MSPH 99 INS 6465/2024 29 NSČR 108/2024-A-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka SPEED RENT, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 60722436, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 99 INS 6465/2024, o insolvenčním návrhu věřitele L. Š., o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Jiřím Roulem, advokátem, se sídlem v Ledči nad Sázavou, Husovo náměstí 139, PSČ 584 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. srpna 2024, č. j. MSPH 99 INS 6465/2024, 1 VSPH 729/2024-A-43,
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 6. června 2024, č. j. MSPH 99 INS 6465/2024-A-22, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné: [1] Zjistil úpadek dlužníka (SPEED RENT, s. r. o.) [bod I. výroku]. [2] Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku). [3] Insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Anetu Šlosarovou (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z § 3 odst. 1, 2, § 133 odst. 1 a § 136 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů, a to insolvenčního navrhovatele (L. Š.), věřitele PHM Racing GmbH (dále jen „věřitel P“) a věřitele LUSTAMAR s. r. o. (dále jen „věřitel L“), a peněžité závazky déle než 30 dnů po splatnosti, jež není schopen plnit. Závazky jsou totiž po lhůtě splatnosti po dobu delší 3 měsíců a dlužník též nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, uloženou mu opakovaně usneseními insolvenčního soudu ze dne 15. dubna 2024 a 17. května 2024. Nadto dlužník rozporoval toliko úpadek ve formě předlužení; k úpadku ve formě platební neschopnosti se nevyjádřil. O insolvenčním návrhu bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a dlužník souhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání. Proto insolvenční soud rozhodl podle § 133 odst. 1 insolvenčního zákona.
3. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. srpna 2024, č. j. MSPH 99 INS 6465/2024, 1 VSPH 729/2024-A-43: [1] Zastavil (pro zpětvzetí odvolání) řízení o odvolání proti bodu III. výroku usnesení insolvenčního soudu (výrok I.). [2] Potvrdil bod I. výroku usnesení insolvenčního soudu; v bodu II. výroku toto usnesení zrušil a potud věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (výrok II.).
4. Odvolací soud podotkl, že (až) po rozhodnutí o úpadku vzal insolvenční navrhovatel zpět insolvenční návrh; proto usnesením ze dne 18. června 2024 insolvenční soud rozhodl, že toto zpětvzetí není účinné. Vycházeje z § 3 odst. 1, 2, 4, § 136 odst. 1, § 141 odst. 1 a § 146 odst. 2 insolvenčního zákona dospěl odvolací soud po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:
5. Insolvenční soud mohl rozhodnout bez jednání (k tomu odkázal na vyjádření dlužníka, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání). Nadto výhrady proti rozhodnutí insolvenčního soudu dlužník uplatnil při nařízeném jednání před odvolacím soudem.
6. Podmínky úpadku spočívající v mnohosti věřitelů dlužníka a peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti ke dni zjištění úpadku byly naplněny pohledávkou insolvenčního navrhovatele (kterou dlužník nezpochybňoval) a pohledávkou věřitele P (exekučně vymáhanou). Co do neschopnosti dlužníka tyto dluhy hradit působí domněnky platební neschopnosti podle § 3 odst. 2 insolvenčního zákona. Seznamy podle § 104 odst. 1 insolvenčního zákona dlužník nepředložil ani v rámci odvolacího řízení.
7. Námitka dlužníka, že seznamy podle § 104 odst. 1 insolvenčního zákona nepředložil z objektivní příčiny (v důsledku závažných zdravotních problémů svého jednatele), není důvodná. Z této povinnosti se nelze vyvázat pro indispozici jedné osoby, zvláště když byl dlužník právně zastoupen a tvrdil, že je dlouholetou, etablovanou společností s vysokým ročním obratem a početnou majetkovou strukturou, kterou je záhodno zachovat a reorganizovat.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Konkrétně jde o otázku, zda s ohledem na okolnosti případu je dovolatel v úpadku.
9. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 věty prvé o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel následovně:
11. Ve vztahu k platební neschopnosti je nutno rozlišovat dlužníkovu (objektivní) neschopnost a (subjektivní) neochotu plnit dluhy.
12. V případě pohledávky insolvenčního navrhovatele šlo o dlužníkovu neochotu hradit závazek. Ve vztahu k této pohledávce probíhalo exekuční řízení prodejem majetku ručitele dlužníka, který již byl realizován a čekalo se pouze na zaslání plnění (uhrazení pohledávky) insolvenčnímu navrhovateli. Pohledávka insolvenčního navrhovatele tedy byla ve fázi před očekáváným uspokojením. Ručitelem přitom byla právnická osoba ze spřízněné skupiny podnikatelských subjektů ovládaných jednatelem dlužníka a sekundární nárok ručitele by se nepromítl negativně do dlužníkovy hospodářské bilance. Insolvenční navrhovatel byl obeznámen s tím, že jeho pohledávka bude uhrazena, a proto podáním ze dne 13. června 2024 vzal zpět insolvenční návrh a podáním ze dne 9. října 2024 vzal zpět přihlášku pohledávky.
13. Pohledávka věřitele P byla úspěšně vymáhána v exekučním řízení vůči dlužníku a k jejímu uspokojení v probíhající exekuci nedošlo jen z důvodu účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení.
14. Pochybnosti o splatné pohledávce věřitele L vyplývají z podání tohoto věřitele v insolvenčním řízení.
15. V období první poloviny roku 2024 byl chod dlužníka paralyzován z důvodu vážného onemocnění osob jednajících za dlužníka, a proto opakovaně žádal o prodloužení lhůty k předložení seznamů podle § 104 insolvenčního zákona. Je přesvědčen, že ke dni rozhodování insolvenčního soudu nebyl v úpadku. Z důvodů, jež nemohl ovlivnit, však nebyl schopen předložit požadované seznamy. Předložil je až 9. října 2024 po částečném zlepšení zdravotního stavu jednatele. Z předložených seznamů plyne, že hodnota jeho majetku převyšuje hodnotu zjištěných pohledávek. Předložil též účetní závěrky za roky 2020, 2021 a 2022 a předběžný výkaz zisku a ztrát za rok 2023, podle nichž hospodařil s kladným výsledkem.
16. Dovolatel zároveň namítá vadu řízení spočívající v tom, že insolvenční soud přes sporné skutečnosti ohledně úpadku nenařídil jednání o věřitelském insolvenčním návrhu podle § 133 insolvenčního zákona. Dlužník sice nerozporoval pohledávku insolvenčního navrhovatele, ale nesouhlasil s insolvenčním návrhem (vymezoval se proti tomu, že by byl v úpadku).
17. Věřitelé (členové věřitelského výboru) Mercedes-Benz Financial Services Česká republika s. r. o., Digital Broadcasting s. r. o. a BODASY s. r. o. a insolvenční správce (Mgr. Bc. David Vandrovec, jenž byl ustanoven do funkce usnesením insolvenčního soudu ze dne 27. června 2024) ve vyjádřeních navrhují dovolání odmítnout, případně zamítnout, majíce závěry odvolacího soudu za věcně správné. III. Přípustnost dovolání
18. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
19. Dovolatel napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu výslovně v plném rozsahu, tedy i v prvním výroku, jímž odvolací soud zastavil řízení o odvolání proti bodu III. výroku usnesení insolvenčního soudu (o ustanovení insolvenční správkyně), a ve druhém výroku též v části, v níž odvolací soud zrušil bod II. výroku usnesení insolvenčního soudu a věc v tomto rozsahu vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
20. Potud Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a vzhledem k § 238 odst. 1 písm. e/, písm. k/ o. s. ř. není (v tomto rozsahu) přípustné ani podle § 237 o. s. ř. (dovolání tu směřuje jednak proti usnesení o zastavení odvolacího řízení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř., a jednak proti rozhodnutí, kterým odvolací soud zrušil rozhodnutí insolvenčního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení).
21. Ve zbývajícím rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku dlužníka, Nejvyšší soud dovolání, které může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (a pro něž potud neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.), odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
22. Učinil tak proto, že dovolatel (oproti svému mínění) nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. (v dovolání formulovaná otázka, je-li dovolatel v úpadku s ohledem na okolnosti případu, zjevně nepředstavuje právní otázku podle § 237 o. s. ř.). I v rovině dovolací argumentace, která směřuje k podmínkám úpadku ve formě platební neschopnosti je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 17/2009, uveřejněné pod číslem 51/2011 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011, uveřejněné pod číslem 44/2012 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2012, sen. zn. 29 NSČR 52/2011, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2017, sen. zn. 29 NSČR 124/2015, uveřejněné pod číslem 154/2018 Sb. rozh. obč.), takže ani potud není důvod připustit dovolání.
23. Jestliže soudy opřely závěr o úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti podle § 3 odst. 1, 2 insolvenčního zákona o zjištění, že byly osvědčeny pohledávky insolvenčního navrhovatele a věřitele P, jež byly více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, je tento závěr v souladu s výše uvedenou judikaturou, z níž se podává, že rozhodující je existence takto splatných pohledávek alespoň dvou věřitelů v době rozhodování o insolvenčním návrhu (nevyvrátí-li dlužník domněnku platební neschopnosti podle § 3 odst. 2 insolvenčního zákona).
24. Námitky dovolatele, že (v rozhodné době) byla pohledávka insolvenčního navrhovatele ve fázi před očekáváným uspokojením a pohledávka věřitele P byla vymáhána v exekučním řízení, jsou nerozhodné. Skutečnost, že dlužník nuceně (v exekuci) splácí vykonatelnou pohledávku jednoho ze svých věřitelů, naopak potvrzuje jeho platební neschopnost (nevyvrací ji).
25. Ani námitky směřující vůči pohledávce věřitele L nezakládají přípustnost dovolání, neboť závěr, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, přijal odvolací soud, aniž měl za potřebné zkoumat pro tyto účely existenci pohledávky věřitele L. Jelikož dovolatel nevyvrátil domněnku platební neschopnosti podle § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, je nerozhodné (pro výsledek dovolacího řízení) rovněž jeho tvrzení o neochotě hradit závazek vůči insolvenčnímu navrhovateli.
26. Judikatura Nejvyššího soudu je též ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sb. rozh. obč., a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněného pod číslem 101/2020 Sb. rozh. obč.).
27. Platební neschopnost dovolatele soudy dovodily na základě domněnek platební neschopnosti podle § 3 odst. 2 písm. b/, písm. d/ insolvenčního zákona, jelikož dovolatel jednak neplnil své splatné peněžité závazky (vůči insolvenčnímu navrhovateli a věřiteli P) po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a jednak nesplnil insolvenčním soudem uloženou povinnost předložit seznamy podle § 104 odst. 1 insolvenčního zákona.
28. Brojí-li dovolatel (námitkou, že nepředložil seznamy podle § 104 odst. 1 insolvenčního zákona v důsledku závažného onemocnění) toliko proti závěru o naplnění domněnky platební neschopnosti podle § 3 odst. 2 písm. d/ insolvenčního zákona, nijak tím nezpochybňuje závěr soudů o existenci domněnky platební neschopnosti podle § 3 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona (proti tomuto závěru nestaví žádnou argumentaci).
29. Námitkou, že řízení je postiženo „zásadní“ vadou, jelikož insolvenční soud ve věci nenařídil jednání, vystihuje dovolatel z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. S přihlédnutím k ustanovení § 241a o. s. ř., jež výslovně vylučuje tzv. zmatečnostní vady řízení dle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jako způsobilý dovolací důvod, však prostřednictvím takové argumentace nelze založit přípustnost dovolání (k prověření této otázky slouží žaloba pro zmatečnost).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 6. 2025
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu