29 Nd 558/2025-435
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně J. T., zastoupené Mgr. Jiřím Hrbkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, U Nového dvora 1076/2, PSČ 142 00, proti žalovanému hlavnímu městu Praze, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00064581, zastoupenému JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, PSČ 120 00, o zaplacení částky 621 605 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 187/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2025, č. j. 20 Co 88/2025-248, o návrhu žalobkyně na vyloučení soudců Nejvyššího soudu, takto:
Soudci Nejvyššího soudu Mgr. Petr Kraus a Mgr. Zdeněk Sajdl nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 28 Cdo 2450/2025.
1. Žalobkyně podala (podáním datovaným 24. května 2025) dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 28 Cdo 2450/2025.
2. Podáním ze dne 23. září 2025 namítla dovolatelka podjatost dvou soudců soudního oddělení Nejvyššího soudu č. 28, Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla, kteří mají v senátu spolu se soudcem JUDr. Janem Eliášem, Ph.D., rozhodovat (v souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu) o jejím dovolání ve výše označené dovolací věci.
3. Ve vztahu k oběma uvedeným soudcům poukazuje dovolatelka na to, že byli členy senátu Nejvyššího soudu, který vydal usnesení (správně rozsudek) ze dne 21. června 2023, sp. zn. 28 Cdo 1394/2023, ve věci, v níž byli účastníky rovněž dovolatelka a žalovaný. Ve zmíněném rozsudku Nejvyšší soud vyjádřil právní názor, který byl podkladem i pro nyní dovoláním napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze. V projednávané věci tak má být předmětem dovolacího přezkumu závěr formulovaný dvěma soudci senátu, jemuž byla věc přidělena. Dovolatelka má důvodnou pochybnost o nestrannosti jmenovaných soudců, když míní, že nebudou schopni objektivně zvážit argumenty proti vlastnímu dříve vyjádřenému názoru [k tomu odkazuje na (označenou) judikaturu Evropského soudu pro lidská práva]. Rovněž namítá, že rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 1394/2023 je v rozporu s rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2005, sp. zn. 31 Cdo 606/2004, uveřejněným pod číslem 23/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
4. Označení soudci ve vyjádřeních k námitce podjatosti (ze dne 24. září 2025) shodně uvedli, že k účastníkům, k jejich zástupcům ani k projednávané věci nemají žádný vztah, ani nemají žádný zájem na výsledku sporu.
5. Nejvyšší soud (senát č. 29, kterému náleží podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu o podané námitce podjatosti rozhodnout) dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
6. Podle § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
7. Dle § 16 odst. 1 o. s. ř., o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
8. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
9. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
10. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
11. Ve světle výše uvedeného Nejvyšší soud uzavírá, že z tvrzení dovolatelky ani z obsahu spisu (poměřováno § 14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) nelze dovodit žádný důvod, pro nějž by označení soudci byli z rozhodování o dovolání vyloučeni.
12. Dovozuje-li dovolatelka podjatost jmenovaných soudců z toho, že podle jejího názoru nesprávně rozhodli v jiném řízení, potom zjevně přehlíží, že podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2007, sp. zn. 29 Nd 311/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018, sen. zn. 29 NSČR 30/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018).
13. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že podjatost uvedených soudců v projednávané věci se nepodává ani s ohledem na závěry rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Castillo Algar proti Španělsku ze dne 28. října 1998, na který odkazovala dovolatelka.
14. Příslušný senát Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) proto rozhodl, že shora označení soudci Nejvyššího soudu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí ve výroku označené věci.
15. Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl Nejvyšší soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2025
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu