29 Nd 340/2025-234
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce ČSOB Pojišťovny, a. s., člena holdingu ČSOB, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1458, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 45534306, zastoupeného Mgr. et Mgr. Adamem Vrbeckým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1603/57, PSČ 110 00, proti žalovaným 1/ M. B., a 2/ T. T., zastoupenému Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, o zaplacení částky 182 936 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 10 C 112/2022, o návrhu druhého žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. února 2025, č. j. 27 Co 302/2024-203, takto:
Návrh druhého žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. února 2025, č. j. 27 Co 302/2024-203, se zamítá.
1. Rozsudkem ze dne 14. března 2023, č. j. 10 C 112/2022-78, Okresní soud v Ústí nad Orlicí: [1] Uložil žalovaným (prvnímu žalovanému M. B. a druhému žalovanému T. T.) společně a nerozdílně zaplatit žalobci (ČSOB Pojišťovně, a. s., členu holdingu ČSOB) částku 97 536 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně, a to z částky 31 984 Kč od 12. července 2019 do zaplacení, z částky 63 209 Kč od 29. února 2020 do zaplacení a z částky 2 343 Kč od 15. listopadu 2020 do zaplacení (bod I. výroku). [2] Uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobci částku 85 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 57 400 Kč od 7. prosince 2019 do zaplacení a z částky 28 000 Kč od 17. dubna 2020 do zaplacení (bod II. výroku). [3] Uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 118 833,98 Kč (bod III. výroku).
2. K odvolání druhého žalovaného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 19. února 2025, č. j. 27 Co 302/2024-203: [1] Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části bodu I. výroku, kterou byla druhému žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně s prvním žalovaným částku 97 536 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně, a to z částky 31 984 Kč od 12. července 2019 do zaplacení, z částky 63 209 Kč od 29. února 2020 do zaplacení a z částky 2 343 Kč od 15. listopadu 2020 do zaplacení (první výrok). [2] Změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném bodu III. výroku v části, v níž byla druhému žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně s prvním žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 118 833,98 Kč, tak, že ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok). [3] Uložil druhému žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11 981,50 Kč (třetí výrok).
3. Proti výroku ve věci samé rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný včasné dovolání.
4. Následně dovolatel podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku do pravomocného rozhodnutí o podaném dovolání.
5. Návrh na odklad odůvodnil tím, že již obdržel výzvu k úhradě přisouzené částky s tím, že jinak bude vymáhána exekučně. S odkazem na svou argumentaci v řízení namítá, že žalobce nemá nárok na přisouzené plnění. Tvrdí, že by mu výkonem napadeného rozhodnutí hrozila závažná újma, neboť by byl vystaven exekuci, přestože mu bylo v insolvenčním řízení přiznáno osvobození podle § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), jež se musí vztahovat i na pohledávku, která je předmětem řízení v projednávané věci.
6. Podle § 243 písm. a/ o. s. ř. (v aktuálním znění, pro věc rozhodném), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
7. Vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu lze odložit (za podmínek uvedených v § 243 písm. a/ o. s. ř.) jen ve vazbě na ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž je včasné dovolání, jež nemá vady bránící pokračování v dovolacím řízení, subjektivně i objektivně přípustné [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněné pod číslem 144/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 144/2018“) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 (jehož závěrů se R 144/2018 výslovně dovolává)].
8. Tato podmínka není splněna v případě druhého a třetího výroku rozsudku odvolacího soudu (o nákladech řízení). Potud totiž přípustnost dovolání (podle ustanovení § 237 o. s. ř., jež jediné přichází v úvahu) vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. Zároveň tyto výroky ani nebyly dovoláním napadeny. Nadto druhý výrok (podle něhož ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně) se nevykonává (nejde o exekuční titul), takže odložení vykonatelnosti pojmově nepřichází v úvahu (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2006, sp. zn. 29 Odo 905/2006, uveřejněného pod číslem 83/2007 Sb. rozh. obč.).
9. Zbývá tedy určit, zda je důvod odložit vykonatelnost napadeného rozsudku v rozsahu jeho prvního výroku (ve věci samé).
10. Dovolatel v návrhu na odklad vykonatelnosti namítá, že osvobození od placení pohledávek, jež mu bylo přiznáno v insolvenčním řízení, se vztahuje i na spornou pohledávku. Toto tvrzení však nepředstavuje důvod pro vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti (nedokládá hrozbu závažné újmy dovolateli). Žádné skutečnosti o svých majetkových poměrech a o možném dopadu neprodleného výkonu rozhodnutí nebo exekuce na základě dovoláním napadeného rozhodnutí do svých poměrů (z nichž by vyplývala hrozba závažné újmy), dovolatel neuvádí.
11. Přitom závažnost újmy, která ve smyslu § 243 písm. a/ o. s. ř. dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí], se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele). Je-li vykonáváno rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění povinnému (dovolateli), je pro posouzení závažnosti hrozící újmy zásadně rozhodující možný dopad vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů povinného (dovolatele), tedy poměření toho, jak závažně se (případně též s přihlédnutím k dalším okolnostem, jež se mohou týkat i osoby oprávněného) vymáhání peněžitého plnění přiznaného exekučním titulem neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí může projevit (se zřetelem k výši vymáhané částky) v majetkových poměrech povinného (dovolatele) [se zřetelem k rozsahu majetku povinného (dovolatele) a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí] (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2020, sen. zn. 29 ICdo 12/2020, uveřejněné pod číslem 78/2020 Sb. rozh. obč.).
12. Rozhodné majetkové poměry dovolatele nezbytné pro posouzení závažnosti možných dopadů výkonu rozhodnutí či exekuce nelze zjistit ani z obsahu spisu. Z prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků ze dne 16. června 2025, se (jen) podává, že v prvním kalendářním čtvrtletí roku 2025 činil průměrný čistý měsíční výdělek dovolatele z pracovního poměru částku 25 000 Kč. Dovolatel nemá jiné příjmy, neuvádí žádné spolužijící ani finančně závislé osoby, ani žádný majetek. Pro posouzení majetkových poměrů však v prohlášení absentují relevantní údaje o výdajích dovolatele. Jako jediný výdaj dovolatel uvedl nájemné, jehož tvrzenou výši 15 000 Kč nedoložil.
13. Informace o aktuálních majetkových poměrech dovolatele pro účely posouzení závažnosti újmy hrozící dovolateli neprodleným výkonem rozhodnutí nelze čerpat ani z insolvenčního rejstříku, z něhož plyne, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králově – pobočky v Pardubicích ze dne 23. září 2024, č. j. KSPA 44 INS 1606/2019-B-26, vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení dovolatele a osvobodil jej od placení pohledávek podle § 414 insolvenčního zákona, přičemž tento výrok nabyl právní moci dne 9. října 2024.
14. Jelikož důvod odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí neshledal Nejvyšší soud ve vztahu k žádnému z výroků rozsudku odvolacího soudu, zamítl návrh dovolatele jako celek.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 7. 2025
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu