KSOS 22 INS 32252/2013 29 NSČR 114/2024-B-152
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice K. K., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 32252/2013, o návrhu dlužnice, aby insolvenční správce byl zproštěn funkce, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Martinem Ludvíkem, advokátem, se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Masarykovo náměstí 168, PSČ 756 61, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. září 2024, č. j. KSOS 22 INS 32252/2013, 1 VSOL 294/2024-B-144, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 17. května 2024, č. j. KSOS 22 INS 32252/2013-B-137, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužnice (Katy Klanica) ze dne 7. prosince 2023 (B-110), aby zprostil funkce jejího insolvenčního správce [Ing. Ivo Kotabu (dále též jen „I. K.“)].
2. Insolvenční soud dospěl k závěru, že I. K. vykonává funkci řádně, s odbornou péčí, což platí i pro jednání, které mu vytýká dlužnice.
3. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. září 2024, č. j. KSOS 22 INS 32252/2013, 1 VSOL 294/2024-B-144, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
4. Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí přitakal závěru insolvenčního soudu, že nejsou dány důvody k tomu, aby I. K. byl zproštěn výkonu funkce. II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně otázky: Mohou jednotlivá porušení povinností insolvenčního správce méně závažného charakteru ve svém souhrnu naplnit intenzitu do té míry, že budou dány důvody pro zproštění funkce?
6. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
7. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatelka ve prospěch závěru, že při posouzení, zda je důvod zprostit I. K. výkonu funkce, se odvolací soud odchýlil od závěrů formulovaných k výkladu § 32 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014, uveřejněném pod číslem 91/2014 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 91/2014“). III. Přípustnost dovolání
8. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění a pro posouzení přípustnosti dovolání ve vazbě na výklad § 32 insolvenčního zákona je rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném (vzhledem k tomu, že o úpadku dlužnice rozhodl insolvenční soud 12. března 2014) do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb.].
9. Dovolání dlužnice může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.
10. Pro posouzení, zda ve smyslu § 32 odst. 1 insolvenčního zákona je důvod zprostit funkce insolvenčního správce dlužníka, vychází judikatura Nejvyššího soudu ustáleně ze závěrů o důležitých důvodech pro zproštění funkce insolvenčního správce obsažených v R 91/2014; srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněného pod číslem 48/2016 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 48/2016“), nebo důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněného pod číslem 58/2016 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 58/2016“). Judikatorně ustálený je i závěr, že § 32 odst. 1 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. opět důvody R 48/2016 nebo důvody R 58/2016).
11. Napadené rozhodnutí je s touto judikaturou v souladu (nevybočuje z jejích mezí způsobem vyžadujícím korekci prostřednictvím věcného přezkumu závěrů odvolacího soudu soudem dovolacím).
12. Důvod připustit dovolání na základě argumentace v něm obsažené tak dán není. Proto Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
P o u č e n í: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2025
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu