvenčního řízení za sporné,
zda insolvenční správce postupoval podle § 274 insolvenčního zákona, což plyne
z jeho usnesení ze dne 16. února 2016, č. j. KSPA 59 INS XY, jímž D. L.
zprostil funkce.
17. Proto podle dovolatelky nelze přijmout závěr odvolacího soudu, že
pouhé zahrnutí majetku ve společném jmění manželů do majetkové podstaty bez
poznámky, že dosud neproběhlo jeho vypořádání, je úkonem podle § 274
insolvenčního zákona. Dovolatelka nezpochybňuje možnost insolvenčního správce
učinit úkon dle § 274 insolvenčního zákona ať již dohodou s manželkou dlužníka,
nebo jednostranným úkonem, tvrdí však, že takový úkon je nutný a že insolvenční
správce jej v dané věci do tří let od zrušení společného jmění manželů
neučinil. Dovolatelka tak neměla důvod podávat žalobu o vypořádání společného
jmění manželů a uplynutím tří let od prohlášení konkursu na majetek dlužníka
nastala fikce podílového spoluvlastnictví dlužníka a dovolatelky k tomuto
majetku.
18. Podle dovolatelky § 268 odst. 2 insolvenčního zákona jednoznačně
stanoví povinnost vypořádat společné jmění manželů při zániku společného jmění
manželů prohlášením konkursu (jak tomu bylo i v této věci), ledaže se postupuje
podle § 274 insolvenčního zákona. Podle § 268 odst. 3 insolvenčního zákona se
lhůta podle zvláštního předpisu k vypořádání společného jmění manželů staví
pouze v případech uvedených v § 268 odst. 2 písm. b/ a c/ insolvenčního zákona.
V této věci jde o případ uvedený v § 268 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona
a lhůta pro vypořádání společného jmění manželů se tedy nestavěla; použití §
150 odst. 4 obč. zák. tak není vyloučeno.
19. Dále dovolatelka namítá, že posuzovat, zda majetková podstata je
předlužena, přísluší insolvenčnímu soudu pouze v řízení o vypořádání společného
jmění manželů, nikoliv v řízení o vyloučení majetku z majetkové podstaty.
Protože řízení o vypořádání společného jmění manželů nebylo zahájeno, nic
nebrání nástupu „fikce“ vypořádání, tj. použití § 150 odst. 4 obč. zák.
20. Dovolatelka konečně napadenému rozhodnutí vytýká absenci řádného a
přezkoumatelného odůvodnění právního posouzení věci, neboť i odvolacím soudem
označená rozhodnutí Nejvyššího soudu spíše nasvědčují jejím závěrům.
21. Žalovaná ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout (popřípadě
odmítnout). Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za věcně správné a řádně,
přesvědčivě a podrobně odůvodněné. Míní, že oba soudy se pečlivě vypořádaly se
všemi dovolatelkou předloženými námitkami a přednesenou argumentací. K
dovolatelkou formulovaným otázkám především uvádí, že § 274 insolvenčního
zákona nepředpokládá žádný další úkon než zahrnutí majetku ve společném jmění
manželů do majetkové podstaty dlužníka.
22. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v
aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
23. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ
neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v
posouzení dovoláním předestřených otázek jde o problematiku dosud Nejvyšším
soudem ve všech souvislostech neřešenou.
24. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z
úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se ze spisu nepodávají. Napadené
rozhodnutí zjevně netrpí ani dovolatelkou vytýkanou vadou nepřezkoumatelnosti
(k důvodům nepřezkoumatelnosti srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zpochybňuje-li dovolatelka
přiléhavost odvolacím soudem zmíněné judikatury na zjištěný skutkový stav věci,
pak tím ve skutečnosti polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem.
25. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
26. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním
nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách
vychází.
27. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující
ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“),
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a insolvenčního zákona:
§ 3028 (o. z.)
(…)
(2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i
právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik,
jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
(…)
§ 3036 (o. z.)
Podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují
všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními
právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
§ 150 (obč. zák.)
(…)
(4) Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho
vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho
vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé
vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů
pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O
ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém
spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí
přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům
společných.
§ 205 (insolvenčního zákona)
Pojem a rozsah majetkové podstaty
(…)
(2) Podal-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty
majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky předběžného
opatření, kterým insolvenční soud zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka
nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy
nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v
průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky těchto rozhodnutí. (3) Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2, náleží
do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle odstavců 1
a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a
jeho manžela. (…)
§ 220 (insolvenčního zákona)
Důvod soupisu
Vedle označení sepisovaného majetku, jeho ocenění a uvedení dne, kdy
byla příslušná položka sepsána, musí být v soupisu vždy uveden i důvod soupisu,
případně den a důvod vyloučení sepsaného majetku ze soupisu. V pochybnostech se
má za to, že insolvenční správce příslušnou položku sepsal nebo ji ze soupisu
vyloučil v den, kdy tuto skutečnost oznámil insolvenčnímu soudu. § 225 (insolvenčního zákona)
(1) Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu
zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod,
pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u
insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z
majetkové podstaty. (2) Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě
30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o
soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba
nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu. (…)
§ 268 (insolvenčního zákona)
(1) Prohlášením konkursu zaniká společné jmění dlužníka jeho manžela;
byl-li vznik společného jmění dlužníka a jeho manžela vyhrazen ke dni zániku
manželství, má prohlášení konkursu stejné majetkoprávní účinky jako zánik
manželství. (2) Po prohlášení konkursu se provede vypořádání společného jmění
manželů, které
a/ zaniklo podle odstavce 1,
b/ do prohlášení konkursu zaniklo, ale nebylo vypořádáno, nebo
c/ bylo zúženo smlouvou nebo rozhodnutím soudu a do prohlášení
konkursu nebylo vypořádáno. (3) V případech uvedených v odstavci 2 písm. b/ a c/ se prohlášením
konkursu staví lhůta stanovená podle zvláštního právního předpisu k vypořádání
společného jmění manželů, jestliže má skončit nejpozději do 6 měsíců od
prohlášení konkursu.
§ 269 (insolvenčního zákona)
(…)
(2) Jestliže v době od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se
zahájením insolvenčního řízení, do prohlášení konkursu již uplynula lhůta k
vypořádání společného jmění manželů, aniž byla uzavřena dohoda o vypořádání
společného jmění manželů, nastanou účinky spojené podle zvláštního právního
předpisu s uplynutím lhůty k vypořádání společného jmění manželů až po 6
měsících od prohlášení konkursu, do té doby lze uzavřít novou dohodu o
vypořádání společného jmění manželů nebo podat návrh na jeho vypořádání
rozhodnutím soudu; práva třetích osob nabytá v dobré víře tím však nejsou
dotčena. (…)
§ 270 (insolvenčního zákona)
(1) Prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění
uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů nebo navrhnout jeho
vypořádání u soudu. Dohody o vypořádání společného jmění manželů uzavřené
dlužníkem po prohlášení konkursu jsou neplatné. (…)
§ 274 (insolvenčního zákona)
Nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky
dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který
náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do
společného jmění manželů do majetkové podstaty.
28. Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platí ustanovení § 3028 odst. 2
o. z. a § 3036 o. z. beze změn od 1. ledna 2014. Ustanovení § 150 odst. 4 obč.
zák. v citované podobě (pro věc opět rozhodné) platilo v době prohlášení
konkursu na majetek dlužníka (15. prosince 2011) a do 1. ledna 2014, kdy byl
zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušen zákonem č. 89/2012 Sb.,
občanským zákoníkem, nedoznala změn. Ustanovení insolvenčního zákona v podobě
citované výše, pro věc rozhodné, platí v nezměněné podobě (s dále uvedenou
výjimkou) od rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka.
29. S účinností od 1. června 2019, po novele provedené zákonem č. 31/2019 Sb.,
kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o
soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o
soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o
insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony, bylo ustanovení § 274
insolvenčního zákona doplněno na konci o další větu, načež byl dosavadní text
označen jako odstavec 1 a doplněn odstavec 2, takže od uvedeného data platilo v
následující podobě:
§ 274 (insolvenčního zákona)
(1) Nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky
dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který
náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do
společného jmění manželů do majetkové podstaty. Výtěžek zpeněžení majetku
náležejícího do společného jmění manželů se vypořádá přiměřeně podle pravidel
pro vypořádání společného jmění manželů.
(2) Pokud jsou vedena insolvenční řízení dlužníka i insolvenční řízení
jeho manžela nebo bývalého manžela, zpeněžuje se majetek náležející do jejich
společného jmění manželů podle odstavce 1 v insolvenčním řízení, ve kterém
dříve nastaly účinky prohlášení konkursu nebo ve kterém zajištěný věřitel dříve
požádal o zpeněžení majetku, který slouží k zajištění; v tomto řízení se také
vypořádá výtěžek zpeněžení.
30. Vzhledem k článku II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019
Sb. se však pro insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka nadále uplatní
insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019.
31. S přihlédnutím ke dni zániku společného jmění manželů dlužníka a
dovolatelky (15. prosince 2011), který je i dnem, od kterého začala běžet
tříletá lhůta k vypořádání zaniklého společného jmění manželů dohodou nebo k
podání návrhu na vypořádání tohoto majetku rozhodnutím soudu (§ 150 odst. 4
obč. zák.), jsou pro vypořádání tohoto společného jmění manželů i pro další běh
(a skončení) této lhůty i v době od 1. ledna 2014 nadále použitelná ustanovení
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (srov. § 3028 odst. 2 o. z. a § 3036
o. z.).
32. Dosavadní judikatura Nejvyššího soudu k výkladu § 205, § 225 a § 274
insolvenčního zákona je ustálena v závěrech, podle nichž ustanovení § 205 odst.
3 věty druhé insolvenčního zákona (jež předpokládá, že do majetkové podstaty
dlužníka bude sepsán i majetek náležející do společného jmění dlužníka a jeho
manžela) brání tomu, aby se dlužníkův manžel úspěšně domohl vyloučení majetku
náležejícího do (nevypořádaného) společného jmění dlužníka a tohoto manžela jen
proto, že jde o majetek ve společném jmění manželů [rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 30. listopadu 2016, sen. zn. 29 ICdo 37/2016, uveřejněný pod číslem
65/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 65/2018“)].
Nejde-li o případ předjímaný ustanovením § 274 insolvenčního zákona,
předpokládá se, že dojde k vypořádání majetku ve společném jmění manželů. Do té
doby (než dojde k vypořádání) opravňuje soupis takového majetku do majetkové
podstaty dlužníka insolvenčního správce dlužníka, jehož úpadek je řešen
konkursem, k nakládání s majetkem stejně, jako by s ním mohl nakládat (kdyby
konkursu nebylo) samotný dlužník [tedy s omezením daným tím, že ve stejném
rozsahu tento majetek vlastní (bývalý nebo současný) manžel dlužníka]. Srov. k
tomu v obdobných souvislostech pro účely vypořádání společného jmění manželů
při řešení dlužníkova úpadku konkursem prohlášeným podle zákona o konkursu a
vyrovnání (ve znění účinném do 31. prosince 2007) rozsudek Nejvyššího soudu sp.
zn. 29 Cdo 2816/2007, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil v R 65/2018.
33. Na uvedené závěry Nejvyšší soud navázal v době po vydání dovoláním
napadeného rozhodnutí v rozsudku ze dne 22. června 2022, sen. zn. 29 ICdo
106/2020, v němž formuloval a odůvodnil tyto závěry:
34. Při řešení úpadku jednoho z manželů konkursem se předpoklad vypořádání
společného jmění manželů v průběhu insolvenčního řízení naplňuje:
[1] dohodou o vypořádání společného jmění manželů uzavřenou mezi insolvenčním
správcem dlužníka na straně jedné a (bývalým nebo současným) manželem dlužníka
na straně druhé, schválenou insolvenčním soudem (§ 270 odst. 1 insolvenčního
zákona a § 271 odst. 1 insolvenčního zákona), nebo
[2] tam, kde v době prohlášení konkursu na majetek dlužníka již probíhalo u
obecného soudu řízení o vypořádání společného jmění manželů, pravomocným
rozhodnutím obecného soudu o takovém vypořádání (§ 266 odst. 1 písm. c/
insolvenčního zákona a § 273 odst. 1 insolvenčního zákona), nebo
[3] tam, kde v době prohlášení konkursu na majetek dlužníka nebylo zahájeno
řízení o vypořádání společného jmění manželů, pravomocným rozhodnutím
insolvenčního soudu o takovém vypořádání v řízení zahájeném žalobou o takové
vypořádání, podanou insolvenčním správcem dlužníka nebo (bývalým či současným)
manželem dlužníka (§ 159 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona a § 270 odst. 1
insolvenčního zákona), anebo
[4] tam, kde v době prohlášení konkursu na majetek dlužníka nebylo zahájeno
řízení o vypořádání společného jmění manželů, marným uplynutím lhůty k
vypořádání společného jmění manželů, plynoucí z § 150 odst. 4 obč. zák., s
přihlédnutím k možnému posunutí jejího běhu v případech uvedených v § 268 odst.
3 insolvenčního zákona a v § 269 odst. 2 insolvenčního zákona.
35. To, že v těchto případech (v případech soupisu majetku náležejícího do
společného jmění dlužníka a jeho manžela s tím, že dojde k jeho vypořádání)
nemá samotný soupis majetku ve společném jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo
současného) manžela žádný vliv na běh lhůty k vypořádání tohoto majetku určený
primárně úpravou obsaženou v § 150 odst. 4 obč. zák., potvrzuje i úprava
obsažená v § 268 odst. 3 insolvenčního zákona a v § 269 odst. 2 insolvenčního
zákona (stavení a posunutí zákonné lhůty k vypořádání zaniklého společného
jmění manželů). Kdyby účinky stavení lhůty vyvolával samotný soupis, pak by
nebylo přiléhavé vázat pravidla formulovaná v posledně označených ustanoveních
jen (či až) na prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Srov. k tomu dále např.
též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. prosince 2019, sen. zn. 29 ICdo
18/2018.
36. Zbývá určit, jak je tomu v těch případech, kdy je majetek nacházející se ve
společném jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela sepsán do
majetkové podstaty dlužníka podle § 274 insolvenčního zákona (jako majetek,
který nelze vypořádat proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být
uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů).
37. K povaze postupu podle § 274 insolvenčního zákona se Nejvyšší soud vyjádřil
již v rozsudku ze dne 31. října 2019, sen. zn. 29 ICdo 151/2017, uveřejněném
pod číslem 77/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R
77/2020“). Tam s odkazem na závěry formulované v R 65/2018 vysvětlil, že
nesouhlasí-li manžel dlužníka se zahrnutím celého majetku náležícího do
společného jmění manželů do majetkové podstaty dlužníka postupem podle
uvedeného ustanovení, neboť se domnívá, že závazky dlužníka, které z něj mohou
být uspokojeny, nejsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění
manželů, může podat žalobu na vypořádání společného jmění manželů. Přitom
dodal, že závazky uspokojitelnými ze společného jmění manželů se rozumí dluhy
převzaté za trvání manželství (s výjimkou uvedenou v § 710 o. z.), které
věřitelé jako pohledávky v insolvenčním řízení řádně uplatnili (přihláškou nebo
jiným způsobem předepsaným insolvenčním zákonem). V důvodech usnesení ze dne
31. března 2021, sen. zn. 29 NSČR 103/2020, uveřejněného pod číslem 10/2022
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud (výslovně vycházeje
ze závěrů R 77/2020) doplnil (srov. odstavec 31. odůvodnění), že jsou-li
splněny předpoklady formulované v § 274 insolvenčního zákona a je-li proto celý
majetek náležející do společného jmění manželů zahrnut do majetkové podstaty
dlužníka, společné jmění manželů se již nevypořádává, což plyne přímo z dikce §
274 insolvenčního zákona [srov. slova „Nelze-li provést vypořádání společného
jmění manželů (…)“].
38. Z řečeného plyne, že je-li majetek náležející do (nevypořádaného)
společného jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela sepsán do
majetkové podstaty dlužníka postupem podle § 274 insolvenčního zákona, tedy
proto, že vypořádání společného jmění manželů nelze provést pro jeho
předlužení (v intencích R 77/2020), proces vypořádání společného jmění manželů
tím končí (společné jmění manželů se má za vypořádané). Bez odklizení účinků
takového soupisu nemá smysl uvažovat o běhu lhůty k vypořádání určené § 150
odst. 4 obč. zák. (případně dotčené úpravou obsaženou v § 268 odst. 3
insolvenčního zákona nebo v § 269 odst. 2 insolvenčního zákona).
39. Má-li (bývalý nebo současný) manžel dlužníka za to, že předpoklady soupisu
majetku podle § 274 insolvenčního zákona nebyly naplněny, jelikož společné
jmění manželů není předluženo (a proto má být vypořádáno), je na něm, aby do
skončení lhůty určené § 150 odst. 4 obč. zák. sám podal žalobu na vypořádání
společného jmění manželů. V rámci řízení o takové žalobě se soud bude zabývat
předpoklady formulovanými v § 274 insolvenčního zákona jako otázkou předběžnou.
Dospěje-li soud v takovém řízení k závěru, že insolvenční správce sepsal
majetek náležející do společného jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo
současného) manžela do majetkové podstaty podle § 274 insolvenčního zákona
důvodně, pak žalobu o vypořádání společného jmění manželů zamítne (protože
nebude co vypořádat). Dospěje-li soud naopak k závěru, že předpoklady
formulované § 274 insolvenčního zákona nebyly naplněny, pak společné jmění
manželů vypořádá a jeho pravomocný rozsudek takto vymezí rozsah majetkové
podstaty dlužníka s účinky obdobnými těm, jež má pravomocné rozhodnutí o
vylučovací žalobě (srov. opět R 65/2018).
40. Má-li (bývalý nebo současný) manžel dlužníka za to, že předpoklady soupisu
majetku podle § 274 insolvenčního zákona nebyly naplněny proto, že sepsaný
majetek vůbec nenáleží do společného jmění manželů (že je jeho výlučným
vlastníkem), pak má (stejně jako každá jiná osoba odlišná od dlužníka, která
uplatňuje k sepsanému majetku právo neslučitelné se soupisem) k dispozici
vylučovací žalobu (a uplatnění takového práva vylučovací žalobou není omezeno
lhůtou uvedenou v § 150 odst. 4 obč. zák., nýbrž lhůtou plynoucí z § 225 odst.
2 insolvenčního zákona).
41. Je-li ovšem majetek náležející do (nevypořádaného) společného jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo
současného) manžela sepsán do majetkové podstaty dlužníka postupem podle § 274
insolvenčního zákona a (bývalý nebo současný) manžel dlužníka nepodá žalobu na
vypořádání společného jmění manželů před uplynutím lhůty uvedené v § 150 odst.
4 obč. zák. (případně dotčené úpravou obsaženou v § 268 odst. 3 insolvenčního
zákona nebo v § 269 odst. 2 insolvenčního zákona), pak okolnost, že tato lhůta
za trvání účinků takového soupisu marně uplynula, má za následek pouze to, že
předpoklady soupisu podle § 274 insolvenčního zákona již nelze zpochybnit
argumentem, že společné jmění manželů mělo být vypořádáno. Zákonná
nevyvratitelná domněnka (nikoli „fikce“) vypořádání podle § 150 odst. 4 obč.
zák. nenastane (společné jmění manželů bylo vypořádáno nezpochybněným soupisem
podle § 274 insolvenčního zákona). Ostatně to, že § 274 insolvenčního zákona je
zvláštním ustanovením o způsobu vypořádání společného jmění manželů, potvrzují
i jeho pozdější změny; srov. dikci uvedeného ustanovení ve znění účinném od 1.
června 2019 jak citována výše a zvláštní část důvodové zprávy [„K bodům 4 a 5
(ust. § 274)“] k vládnímu návrhu pozdějšího zákona č. 31/2019 Sb., který
projednávala Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 8. volebním
období (2017-2021) jako tisk č. 71.
42. Z výše řečeného plyne, že pro účely posouzení vlivu soupisu majetku
náležejícího do společného jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného)
manžela do majetkové podstaty na řešení otázky, zda jde o majetek, který má být
dále vypořádán, je určující vlastní soupis tohoto majetku do majetkové podstaty
dlužníka.
43. Majetek sepisovaný do majetkové podstaty dlužníka jako majetek ve společném
jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela (§ 205 odst. 3
insolvenčního zákona) musí být v soupise (u každé položky, které se to týká)
vždy identifikován jako majetek ve společném jmění manželů (nestačí údaj
„vlastnictví dlužníka“), a to právě proto, že v těch případech v nichž nepůjde
o soupis podle § 274 insolvenčního zákona, musí být ze soupisu také patrno,
právy jaké (další) osoby je insolvenční správce při nakládání s takovým
majetkem omezen před vypořádáním společného jmění manželů.
44. Půjde-li o soupis podle § 274 insolvenčního zákona [tedy o soupis
vyvolávající účinky vypořádání (jinak nevypořadatelného) majetku ve společného
jmění manželů], pak tento důvod soupisu (§ 220 insolvenčního zákona, § 12 odst.
1 písm. l/ vyhlášky č. 191/2017 Sb., o náležitostech podání a formulářů
elektronických podání v insolvenčním řízení a o změně vyhlášky č. 311/2007 Sb.,
o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení
insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů) musí být u příslušné
položky soupisu také uveden; jinak bude mít soupis účinky prostého soupisu
majetku ve společném jmění manželů, tedy účinky soupisu, který při následném
marném doběhnutí lhůty uvedené v § 150 odst. 4 obč. zák. nebrání vzniku
nevyvratitelné domněnky vypořádání tímto ustanovením předjímané.
45. Poměřováno výše formulovanými závěry, právní posouzení věci odvolacím
soudem není správné. Odvolací soud, veden nesprávným názorem, že k nastolení
účinků dle § 274 insolvenčního zákona postačí, že insolvenční správce sepíše
majetek ve společném jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela
do majetkové podstaty, aniž dá při tomto soupisu najevo, že tak činí právě z
důvodu předlužení společného jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného)
manžela, nevěnoval ve skutkové rovině pozornost tomu, zda vlastní soupis
nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka dovoloval uzavřít, že šlo o soupis
provedený podle § 274 insolvenčního zákona (že tato okolnost z něj byla
seznatelná před případným uplynutím lhůty podle § 150 odst. 4 obč. zák.).
46. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.
s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil (včetně závislých výroků o nákladech řízení)
a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
47. Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že nepřehlédl, že dovolatelka
navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku. Tento návrh však byl zjevně
bezdůvodný, neboť rozsudek, jímž byla zamítnuta vylučovací žaloba podle § 225
insolvenčního zákona, ani potvrzující rozsudek odvolacího soudu, se nevykonává
[nelze podle něj nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit)
exekuci]. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2006,
sp. zn. 29 Odo 905/2006, uveřejněný pod číslem 83/2007 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 6. 2022
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu