29 Nd 532/2021-125
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupeného JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti žalované T. K., narozené XY, bytem XY, o zaplacení částky 95.121,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 4 C 210/2020, o návrhu Okresního soudu v Uherském Hradišti na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 4 C 210/2020 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Plzeň-město.
1. Žalobou ze dne 21. září 2020 (doručenou Okresnímu soudu v Uherském Hradišti dne 22. září 2020) se žalobce (PROFI CREDIT Czech, a. s.) domáhá po žalované (T. K.) zaplacení částky 95.121,60 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. 9102214232.
2. Okresní soud v Uherském Hradišti žalobou uplatněnému nároku vyhověl nejprve platebním rozkazem ze dne 10. listopadu 2020, č. j. 4 C 210/2020-51,
proti němuž podala žalovaná odpor. Soud prvního stupně poté rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání ze dne 29. ledna 2021, č. j. 4 C 210/2020-58, proti němuž žalovaná podala odvolání. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. srpna 2021, č. j. 28 Co 100/2021-114, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že rozsudek pro uznání se nevydává.
3. K námitce místní nepříslušnosti uplatněné žalovanou v průběhu odvolacího řízení podáním ze dne 16. července 2021 (a odůvodněné tvrzením, že ve skutečnosti bydlí v XY, nikoli na adrese označené v podané žalobě, místně příslušným soudem je tak v dané věci Okresní soud Plzeň-město), odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že v situaci, kdy žalovaná nevznesla námitku místní nepříslušnosti při prvním úkonu, jenž jí přísluší, „není již dán procesní postup, kterým by bylo možno změnit stav, že řízení bylo zahájeno u místně nepříslušného soudu“.
4. Okresní soud v Uherském Hradišti následně navrhl, aby projednávaná věc byla z důvodu vhodnosti přikázána jinému soudu (Okresnímu soudu Plzeň- město) dle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Přitom odkázal na žalovanou vznesenou námitku místní nepříslušnosti a zdůraznil, že sice již „není oprávněn vyslovit místní nepříslušnost podle ustanovení § 105 o. s. ř.“, lze však postupovat výše uvedeným způsobem, když v obvodu Okresního soudu v Uherském Hradišti ani blízkém okolí nemají účastníci sídlo ani bydliště a pro všechny zúčastněné strany by tak byla účast na jednání před tímto soudem značně nákladná.
5. Žalobce s přikázáním věci Okresnímu soudu Plzeň-město vyslovil nesouhlas. Žalovaná naopak s delegací k tomuto soudu souhlasí. Podle žalované by projednáním sporu u soudu, který je od místa jejího bydliště vzdálený přes 350 km, došlo k podstatnému zhoršení procesního postavení žalované.
6. Podle § 12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
7. Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený okresnímu soudu, u nějž je věc vedena, i okresnímu soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.
8. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
9. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
10. Současně platí, že institut delegace vhodné nemůže sloužit k tomu, aby účastníci dosáhli „nápravy“ podle jejich názoru nesprávného rozhodnutí, jímž byla vyřešena otázka místní příslušnosti (srov. v literatuře např. Drápal, L., Bureš, J., a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200 za. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 73, v soudní praxi pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Od 58/2005, uveřejněné pod číslem 46/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 29 Nd 346/2007).
11. Okolnosti, kterými Okresní soud v Uherském Hradišti odůvodnil předložení návrhu na přikázání věci jinému soudu prvního stupně z důvodu vhodnosti dle § 12 o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy.
12. Obecně platí, že situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013). Uvedené platí tím spíše v případě, kdy žalobce s navrhovaným přikázáním věci nesouhlasí.
13. Budiž dodáno, že předkládající soud (poukazem na žalovanou uplatněnou námitku místní nepříslušnosti) nijak neskrývá, že postupem podle § 12 odst. 2 o. s. ř. by měla být – v situaci, kdy svou místní příslušnost již soud nemůže zkoumat ani sám, ani k námitce žalované – předmětná věc postoupena soudu, který je ve skutečnosti soudem místně příslušným. Skutečnost, že soud případně vyhodnotil podmínky místní příslušnosti nesprávně, však sama o sobě důvodem pro delegaci vhodnou být nemůže.
14. Nejvyšší soud proto po zvážení rozhodných skutečností návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu Plzeň-město z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 3. 2022
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu