MSPH 96 INS 24533/2020 29 NSČR 115/2024-B-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka TY INVEST GROUP, s. r. o., se sídlem v Praze 8, Vřesová 684/12, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 26468204, zastoupeného JUDr. Petrem Vališem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Balbínova 1093/27, PSČ 120 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS 24533/2020, o návrhu dlužníka na zproštění insolvenční správkyně funkce, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. října 2024, č. j. MSPH 96 INS 24533/2020, 1 VSPH 997/2024-B-108, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 9. srpna 2024, č. j. MSPH 96 INS 24533/2020-B-98, zamítl návrh dlužníka (TY INVEST GROUP, s. r. o.) na zproštění insolvenční správkyně (Mgr. Gabriely Nejedlíkové) funkce.
2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. října 2024, č. j. MSPH 96 INS 24533/2020, 1 VSPH 997/2024-B-108, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Odvolací soud – cituje ustanovení § 32, § 36, § 225 odst. 4, § 226 odst. 5 a § 293 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 30. září 2024 – shodně s insolvenčním soudem dospěl k závěru, že dlužník „ničím neprokázal“ porušení povinnosti insolvenční správkyně a (rovněž tak) se z obsahu spisu nepodává, že by insolvenční správkyně při výkonu své činnosti nepostupovala svědomitě a s odbornou péčí, ani jiný relevantní důvod, pro nějž by ji insolvenční soud měl zprostit funkce.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od (v dovolání blíže označené) ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
5. Konkrétně dovolatel (podle obsahu dovolání) klade otázku, zda insolvenční soud může rozhodnout o návrhu na „odvolání“ insolvenční správkyně, aniž má „dostatek informací“ a tyto informace se „nepokusí doplnit“. V souvislosti s tím klade otázku, zda má důkazní břemeno ohledně rozhodujících skutečností „navrhovatel“ a zda insolvenční soud má „zůstat pasivní“. Nadto dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí není dostatečně odůvodněno, jelikož se insolvenční soud nevypořádal „s rozhodnými skutečnostmi a tvrzenými pochybeními“ insolvenční správkyně, když samotný návrh na „odvolání“ insolvenční správkyně shrnující dosavadní závažné výhrady vůči její činnosti čítá „6,5 stran hustě psaného textu“.
6. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (2. března 2021) se v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka a ve sporech jím vyvolaných uplatní (a to i pro účely posouzení přípustnosti dovolání v této věci) i v době od 1. října 2024 insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 252/2024 Sb.].
7. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v ustanovení § 238 o. s. ř., odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
8. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že o tom, zda insolvenční správce má být zproštěn funkce (podle § 32 insolvenčního zákona), rozhoduje insolvenční soud „po slyšení insolvenčního správce“ (tedy na základě vysvětlení, jež insolvenční správce podal k tvrzením osoby, jež žádá jeho zproštění) a na základě obsahu insolvenčního spisu, jenž by měl příslušná tvrzení potvrzovat nebo vyvracet. Hodnotící skutkové soudy o (ne)opodstatněnosti návrhu, aby insolvenční správce byl zproštěn funkce, insolvenční soud zásadně přijímá na základě obsahu spisu, aniž by formálně prováděl dokazování listinami tvořícími obsah insolvenčního spisu.
Je tomu tak i proto, že postupuje-li insolvenční správce při výkonu funkce svědomitě a s odbornou péčí (§ 36 odst. 1 insolvenčního zákona), projevuje se to zpravidla i dokumentací jeho postupu (lhostejno, zda na vyžádání insolvenčního soudu při výkonu dohlédací činnosti nebo prostřednictvím insolvenčního spisu) a neděje-li se tak, jsou případné nedostatky postupu insolvenčního správce patrny právě již z insolvenčního spisu. K tomu srov. usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále je „Sb. rozh.
obč.“) pod číslem 48/2016 (dále jen „R 48/2016“), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněné pod číslem 58/2016 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 58/2016“).
9. V R 48/2016 a R 58/2016 dále Nejvyšší soud zdůraznil, že § 32 odst. 1 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Rozhodovací praxi soudů při výkladu ustanovení § 32 odst. 1 insolvenčního zákona Nejvyšší soud sjednotil již tím, že pod číslem 91/2014 Sb. rozh. obč. uveřejnil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014, podle něhož důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 insolvenčního zákona je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení § 36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s ustanovením § 225 odst. 4 nebo s ustanovením § 226 odst. 5 insolvenčního zákona, nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem.
10. V intencích ustanovení § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. je jediným způsobilým dovolacím důvodem, pro který lze připustit dovolání podle § 237 o. s. ř., dovolací důvod, jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (lhostejno, zda v rovině práva procesního
nebo v rovině práva hmotného). Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, přitom dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sb. rozh. obč., a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 46/2020, uveřejněného pod číslem 42/2023 Sb. rozh. obč.).
11. Insolvenční soud, k jehož závěrům se odvolací soud v napadeném rozhodnutí výslovně přihlásil, rozhodl o návrhu dlužníka na zproštění insolvenční správkyně (v souladu s odkazovanou ustálenou judikaturou) po jejím slyšení a vycházeje z obsahu spisu. Odvolací soud tak nevycházel ve svém rozhodnutí z nedostatku „informací“, které se „nepokusil doplnit“; přes nepřiléhavou formulaci odvolacího soudu, že dlužník „neprokázal“ porušení povinností insolvenční správkyně, nejde o případ neunesení důkazního břemene dlužníkem, nýbrž o situaci, kdy soudy vycházely ze zjištění, podle nichž podmínky pro zproštění insolvenční správkyně nejsou dány. Oba soudy se rovněž konkrétně vypořádaly s jednotlivými námitkami dlužníka týkajícími se zejména způsobu správy a zpeněžování zajištěného majetku (bod 10. a násl. usnesení insolvenčního soudu, bod 9. a násl. napadeného usnesení odvolacího soudu) a Nejvyšší soud neshledává důvod (v mezích své přezkumné činnosti) jejich závěry korigovat.
12. Námitkou, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, vystihuje dovolatel z obsahového hlediska tzv. jinou vadu řízení, k níž dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání (jinak) přípustné (§ 241a odst. 1 věta druhá a § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poměřováno závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč., nicméně napadené rozhodnutí vytýkanou vadou zjevně netrpí. Jak rovněž vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, uveřejněný pod č. 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2025 Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu