MSPH 89 INS 863/2018 29 NSČR 1/2024-B-251
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka M. K., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS 863/2018, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání dlužníka, zastoupeného opatrovníkem JUDr. Davidem Novákem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Okraji 439/44, PSČ 162 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2023, č. j. MSPH 89 INS 863/2018, 5 VSPH 684/2023-B-202, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 31. března 2023, č. j. MSPH 89 INS 863/2018-B-172, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) [mimo jiné]: [1] Udělil insolvenčnímu správci dlužníka (JUDr. Lukáši Holému) souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení ve výši 18.993.391,78 Kč zajištěnému věřiteli (Institut správy pohledávek SE) [bod I. výroku]. [2] Povolil insolvenčnímu správci vyplacení zálohy na jeho odměnu ve výši 870.960,11 Kč (bod II. výroku). [3] Odsouhlasil náklady na zpeněžení předmětu zajištění ve výši 1.956.570 Kč a náklady na správu předmětu zajištění ve výši 267.348 Kč (bod III. výroku). [4] Uložil insolvenčnímu správci vyplatit výtěžek zpeněžení zajištěnému věřiteli do 15 dnů od právní moci usnesení (bod IV. písm. a/ výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 293 odst. 1 a § 298 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách – dospěl k následujícím závěrům:
3. Zajištěný věřitel má vůči dlužníku (M. K.), zjištěnou pohledávku ve výši 18.993.391,78 Kč, zajištěnou (z titulu zástavního práva) označenými nemovitými věcmi a ochrannými známkami ve vlastnictví dlužníka, zpeněženými podle pokynu zajištěného věřitele ve veřejné dražbě dobrovolné (podle zákona o veřejných dražbách), takže mu svědčí právo na vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění. To, že dlužník (jenž k tomu není legitimován) podal (podle § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách) žalobu na určení neplatnosti dražby, není podle (označené) judikatury překážkou vydání rozhodnutí podle § 298 insolvenčního zákona.
4. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. srpna 2023, č. j. MSPH 89 INS 863/2018, 5 VSPH 684/2023-B-202, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a III. výroku a v rozsahu, v němž odvolání směřovalo proti bodu II. výroku onoho usnesení, je odmítl.
5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 10 písm. b/, § 11 odst. 1, § 38 odst. 4, § 91, § 286, § 293 a § 298 insolvenčního zákona a z § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:
6. V rozsahu bodu II. výroku jde o usnesení vydané při výkonu dohlédací činnosti insolvenčního soudu, proti kterému není odvolání přípustné.
7. Ve zbývajícím rozsahu není dán důvod, který by bránil vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli.
8. Jak správně poznamenal insolvenční soud, soudní praxe je ustálena v názoru, že žaloba na neplatnost veřejné dražby, kterou došlo ke zpeněžení majetku dlužníka sloužícího k zajištění, nepředstavuje překážku vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli.
9. To, že insolvenční soud odkázal na judikaturu, která v obecné rovině vylučuje legitimaci dlužníka k podání žaloby podle § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, nemá žádný vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí v bodech I. a III. výroku napadeného usnesení (a nejde o „procesní vadu řízení“ ve smyslu odvolací argumentace dlužníka).
II. Dovolání a vyjádření k němu
10. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
11. Za vyřešenou v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu má dovolatel následující otázku: Byl odvolací soud (soud prvního stupně) oprávněn řešit jako předběžnou právní otázku v rámci insolvenčního řízení dlužníka i otázku aktivní věcné legitimace dlužníka k podání žaloby na neplatnost dražby nemovitých věcí?
12. Za dovolacím soudem neřešenou má dovolatel následující otázku: Je namístě posečkat s vydáním rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění z majetkové podstaty dlužníka, pokud byla podána žaloba na neplatnost dražby, jíž došlo ke zpeněžení právě předmětu zajištění, a to až do pravomocného rozhodnutí sporu o takové žalobě (je podání této žaloby důvodem pro rozhodnutí o nevydání výtěžku a zamítnutí návrhu insolvenčního správce na vydání daného výtěžku dražby)?
13. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
14. Insolvenční správce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně zamítnout, maje závěry odvolacího soudu za věcně správné. III. Přípustnost dovolání
15. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
16. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání.
17. Dovolatel napadá usnesení odvolacího soudu jako celek, tedy i v části výroku, kterou odvolací soud odmítl odvolání proti bod II. výroku insolvenčního soudu. Potud Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř., jelikož přípustnost dovolání proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř., vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.
18. Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá [ srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sb. rozh. obč., které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu, a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, který je (stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněné níže) dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu].
19. Ve zbývajícím rozsahu může být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., vypočtených v § 238 o. s. ř.). Nejvyšší soud nicméně dovolání i potud odmítl (podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.). Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., přičemž napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. V podrobnostech lze k položeným otázkám uvést
následující:
K otázce č. 1 (K posuzování věcné legitimace dlužníka k podání žaloby na neplatnost dražby)
20. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení § 242 odst. 3 věty první o.
s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sb. rozh. obč., a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.
ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněné pod číslem 101/2020 Sb. rozh. obč. Dovolání pak logicky není (nemůže být) přípustné podle 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení pouze otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2022, sen. zn. 29 ICdo 29/2021).
21. Na řešení otázky č. 1 napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí naopak uvedl, že insolvenční soud odkázal na judikaturu, která v obecné rovině vylučuje legitimaci dlužníka k podání žaloby podle § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, což ale nemá žádný vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí v bodech I. a III. výroku napadeného usnesení (srov. reprodukci napadeného rozhodnutí v odstavci 9. odůvodnění shora a odstavec 18. odůvodnění napadeného rozhodnutí).
K otázce č. 2 (K potřebě čekat na výsledek žaloby o určení neplatnosti dražby)
22. Ponechá-li Nejvyšší soud stranou fakt, že žádné ustanovení insolvenčního zákona neomezuje možnost vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění pro případ podání žaloby na neplatnost veřejné dražby, kterou k takovému zpeněžení došlo, pak pro odpověď na otázku č. 2 platí (podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu), že zajištěný věřitel má právo, aby byl v insolvenčním řízení při splnění stanovených předpokladů uspokojen z výtěžku zpeněžení; srov. usnesení Nejvyššího soudu, ze dne 29. května 2015, sen. zn. 29 NSČR 4/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 4, ročník 2016, pod číslem 49).
23. Pro postup dle § 298 odst. 2 insolvenčního zákona je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, přičemž důvodem k přerušení nebo vyloučení dalšího postupu podle označeného ustanovení není skutečnost, že probíhá soudní řízení, jehož výsledek by mohl vést ke zpochybnění některého z předpokladů pro vydání výtěžku zpeněžení; k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 67/2013, uveřejněné pod číslem 12/2014 Sb. rozh. obč.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2024
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu