KSOS 33 INS XY 29 NSČR 112/2016-B-55
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v insolvenční věci dlužnice K. K., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS XY, o zrušení oddlužení, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. dubna 2015, č. j. KSOS 33 INS XY, 3 VSOL XY, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužnice usnesením ze dne 21. dubna 2015, č. j. KSOS 33 INS XY, 3 VSOL XY, potvrdil usnesení ze dne 14. ledna 2015, č. j. KSOS 33 INS XY, jímž Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zrušil oddlužení dlužnice (výrok I.), na její majetek prohlásil konkurs (výrok II.) a rozhodl, že konkurs bude projednán jako nepatrný (výrok III.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, požadujíc, aby jí „soud navrhl splátku ve výši 4.000,- Kč“ Jelikož při podání dovolání nebyla dlužnice zastoupena advokátem, ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání (§ 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud ji usnesením ze dne 21. června 2016, č. j. 29 NSČR 112/2016-B-54, vyzval, aby odstranila nedostatek povinného zastoupení ve lhůtě, kterou současně určil, a poučil ji o následcích nečinnosti, jakož i o možnosti požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů. V podání došlém Nejvyššímu soudu dne 1. července 2016 dlužnice uvedla, že „jako svobodná matka si advokáta z finančních důvodů nemůže dovolit a neví, jestli jí soud může advokáta přidělit, aby ji mohl nadále zastupovat.“ Otázku, zda dovolatelka splňuje předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu, vyhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014 a ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015). Nejvyšší soud řízení o dovolání dlužnice zastavil podle ustanovení § 241b odst. 2, § 104 odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř. Dovolání dlužnice přitom vyhodnotil jako zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§ 138 odst. 1 o. s. ř.). Napadené usnesení totiž zcela odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněném pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž je-li v době trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře zjevné, že jeho podstatnou část nebude možné splnit, rozhodne insolvenční soud o přeměně schváleného oddlužení v konkurs. Srov. dále důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 48/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 65/2013. O tom, že ani dovolatelkou (v dovolání) nabízená výše splátek (4.000,- Kč měsíčně) nepostačuje ke splnění podmínek oddlužení, není žádných pochyb. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. července 2016
JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu