Nejvyšší soud Usnesení insolvence

29 NSCR 104/2016

ze dne 2016-05-25
ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.104.2016.1

MSPH 95 INS XY 29 NSČR 104/2016-A-20

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka P. Z., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS XY, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému insolvenčnímu soudu, takto:

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS XY se přikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.

Insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 5. ledna 2016, podaným u Městského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) dne 13. ledna 2016, se dlužník (P. Z.) domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Insolvenční soud navrhl přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně, maje za to, že je účelné vést řízení u soudu, v jehož obvodu je obecný soud dlužníka určený dle jeho aktuálního bydliště. Ke dni zahájení insolvenčního řízení měl dlužník bydliště XY.

Z dosavadního průběhu řízení je však zřejmé, že se dlužník na uvedené adrese nezdržuje. V podání ze dne 8. února 2016 dlužník oznámil, že se přestěhoval a v současné době žije v XY, kde nejen vede svoji domácnost, ale také zde vykonává své zaměstnání. Dlužník v podání ze dne 16. března 2016 vyjádřil souhlas s přikázáním věci Krajskému soudu v Brně. Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2).

O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3). Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Praze, u nějž je věc vedena, i Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), posoudil insolvenčním soudem uváděné okolnosti a dospěl k závěru, že jsou dány důvody návrhu na delegaci vyhovět.

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně.

Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik závažné a významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.

srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud přihlédl především k tomu, že dlužník má bydliště v Hodoníně (obecný soud dlužníka je tedy v působnosti Krajského soudu v Brně), kde dlužník vede domácnost a vykonává své zaměstnání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.

září 2012, sen. zn. 29 NSČR 28/2012, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2013, pod číslem 115, v němž Nejvyšší soud objasnil, že v insolvenčním řízení by se měly okolnosti významné pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti týkat především samotného dlužníka). V úvahu vzal stanovisko dlužníka a rovněž skutečnost, že insolvenční řízení je dosud na samém počátku (k tomu srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2012, sen. zn. 29 NSČR 69/2012, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2013, pod číslem 142).

Po vyhodnocení všech těchto okolností Nejvyšší soud přisvědčuje návrhu insolvenčního soudu, že je dán předpoklad, že projednání věci u Krajského soudu v Brně povede k rychlejšímu a hospodárnějšímu řízení a bude lépe naplněn účel insolvenčního řízení. Nejvyšší soud proto podle § 12 odst. 2 o. s. ř. vyhověl návrhu na přikázání předmětné věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. května 2016

Mgr. Milan P o l á š e k předseda senátu