MSPH 77 INS XY 29 NSČR 101/2022-B-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Š. Š., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 77 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. ledna 2022, č. j. MSPH 77 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. ledna 2022, č. j. MSPH 77 INS XY, 2 VSPH XY, se mění takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2021, č. j. MSPH 77 INS XY, se mění tak, že Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka Š. Š.
1. Usnesením ze dne 24. listopadu 2021, č. j. MSPH 77 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Odvolal Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s. (dále jen „veřejná obchodní společnost A“) z funkce insolvenčního správce (bod I. výroku). [2] Ustanovil nového insolvenčního správce dlužníka INSKOL v. o. s. (bod II. výroku). [3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby bez zbytečného odkladu řádně informovala nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předala mu všechny doklady související s výkonem její činnosti (bod III. výroku). [4] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby mu do 10 dnů předložila zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravovala, a aby vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (bod IV. výroku). [5] Uložil novému insolvenčnímu správci, aby mu do 10 dnů předložil zprávu o převzetí funkce a stavu insolvenčního řízení (bod V. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že: [1] Usnesením ze dne 6. února 2019, č. j. MSPH 77 INS XY, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil veřejnou obchodní společnost A. [2] Právo veřejné obchodní společnosti A vykonávat činnost insolvenčního správce (ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích) zaniklo k 30. září 2021. [3] Rozhodnutí o ukončení činnosti veřejné obchodní společnosti A bylo učiněno na jednání nejvyššího orgánu veřejné obchodní společnosti A (schůzi společníků) dne 26. května 2021 z důvodu nejednotného pohledu společníků na další fungování společnosti.
3. Na tomto základě insolvenční soud – cituje ustanovení § 25 odst. 5, § 31 odst. 3, 5 a 6 a § 38 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ustanovení § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích a ustanovení § 187 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) – dospěl ohledně důvodu odvolání z funkce k následujícím závěrům:
4. Vzhledem k rozhodnutí o ukončení činnosti veřejné obchodní společnosti A z důvodu nejednotného pohledu společníků na její další fungování je zřejmé, že společnost vstoupí do likvidace. Likvidace podle § 187 o. z. přitom neumožňuje pokračování v podnikatelské činnosti. Skutečnost, že mezi ohlášenými společníky panují rozpory a skutečnost, že „osud“ veřejné obchodní společnosti je nejistý, představují důležité důvody, pro něž nelze ponechat veřejnou obchodní společnost A ve funkci insolvenčního správce dlužníka.
5. K odvolání veřejné obchodní společnosti A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. ledna 2022, č. j. MSPH 77 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.
6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích, a z ustanovení § 5 písm. a/ a § 31 insolvenčního zákona, cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019 [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu] – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
7. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněné pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 135/2018“) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 48/2014 a sen. zn. 29 NSČR 49/2014, vycházejí z „odlišných poměrů věci“ a potud nelze uzavřít, že zánik práva vykonávat funkci insolvenčního správce je (bez dalšího) důvodem k odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce ve smyslu § 31 insolvenčního zákona.
8. Insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty usnesením ze dne 5. června 2019 (přičemž termín první splátky stanovil do konce července 2019). Vzhledem k délce oddlužení (které by mělo probíhat ještě 2,5 roku) a zásadě rychlosti a hospodárnosti insolvenčního řízení je odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce dlužníka v souladu s účelem insolvenčního zákona.
9. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nevzal v potaz, zda mu zůstala zachována odborná způsobilost k dalšímu výkonu funkce. Odvolací soud pominul kritérium, jež má Nejvyšší soud za hlavní a zabýval se jen kritériem podpůrným; pouhou úvahu o tom, v jaké fázi se nachází insolvenční řízení (bez zkoumání odborné způsobilosti k dalšímu výkonu funkce).
11. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
12. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu
13. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
14. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
15. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téhož dovolatele ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl jednak v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, jednak v usnesení ze dne 10. března 2022, sen. zn. 29 NSČR 49/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jejichž závěry lze shrnout následovně:
16. V intencích závěrů plynoucích z R 135/2018 i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle § 31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
17. Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
18. V poměrech této věci tyto závěry promítají tak, že při absenci jakýchkoli zjištění na téma nedostatku odborné způsobilosti insolvenčního správce se zaniklým oprávněním k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení není delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž své úvahy založil právě jen na tom, že veřejné obchodní společnosti zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce krátce po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, tedy správné není.
19. Důvod pro odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce není dán ani na základě argumentace insolvenčního soudu, neboť v poměrech dané věci je zjevné, že veřejná obchodní společnost A nepozbyla odbornou způsobilost k dokončení výkonu funkce insolvenčního správce v tomto insolvenčním řízení. Ze spisu se nepodává opodstatněná obava, že zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce má (může mít) vliv na další (s odbornou péčí prováděný) výkon funkce insolvenčního správce. Úvaha insolvenčního soudu, podle níž veřejná obchodní společnost A vstoupí do likvidace a jde o společnost „s nejistým osudem“, je pouhou spekulací, která není ničím podložena. V této souvislosti lze poukázat i na prohlášení společníků ze dne 20. prosince 2021 (B-28).
20. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 3. 2022
Mgr. Milan Polášek předseda senátu