Nejvyšší soud Usnesení insolvence

29 NSCR 117/2015

ze dne 2015-11-30
ECLI:CZ:NS:2015:29.NSCR.117.2015.1

MSPH 95 INS XY 29 NSČR 117/2015-B-36

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem v insolvenční věci dlužníka J. K., narozeného XY, bytem XY, o způsobu oddlužení, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Jiřím Burianem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slavíkova 1510/19, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. července 2015, č. j. MSPH 95 INS XY, 1 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání datované dnem 1. října 2015, které následně doplnil podáním ze dne 20. října 2015. Podle ustanovení § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu. Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

Srozumitelný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává, když k přípustnosti dovolání dovolatel pouze odkázal na ustanovení § 237 o. s. ř. a uvedl, že „dovolání se týká vyřešení otázky hmotného práva při jejímž řešení se odvolací soud tuto otázku nevyřešil“.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první a § 243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2015

Mgr. Milan Polášek předseda senátu