KSHK 41 INS XY
29 NSČR 1/2022-B-336
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci
dlužníka A. B., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové pod sp. zn. KSHK 41 INS XY, o zproštění funkce insolvenčního správce,
o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Václavem Vlkem, advokátem, se sídlem v
Praze 8. Sokolovská 32/22, PSČ 186 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze
dne 26. srpna 2021, č. j. KSHK 41 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 6. dubna 2021, č. j. KSHK 41 INS XY, Krajský soud v Hradci
Králové (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužníka (A. B.) datovaný
20. listopadu 2020 (B-271), aby Českou insolvenční v. o. s. zprostil funkce
insolvenčního správce dlužníka (jelikož dlouhodobě neplní řádně své povinnosti,
nepostupuje při výkonu funkce s odbornou péčí a porušuje povinnosti stanovené
zákonem).
2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. srpna 2021, č.
j. KSHK 41 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Odvolací
soud přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že důvod vyhovět návrhu dlužníka
není dán.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost
vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně otázek:
[1] Je v poměrech projednávané věci laxní správa nemovitého majetku
zapsaného do majetkové podstaty dlužníka porušením povinnosti insolvenčního
správce a je toto porušení důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce?
[2] Je v poměrech projednávané věci prodej majetku sepsaného v
majetkové podstatě za nepřiměřeně nízkou cenu porušením povinnosti
insolvenčního správce a je uvedené důvodem pro zproštění funkce insolvenčního
správce?
[3] Je v poměrech projednávané věci porušením povinnosti insolvenčního
správce to, že nevymáhá pohledávky, neinformuje účastníky insolvenčního řízení
o vymáhání pohledávek a nevede pohledávky řádně v soupisu majetkové podstaty;
je uvedené důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce?
[4] Je v poměrech projednávané věci porušením povinnosti insolvenčního
správce to, že na žádost dlužníka nepředložil v soudním řízení podklady, které
byly významné pro znalecké zkoumání, resp. pro výsledek soudní pře a je uvedené
důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce?
[5] Je v poměrech projednávané věci porušením povinnosti insolvenčního
správce to, že zahájil a vedl spor s vědomím, že jsou o stejné věci vedena jiná
řízení, ve sporu neuspěl, a tudíž musel z majetkové podstaty dlužníka zaplatit
náhradu nákladů řízení, a je uvedené důvodem pro zproštění funkce insolvenčního
správce?
4. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby
Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu
řízení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu pak dovolatel argumentuje ve
prospěch závěru, že byly dány důvody pro to, aby insolvenční soud zprostil
insolvenčního správce funkce. Následně vytýká odvolacímu soudu, že se některými
jeho námitkami nezabýval, takže napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné.
5. Insolvenční správce dlužníka ve vyjádření k dovolání navrhuje dovolání
odmítnout jako nepřípustné, poukazuje na to, že položené otázky jsou skutkového
charakteru a nemají oporu ve zjištěném stavu věci.
6. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění,
přičemž pro insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka je vzhledem k době
rozhodnutí o úpadku dlužníka (15. října 2012) nadále rozhodný zákon č. 182/2006
Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do
31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č.
31/2019 Sb.].
7. Dovolání v této věci může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř.
8. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je
dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se
odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Z ustanovení § 237 o. s. ř. vyplývá, že musí jít o rozhodnutí odvolacího
soudu, které je založeno na vyřešení právní otázky. Řešená právní otázka může
mít povahu hmotněprávní nebo procesní (závisí na posouzení otázek procesního
práva). S přihlédnutím k § 241a o. s. ř., jež jako jediný způsobilý dovolací
důvod vymezuje ten, jenž je založen na námitce, že napadené rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s.
ř.), a jež s účinností od 30. září 2017 výslovně vylučuje tzv. zmatečnostní
vady řízení dle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.
s. ř., nejsou způsobilým dovolacím důvodem ani tvrzené „jiné vady“, které mohly
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k nimž Nejvyšší soud přihlíží z
úřední povinnosti u přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), jestliže
takové (tvrzené) vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a
hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky procesního práva
ve smyslu § 237 o. s. ř.
10. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu
ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových
závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na
podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel.
Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp.
zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sb. rozh. obč. (dále jen
„R 19/2006“), a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009,
uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 10/2014“). Pro
tyto účely se též nezabývá námitkami, jež dovolatel ke skutkovému stavu věci, z
nějž vyšel odvolací soud, snesl prostřednictvím tvrzení o vadách řízení ve
smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. Toto omezení, které se prosazuje u věcného
přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení
způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit.
11. V posuzované věci všechny dovolatelem položené otázky předjímají (předem
formulují) skutkový stav věci, který nebyl zjištěn soudy nižších stupňů.
Odpovídat na otázky, vycházející z jiného (než soudy zjištěného) skutkového
stavu věci, smysl nemá a důvod připustit dovolání již proto dán není (R
19/2006, R 10/2014).
12. Zbývá dodat, že v obecné rovině je napadené rozhodnutí v mezích soudy
zjištěného skutkového stavu věci co do výkladu § 32 insolvenčního zákona
souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu představovanou především
usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014,
uveřejněným pod číslem 58/2016 Sb. rozh. obč.
13. K namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud dodává,
že potud napadené rozhodnutí odpovídá (v tom smyslu, že takovou vadou netrpí)
závěrům formulovaným k otázce (ne)přezkoumatelnosti rozhodnutí v rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném
pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však
doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. prosince 2022
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu