KSCB 46 INS 3641/2024 29 NSČR 113/2024-P20-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužnice I. J., vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 46 INS 3641/2024, o přihlášce pohledávky věřitele č. 19 Mgr. Tomáše Gureckého, o dovolání LIQUIDATORS v. o. s., se sídlem v Praze 2, Slezská 2033/11, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 24817465, jako insolvenčního správce dlužnice, zastoupeného Mgr. Pavlem Madronem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Chvalova 1696/10, PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2024, č. j. KSCB 46 INS 3641/2024, 4 VSPH 1044/2024-P20-9, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2024, č. j. KSCB 46 INS 3641/2024, 4 VSPH 1044/2024-P20-9, se mění takto: Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. září 2024, č. j. KSCB 46 INS 3641/2024-P20-4, se potvrzuje.
1. Usnesením ze dne 5. září 2024, č. j. KSCB 46 INS 3641/2024-P20-4, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku pohledávky P20 věřitele č. 19 T. G. (dále jen „věřitel č. 19“) ze dne 2. května 2024 ve výši 1 Kč (bod I. výroku) a určil, že právní mocí tohoto rozhodnutí končí účast věřitele č. 19 v insolvenčním řízení ohledně přihlášky pohledávky P20 (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud přitom vyšel z toho, že: [1] Přihláškou pohledávky P20 přihlásil věřitel č. 19 do insolvenčního řízení ve věci dlužnice nevykonatelnou pohledávku v celkové výši 1 Kč, jež byla při přezkumu popřena insolvenčním správcem dlužnice co do pravosti. [2] Věřitel č. 19 byl seznámen s popřením pohledávky vyrozuměním ze dne 22. května 2024. [3] Zprávu o přezkumu schválil insolvenční soud usnesením ze dne 24. července 2024.
3. Insolvenční soud na tomto základě – vycházeje z § 185, § 193, § 197 odst. 2 a § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že věřitel č. 19 nepodal v zákonné lhůtě žalobu na určení popřené pohledávky, k níž se tudíž nepřihlíží. Proto přihlášku pohledávky odmítl a věřitele č. 19 uvědomil o ukončení jeho účasti v řízení.
4. K odvolání věřitele č. 19 Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. září 2024, č. j. KSCB 46 INS 3641/2024, 4 VSPH 1044/2024-P20-9, změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že přihláška pohledávky P20 věřitele č. 19 ve výši 1 Kč se neodmítá a účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení nekončí.
5. Odvolací soud vyšel z toho, že podle obsahu insolvenčního spisu: [1] Věřitel č. 19 přihlásil do insolvenčního řízení nevykonatelnou pohledávku v celkové výši 4 840 Kč (P20-1), jež byla při přezkumném jednání insolvenčním správcem částečně popřena „co do výše 4 839 Kč pro pravost“. [2] Vyrozumění o popření pohledávky bylo věřiteli č. 19 doručeno do datové schránky dne 24. května 2024 (B-2). [3] Podáním ze dne 25. května 2024 věřitel č. 19 vzal zpět přihlášku pohledávky co do výše 4 839 Kč (P20-2). [4] Pravomocným usnesením ze dne 30. května 2024 (P20-3) vzal insolvenční soud na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky P20.
6. Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z § 184 odst. 1, § 185, § 187 a § 198 odst. 1 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k závěru, že insolvenční soud nepostupoval správně, nezohlednil-li, že věřitel č. 19 vzal zpět přihlášenou pohledávku v rozsahu jejího popření (tj. ve výši 4 839 Kč) a je tak i nadále přihlášeným věřitelem v rozsahu zjištěné pohledávky ve výši 1 Kč, ohledně níž nebyl dán žádný důvod k odmítnutí podle § 185 insolvenčního zákona ve spojení s § 198 odst. 1 insolvenčního zákona. II. Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu [odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98, uveřejněný pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), a na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu některých ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, Cpjn 19/98, uveřejněné pod číslem 52/1998 Sb. rozh. obč.]. Jde o následující otázku: Lze kombinovat popěrné úkony, tedy popřít pohledávku současně co do pravosti a co do výše s tím, že bude-li v rámci incidenčního sporu prokázána pravost pohledávky, pak bude následně zkoumána výše pohledávky a rozhodováno o popření její výše?
8. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 věty prvé o. s. ř.), a požaduje, aby je Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k položené otázce následovně:
10. Úsudek odvolacího soudu, že dovolatel popřel pohledávku co do výše 4 839 Kč pro pravost, je nesprávný, neboť neodpovídá popěrnému úkonu. Pohledávku totiž dovolatel popřel co do pravosti a současně co do výše. Insolvenční zákon nevylučuje kombinaci popěrných úkonů a také praxe tak postupuje. Popření pravosti pohledávky přitom konzumuje popření její výše.
11. Kdyby nebylo možno kombinovat popěrné úkony, bylo by popírání pravosti pohledávek značně rizikové, jelikož v případě následného prokázání pravosti by byla zjištěna celá výše pohledávky, ačkoli by její část mohla být např. promlčena. K popírání výše pohledávky (vedle popření pravosti) dochází též z jiných důvodů (např. pro chybně vypočtené příslušenství apod.).
12. Vzhledem k tomu, že pohledávka byla popřena i co do pravosti a věřitel č. 19 nepodal ve stanovené lhůtě incidenční žalobu, měla být jeho přihláška odmítnuta a účast v insolvenčním řízení dlužnice ukončena, jak správně rozhodl insolvenční soud. III. Přípustnost dovolání
13. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
14. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky se odvolací soud odchýlil od níže označené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. IV. Důvodnost dovolání
15. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích dovoláním vymezené právní otázky – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem co do závěru, že nebyl dán důvod k odmítnutí přihlášené pohledávky věřitele č. 19 zjištěné ve výši 1 Kč.
16. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
17. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona (ve znění, jež nedoznalo změn od zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužnice dne 29. února 2024, pro věc rozhodném): § 185 (insolvenčního zákona)
Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému může podat odvolání jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.
§ 192 (insolvenčního zákona)
Popření přihlášených pohledávek
(1) Pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.
(…)
§ 193 (insolvenčního zákona)
Popření pravosti pohledávky
O popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela. § 194 (insolvenčního zákona)
Popření výše pohledávky
O popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky. § 198 (insolvenčního zákona)
(1) Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání nebo od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu podle § 410 odst. 3 písm. a/; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 nebo § 410 odst.
2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. (…)
18. Judikatura Nejvyššího soudu je v otázce tzv. složeného popěrného úkonu insolvenčního správce ustálena v následujících závěrech (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 75/2016, uveřejněné
pod číslem 57/2019 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. prosince 2022, sen. zn. 29 ICdo 54/2021, uveřejněný pod číslem 104/2023 Sb. rozh. obč., a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2023, sen. zn. 29 ICdo 63/2022, uveřejněný pod číslem 22/2024 Sb. rozh. obč., jakož i judikaturu, na níž je v těchto rozhodnutích odkazováno):
[1] Popření přihlášené pohledávky je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí § 41 odst. 2 o. s. ř. a co do obsahových náležitostí úkonu § 42 odst. 4 o. s. ř. Pro posouzení, zda a v jakém rozsahu popřel insolvenční správce pravost, výši nebo pořadí pohledávky, je určující obsah popěrného úkonu insolvenčního správce při přezkumném jednání (do skončení přezkumného jednání).
[2] Každý procesní úkon (podání) účastníka je nutno posuzovat podle toho, jak byl navenek projeven, nikoliv podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůli jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil a tím, co jím projevit chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost žádný vliv.
[3] Z hlediska určitosti popěrného úkonu není významné, zda v něm popírající insolvenční správce také skutkově blíže vymezí důvody svého popření (jakkoli je jinak v obecné rovině uvedení takových údajů pro další postup účastníků insolvenčního řízení jistě žádoucí).
[4] V mezích „určitého“ popěrného úkonu je insolvenční správce vázán důvody svého popření jen při popření vykonatelné pohledávky, tedy podává-li následně sám žalobu (§ 199 odst. 3 insolvenčního zákona). Důvody popření pravosti nebo výše nevykonatelné pohledávky, stejně jako důvody popření pořadí pohledávky (lhostejno, zda vykonatelné) může insolvenční správce (jako žalovaný v mezích obrany proti incidenční žalobě věřitele popřené pohledávky) doplňovat nebo měnit po dobu, po kterou tomu v incidenčním sporu nebrání účinky koncentrace řízení.
[5] Určitým popěrným úkonem insolvenčního správce je již jen prohlášení, že popírá pohledávku zcela (respektive v plné výši) co do pravosti, bez uvedení bližšího důvodu popření. Tím je pohledávka popřena co do základu, tj. co do skutečností uvedených coby důvod přihlášení pohledávky v její přihlášce.
[6] Popěrný úkon, jímž osoba nadaná popěrným právem popírá v insolvenčním řízení pravost, výši nebo pořadí přihlášené pohledávky, lze formulovat též jako eventuální procesní úkon. Jako eventuální procesní úkon se zpravidla projevuje (může projevit) popření pohledávky co do pravosti, se současným popřením pohledávky co do výše.
[7] Osoba nadaná popěrným právem zpravidla v takovém případě formuluje (má formulovat) popěrný úkon tak, že pohledávku popírá co do pravosti [se současným uplatněním tvrzení, z nějž popírající dovozuje, že pohledávka nevznikla, nebo že již zcela zanikla, anebo že se zcela promlčela (§ 193 insolvenčního zákona)] a pro případ, že popření pohledávky co do pravosti neobstojí, popírá pohledávku co do výše [se současným uplatněním tvrzení, z nějž popírající dovozuje, že dlužníkův závazek (dluh) je nižší než přihlášená částka (§ 194 věta první insolvenčního zákona) a s povinným uvedením údaje o tom, jaká je podle popírajícího skutečná výše přihlášené pohledávky (§ 194 věta druhá insolvenčního zákona)].
[8] Pro účely posouzení, zda osoba nadaná popěrným právem popřela přihlášenou pohledávku jak co do pravosti, tak co do výše, pak není podstatné, zda popírající formuloval konečný rozsah popření přihlášené pohledávky postupně (zda nejprve jedním popěrným úkonem popřel pravost pohledávky a následně dalším popěrným úkonem popřel výši pohledávky), nýbrž to, zda tak učinil oběma popěrnými úkony (navazujícími procesními úkony) v takové době a na takovém místě, že tím přivodil zákonem předjímané účinky popření.
19. V dané věci z přezkumného listu přihlášky pohledávky P20 vyplývá, že nevykonatelnou pohledávku věřitele č. 19 přihlášenou v celkové výši 4 840 Kč dovolatel při přezkumu popřel co do pravosti a co do výše 4 839 Kč s tím, že skutečná výše pohledávky činí 1 Kč. Jako důvod popření uvedl: „Věřiteli nevznikl nárok na pohledávku, když návrh na povolení oddlužení nevypracoval.“ Shodně popsal důvod popření i ve vyrozumění o popření přihlášené pohledávky adresovaném věřiteli č. 19, v němž své stanovisko uvedl takto: „Popírá pravost, popírá výši 4 839 Kč.“ (B-2).
20. V intencích výše citované judikatury nemá Nejvyšší soud pochybnosti o tom, že dovolatel při přezkumu účinným způsobem popřel pohledávku věřitele č. 19 (též) zcela co do pravosti, jelikož za důvody popření uvedl skutečnosti, z nichž dovozoval, že pohledávka nevznikla.
21. Oproti právnímu posouzení věci odvolacím soudem tak má Nejvyšší soud za to, že takto formulovaný popěrný úkon dovolatele jednoznačně vystihuje popření pravosti pohledávky (§ 193 insolvenčního zákona) věřitele č. 19 přihlášené v celkové výši 4 840 Kč. Na základě zkoumaného popření nebylo možné uzavřít, že pohledávka byla popřena toliko v rozsahu 4 839 Kč.
22. Rovněž vyrozumění o popření pohledávky vystihuje obsah popěrného úkonu dovolatele a věřitel č. 19 na jeho základě nemohl mít pochyb o tom, že přihlášenou pohledávku dovolatel popřel (též) zcela co do pravosti.
23. Na uvedených závěrech přitom nic nemění ani částečné zpětvzetí přihlášené pohledávky v rozsahu 4 839 Kč, jež věřitel č. 19 učinil podáním ze dne 25. května 2024 (P20-2) a které vzal insolvenční soud na vědomí usnesením ze dne 30. května 2024 (P20-3).
24. Nadto rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí ani pro případ, že by šlo o popření toliko v rozsahu částky 4 839 Kč (jak nesprávně uzavřel odvolací soud). I v takovém případě by totiž po marném uplynutí lhůty k podání žaloby o určení pohledávky zůstalo popřeno více než 50 % pohledávky a byl by tedy dán důvod postupovat podle § 178 odst. 1 věty první insolvenčního zákona, což by rovněž vedlo k závěru o věcné správnosti výroku usnesení insolvenčního soudu.
25. Dovolání je tudíž důvodné.
26. Odvolací soud tedy rozhodl nesprávně, přičemž dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí změnil (§ 243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) v tom duchu, že potvrdil věcně správné usnesení insolvenčního soudu.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2025
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu