USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka V. P., zastoupeného Mgr. Tomášem Urbanem, advokátem, se sídlem v Rakovníku, Sadová 2446, PSČ 269 01, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 71 INS 18101/2015, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. září 2024, č. j. KSPH 71 INS 18101/2015, 4 VSPH 845/2024-B-196, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 21. června 2024, č. j. KSPH 71 INS 18101/2015-B-182, Krajský soud v Praze vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce (AAA INSOLVENCE OK v. o. s.) vydal z majetkové podstaty dlužníka (V. P.) zajištěnému věřiteli č. 1 (M. S.) výtěžek zpeněžení zajištěného majetku uvedeného v soupisu majetkové podstaty ze dne 26. listopadu 2020, položka n1, částku 1 820 062,65 Kč (bod I. výroku), rozhodl o záloze na odměnu insolvenčního správce (bod II. výroku) a uložil insolvenčnímu správci povinnosti související s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli (bod III. výroku).
2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku a odmítl odvolání proti bodům II. a III. výroku.
3. Proti unesení odvolacího soudu „v celém rozsahu“ podal dlužník včasné
dovolání (B-204), v němž namítá (posuzováno podle obsahu) nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
4. Insolvenční správce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
5. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti výroku usnesení, kterým odvolací soud odmítl odvolání dlužníka proti bodům II. a III. výroku usnesení insolvenčního soudu, jimiž insolvenční soud přiznal insolvenčnímu správci zálohu na odměnu a uložil mu (výše konkretizované) povinnosti, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
6. Učinil tak proto, že dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud odmítl odvolání, není podle § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. objektivně přípustné, když mimořádným opravným prostředkem, jenž v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Přitom dovolání nesměřuje ani proti některému z usnesení označených v § 238a o. s. ř.
7. Ve zbývající rozsahu, tj. ve vztahu k potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
8. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá, je v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem k výkladu § 286 odst. 1 písm. d/, § 289a, § 293 a § 298 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. května 2019, ke způsobům zpeněžení zajištěného majetku a uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů, jakož i k (případnému) střetu zájmů soudního exekutora, např. v usneseních ze dne 22. června 2022, sp. zn. 29 Cdo 2652/2020, a ze dne
28. února 2023, sen. zn. 29 NSČR 134/2022, uveřejněných pod čísly 35/2023 a 23/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení ze dne 28. června 2024, sen. zn. 29 NSČR 74/2023 (včetně další judikatury zmíněné v jejich důvodech, jakož i v důvodech usnesení ze dne 27. září 2023, sen. zn. 29 NSČR 72/2021).
9. K tomu, že: a/ žádné ustanovení insolvenčního zákona neomezuje možnost vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění pro případ podání žaloby na neplatnost veřejné dražby, kterou k takovému zpeněžení došlo, b/ zajištěný věřitel má právo, aby byl v insolvenčním řízení při splnění stanovených předpokladů uspokojen z výtěžku zpeněžení, a c/ pro postup podle § 298 odst. 2 insolvenčního zákona je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, přičemž důvodem k přerušení nebo vyloučení dalšího postupu podle označeného ustanovení není skutečnost, že probíhá soudní řízení, jehož výsledek by mohl vést ke zpochybnění některého z předpokladů pro vydání výtěžku zpeněžení, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 67/2013, uveřejněné pod číslem 12/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2015, sen. zn. 29 NSČR 4/2013.
10. Výhrada dovolatele ohledně (ne)splnění požadavku určeného § 289a odst. 2 insolvenčního zákona není způsobilá založit přípustnost dovolání již proto, že otázka účinnosti smlouvy o provedení dražby je pro posouzení (ne)správnosti napadeného rozhodnutí bez právního významu.
11. Stejně tak námitky dovolatele ohledně (nízkého) ocenění (označeného) zajištěného majetku (a možnosti jeho zpeněžení za vyšší částku) se míjí s účelem a významem napadeného rozhodnutí a nejsou zjevně způsobilé zpochybnit jeho správnost (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2016, sen. zn. 29 NSČR 142/2016).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2025
Mgr. Milan Polášek předseda senátu