29 Nd 312/2018-375
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce L. N., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Hrežem,
advokátem, se sídlem ve Vyškově, Purkyňova 143/18, PSČ 682 01, proti žalované
České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská
16, PSČ 128 10, identifikační číslo osoby 00025429, o náhradu škody a
nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C
158/2017, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti,
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 158/2017 se
nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Brno-venkov.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu Brno-venkov dne 11. prosince 2015,
doplněnou podáním ze dne 31. května 2017, domáhá přiznání odškodnění (majetkové
i nemajetkové újmy) za nesprávný úřední postup orgánů státu, a to zejména v
označených trestních a opatrovnických řízeních. Po postoupení věci místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 2 (usnesením
Okresního soudu Brno-venkov ze dne 7. června 2017, č. j. 24 C 257/2015-131)
žalobce podáním ze dne 29. listopadu 2017 navrhl, aby věc vedená u Obvodního
soudu pro Prahu 2 byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání Okresnímu
soudu Brno-venkov [§ 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“)]. Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. dubna 2018, č. j. 21
Nd 74/2018-349, návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu podle ustanovení
§ 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl. Podáním ze dne 2. srpna 2018 žalobce opětovně navrhl, aby označená věc byla z
důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu
Brno-venkov. V novém návrhu předně odkázal na skutečnosti, jimiž odůvodňoval
již předchozí návrh na přikázání věci jinému soudu (šlo především o nepříznivý
zdravotní stav žalobce, jeho špatnou finanční situaci a okolnost, že bydliště
navržených svědků se nachází „v různých koutech Jihomoravského kraje“), k čemuž
dále doplnil, že jeho zdravotní stav se v mezidobí (od rozhodnutí Nejvyššího
soudu o jeho předcházejícím návrhu na delegaci vhodnou) zhoršil. Současně
odkázal na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2018, č. j. 7 Td
18/2018-7, kterým z obdobných důvodů byla (v rozhodnutí blíže označená) trestní
věc (týkající se jiné osoby) podle ustanovení § 25 zákona č. 141/1961 Sb.,
trestního řádu, odňata Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a přikázána Okresnímu soudu
v Kroměříži. Žalovaná v podání ze dne 27. září 2018 uvedla, že s návrhem na přikázání věci
Okresnímu soudu Brno-venkov nesouhlasí. Žalovaná se neztotožňuje s názorem
žalobce, že jeho zdravotní stav neumožňuje věc projednat u místně příslušného
soudu a poukazuje též na skutečnost, že žalobce se domáhá přikázání věci soudu,
jehož sídlo není nejblíže bydlišti žalobce. Odkaz na výše označené rozhodnutí
Nejvyššího soudu nepovažuje žalovaná za věcně relevantní. Podle ustanovení § 12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána
také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je
nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc
přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc
přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být
přikázána (odstavec 3). Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu
2, u nějž je věc vedena, i Okresnímu soudu Brno-venkov, jemuž má být věc
přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném
případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu
vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Již v usnesení sp. zn.
21 Nd 74/2018, kterým nevyhověl předchozímu návrhu
žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, Nejvyšší soud
vysvětlil, že důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve
smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které
umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a
důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale
třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je
zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko
výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo
nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví
zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci
příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby
dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v
této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení
Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi též ustáleně zastává názor, podle něhož
situace, že některý z účastníků řízení (či jejich právních zástupců) musí
překonat mezi místem současného sídla a sídlem věcně a místně příslušného soudu
větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými
organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a
nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu
srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd
185/2013). Žalobcem uváděné důvody Nejvyšší soud neshledal natolik závažnými, aby byly
způsobilými prolomit výše popsané ústavní principy. Ke skutečnostem, jimiž žalobce (shodně) odůvodňoval také předchozí návrh na
delegaci vhodnou, se Nejvyšší soud vyslovil již v usnesení sp. zn. 21 Nd
74/2018, přičemž na tam formulovaných závěrech nemá důvod cokoli měnit. Způsobilou odůvodnit přikázání věci Okresnímu soudu Brno-venkov pak není ani
(nově) tvrzené zhoršení zdravotního stavu žalobce. Jednak z předložené lékařské
zprávy (ze dne 20. června 2018) nevyplývá, že by žalobce nebyl schopen cestu k
jednání absolvovat, jednak je zřejmé, že (v lékařské zprávě popsanými)
zdravotními potížemi žalobce trpěl již v době, kdy Nejvyšší soud rozhodoval o
jeho předchozím návrhu na přikázání věci jinému soudu (žalobce je vyšetřován
pro popsané potíže již od ledna 2018). Potud tedy ve skutečnosti nejde ani o
novou skutečnost, jíž by žalobce nemohl uplatnit již v předchozím návrhu. Při úvahách o možném postupu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. nelze
rovněž přehlédnout ani okolnost, že druhý účastník (v poměrech dané věci
žalovaná) s navrhovanou delegací nesouhlasí (k tomu srov. např.
důvody usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013). Poukaz žalobce na závěry formulované v usnesení sp. zn. 7 Td 18/2018 shledává
Nejvyšší soud (vzhledem k odlišným poměrům projednávané věci) nepřípadným. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu
Brno-venkov z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl
a věc tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 12. 2018
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu