KSUL 92 INS 11889/2018 29 NSČR 106/2024-B-209
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. S., zastoupeného Mgr. Michalem Balcarem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Říční 456/10, PSČ 118 00, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 92 INS 11889/2018, o zrušení oddlužení, o dovolání věřitele P. R., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. července 2024, č. j. KSUL 92 INS 11889/2018-B-186, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2024, č. j. KSUL 92 INS 11889/2018, 5 VSPH 825/2024-B-198,
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. července 2024, č. j. KSUL 92 INS 11889/2018-B-186, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2024, č. j. KSUL 92 INS 11889/2018, 5 VSPH 825/2024-B-198, se odmítá.
1. Usnesením ze dne 3. července 2024, č. j. KSUL 92 INS 11889/2018-B-186, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl návrh věřitele P. R. (dále jen „P. R.“) na zrušení oddlužení (bod I. výroku). [2] Vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka (J. K., nyní J. S.) [bod II. výroku]. [3] Rozhodl o odměně insolvenčního správce dlužníka (bod III. výroku). [4] Zprostil funkce insolvenčního správce dlužníka (bod IV. výroku). [5] Osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, s tím, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (bod V. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z § 413, § 414, § 416 a § 417 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícím závěrům:
3. Dlužník splnil podmínky oddlužení, po dobu oddlužení řádně plnil své povinnosti a nejednal s úmyslem nepoctivého záměru. Dlužník mnohdy v průběhu oddlužení přistupoval k oddlužení nedbale a vznikaly mu nové závazky po splatnosti, svá pochybení však vždy dodatečně napravil a v současné době má uhrazeno 35,70 % zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů a 69,88 % zjištěných pohledávek zajištěných věřitelů, jakož i všechny nové závazky a zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.
4. Insolvenční soud se neztotožnil s názorem P. R., že dlužník mohl pobírat vyšší mzdu, kdyby byl zaměstnán jinde než u společnosti Almara Soap, s. r. o. (dále jen „společnost A“).
5. O odvolání P. R. (proti bodům I., II. a V. výroku usnesení insolvenčního soudu) rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. srpna 2024, č. j. KSUL 92 INS 11889/2018, 5 VSPH 825/2024-B-198, tak, že: [1] Odmítl odvolání proti bodům I. a II. výroku usnesení insolvenčního soudu. [2] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě V. výroku.
6. Odvolací soud – vycházeje z § 412 odst. 1, § 413 odst. 1, § 414 odst. 1 a § 418 odst. 7 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. května 2019 a z § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu v napadeném rozsahu k následujícím závěrům:
7. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení, není odvolání přípustné (§ 413 odst. 1 insolvenčního zákona) bez zřetele k chybnému poučení o odvolání insolvenčním soudem. Proto odvolací soud odmítl odvolání dlužníka proti bodu II. výroku usnesení podle § 218 písm. c/ o. s. ř.
8. O návrhu na zrušení oddlužení lze rozhodnout pouze předtím, než soud vezme na vědomí splnění oddlužení (§ 418 odst. 7 insolvenčního zákona). Jelikož insolvenční soud již vzal na vědomí splnění oddlužení, stalo se odvolání proti výroku o zamítnutí návrhu na zrušení oddlužení bezpředmětným a odvolací soud je proto odmítl podle § 218 písm. c/ o. s. ř.
9. Ze skutkových údajů plynoucích ze spisu pak vyplývá, že ekonomický výsledek oddlužení (podle něhož byli nezajištění věřitelé dlužníka uspokojeni co do cca 35,71% hodnoty svých pohledávek) odpovídal zákonným kritériím pro povolení (a schválení) oddlužení. Byť měl dlužník zpočátku nedbalý přístup k insolvenčnímu řízení a neplnil všechny své povinnosti, k jejich splnění vždy následně došlo. Otázka přiměřenosti dlužníkových příjmů (ze společnosti A a ze společnosti Green Cosmetics s. r. o.) byla zodpovězena tím, že dlužník následně podepsal smlouvu o poskytování služeb s Revenium, z. s., jejíž personální propojení s dlužníkem věřitel nenamítal a kde odměna dlužníka činí 40.000 Kč měsíčně (což je částka srovnatelná s měsíční odměnou dlužníka ve společnosti A). Nebyl dohledán žádný další majetek dlužníka. Dlužníkův nepoctivý záměr zkoumal insolvenční soud již v usnesení ze dne 5. června 2023 a odvolací soud v usnesení ze dne 27. července 2023; oba tyto soudy shledaly tamní návrh na zrušení schváleného oddlužení nedůvodným. II. Dovolání a vyjádření k němu
10. Proti usnesení insolvenčního soudu a proti usnesení odvolacího soudu podal P. R. dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně jde o následující otázky: [1] Lze (legitimně) vést insolvenční řízení, ve kterém je od počátku (dlužníkovi) zřejmé (anebo vysoce pravděpodobné), že v něm nebude možné uspokojit žádné obecné pohledávky ani z 30 %? [2] Lze vzít na vědomí oddlužení dlužníka a/nebo odmítnout návrh věřitele na zrušení oddlužení, pokud dlužník nevyužil v rámci obnoveného podnikání příjmy jen od jednoho z mnoha klientů ve výši 30.000 Kč? [3] Lze do nutnosti pečlivě posuzovat dlužníkovu poctivost, respektive případnou lehkomyslnost anebo nedbalost zahrnout i informace veřejně sdělované zaměstnavatelem dlužníka (rozhovory, účetní závěrky)? [4] V případě rozporu mezi informacemi dlužníka a zaměstnavatele, lze upřednostnit dlužníkem předkládané formální informace a dlužníkem prezentovaný formální stav, zejména pokud jsou informace dlužníka zjevně nesprávné a/nebo neúplné? [5] Zahrnuje poctivost jednání a záměrů dlužníka nutnost prověření dlužníkem předkládané smlouvy uzavřené fakticky s jeho manželkou (její společností)? [6] Znamená umělé snížení pracovněprávní odměny oproti jiným objektivním nabídkám porušení poctivosti dlužníka? [7] Je povinností dlužníka v případě pochybností tvrdit a prokázat, že deklarovaná pracovněprávní činnost, respektive takto dosažitelná odměna, je z ekonomického hlediska nejlepší možnou variantou pro věřitele, kterou má dlužník reálně k dispozici? [8] Je povinností soudu v případě věřitelem vznesených pochybností zkoumat, že deklarovaná pracovněprávní činnost dlužníka, respektive takto dlužníkem dosažitelná odměna, je z ekonomického hlediska nejlepší možnou variantou pro věřitele, kterou má dlužník reálně k dispozici? [9] Koná dlužník nepoctivě a/nebo lehkomyslně a/nebo nedbale, pokud upřednostní nižší mzdu za tvrzenou práci, než kterou by realizoval jinou činností (zde např. příslibem zahájení podnikání s doloženou mzdou od jediného klienta ve výši 30.000 Kč měsíčně)? [10] Koná dlužník nepoctivě a/nebo lehkomyslně a/nebo nedbale, pokud soudu a/nebo věřitelům deklaruje méně finančně hodnocenou činnost, než kterou ve skutečnosti u zaměstnavatele zastává (zde dlužník tvrdil vykonávání administrativní činnosti, dle zaměstnavatele šlo o manažerskou pozici)?
11. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
12. Dlužník ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout. III. Přípustnost dovolání
13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
14. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (17. srpna 2018) se v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka až do jeho skončení i v době od 1. června 2019 uplatňuje insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb.]. Insolvenční zákon v tomto znění je rozhodný též při posuzování přípustnosti dovolání v této věci.
15. Dovolatel výslovně napadá dovoláním („do všech jeho výroků“) též usnesení insolvenčního soudu (srov. článek II. dovolání). Funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně však není dána; Nejvyšší soud proto řízení o takovém podání („dovolání“) zastavil (§ 104 odst. 1 o. s. ř.); srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sb. rozh. obč. [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
16. Dále dovolatel napadá dovoláním („jediný výrok“) usnesení odvolacího soudu, aniž rozlišuje mezi jeho jednotlivými částmi (srov. článek II. dovolání).
17. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud odmítl odvolání proti bodům I. a II. výroku usnesení insolvenčního soudu, je Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné, jelikož přípustnost dovolání v tomto rozsahu vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. (jde o výroky, proti kterým je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.).
18. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě V. výroku o přiznání osvobození od placení zbytku pohledávek, může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., přičemž pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř. Potud Nejvyšší soud nicméně dovolání odmítl podle § 241c odst. 1 a 2 o. s. ř., maje oproti dovolateli za to, že v dotčené části je napadené rozhodnutí souladné s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
19. K tomu Nejvyšší soud především uvádí, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sb. rozh. obč., a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 46/2020, uveřejněného pod číslem 42/2023 Sb. rozh. obč.).
20. Již ze způsobu, jakým dovolatel formuloval otázky, o jejichž zodpovězení Nejvyšší soud žádá, je patrno, že základem těchto otázek jsou vlastní skutkové předpoklady dovolatele, z nichž napadené rozhodnutí nevychází. Tyto otázky jsou tudíž pro založení přípustnosti dovolání nezpůsobilé (bezcenné).
21. Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) přitom nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem; srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sb. rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu).
22. Zbývá dodat, že podle ustálené judikatury i ve fázi, kdy rozhoduje o tom, zda dlužníku přizná osvobození od zbytku dluhů, je insolvenční soud povinen zajistit, aby účastníci insolvenčního řízení nebyli nespravedlivě poškozeni nebo nedovoleně zvýhodněni (§ 5 písm. a/ insolvenčního zákona) nepoctivým, lehkomyslným nebo nedbalým konáním dlužníka; srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 86/2013“).
23. Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona pak patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, tak bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné pod číslem 14/2012 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 14/2012“).
24. Napadené rozhodnutí se v posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od placení zbytku pohledávek dlužníku nikterak neprotiví závěrům judikatury (včetně závěrů R 14/2012 a R 86/2013).
25. Namítá-li dovolatel, že usnesením odvolacího soudu byl překvapen a že soudy takto porušily jeho právo na spravedlivý proces (srov. článek IV. dovolání), pak Nejvyšší soud připomíná, že byla-li (jako v této věci) právní otázka, kterou odvolací soud zkoumal (namítaná nepoctivost, nedbalost či lehkomyslnost dlužníka), zkoumána již soudem prvního stupně, pak jde „překvapení výsledkem zkoumání“ na vrub dovolatele konajícího potud v rozporu s obecným právním principem „vigilantibus iura scripta sunt“ (bdělým náležejí práva); srov. obdobně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněného pod číslem 107/2014 Sb. rozh. obč.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. července 2025
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu