KSBR 31 INS XY
29 NSČR 107/2018-B-101
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci
dlužníka P. N., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod
sp. zn. KSBR 31 INS XY, o splnění oddlužení, o dovolání dlužníka, zastoupeného
JUDr. Milanem Bedrošem, advokátem, se sídlem v Brně, Pekárenská 330/12, PSČ 602
00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. března 2018, č. j. KSBR
31 INS XY, 3 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 2. listopadu 2017, č. j. KSBR 31 INS XY, Krajský soud v Brně
(dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné vzal na vědomí splnění oddlužení
dlužníka P. N. (bod I. výroku) a určil odměnu insolvenčního správce dlužníka
Mgr. Radovana Indry částkou 41.745 Kč (včetně daně z přidané hodnoty) a náhradu
hotových výdajů částkou 8.349 Kč (včetně daně z přidané hodnoty) [bod II.
výroku].
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením
potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, namítaje, že napadené
usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší
soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k
dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil otázku
„přípustnosti snížení odměny insolvenčního správce při výkonu své činnosti na
základě porušení povinností“ a nepřisvědčil názoru dovolatele, že „by
insolvenční správce porušil některou ze svých povinností“.
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl podle §
243c odst. 1 o. s. ř.
V poměrech dané věci je nepochybné, že dovolatelův nesouhlas s napadeným
rozhodnutím se omezuje na kritiku závěru, jímž odvolací soud přitakal
insolvenčnímu soudu v úsudku, že insolvenčnímu správci náleží odměna v celkové
výši 41.745 Kč (včetně daně z přidané hodnoty), přičemž nejsou dány důvody pro
její snížení podle ustanovení § 38 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a
způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Z výše uvedeného je zjevné, že polemika s napadeným rozhodnutím je vedena jen
ohledně částky, jež nepřevyšuje hranici 50.000 Kč nastavenou jako limit
přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. ustanovením § 238 odst. 1 písm. c)
o. s. ř.
Závěr, že i na rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení je použitelné ustanovení
§ 238 odst. 1 o. s. ř. [včetně omezení přípustnosti dovolání podle písmene c/
(dříve písmene d/) tohoto ustanovení], přijal Nejvyšší soud např. již v
usnesení ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 66/2013, uveřejněném pod
číslem 104/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. K tomu, že se limit
50.000 Kč obsažený v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. prosazuje i ve vztahu k
výroku usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení insolvenčního
soudu o určení (respektive schválení) odměny insolvenčního správce (nebo zálohy
na ni) a jeho nákladů, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018,
sen. zn. 29 NSČR 197/2017, a v tomto usnesení vyjmenovaná další usnesení
Nejvyššího soudu.
Lze tedy uzavřít, že dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku,
jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč; současně
nejde o žádný z případů, jež by v intencích ustanovení § 238 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (nejde o vztah ze
spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní). Dovolání je proto
objektivně nepřípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; dlužníkovi, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci
věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do
insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2018
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu