MSPH 92 INS 13665/2019 29 NSČR 122/2020-A-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka Víno Lechovice spol. s r. o., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 249/46, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 28432916, zastoupeného V. Z., bytem XY, jako obecným zmocněncem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 92 INS 13665/2019, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Czech trade & invest company s. r. o., se sídlem v Praze 1, Revoluční 1403/28, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 02187892, a 2/ Vinařství Lechovice s. r. o., se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 02982579, o námitce věcné nepříslušnosti druhého insolvenčního navrhovatele a o návrhu dlužníka na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému insolvenčnímu soudu,
I. K projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 92 INS 13665/2019 jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy.
II. Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 92 INS 13665/2019 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
[1] V insolvenční věci dlužníka Víno Lechovice spol. s r. o. bylo insolvenční řízení zahájeno dne 19. července 2019 insolvenčním návrhem věřitele Czech trade & invest company s. r. o., podaným u Městského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“).
[2] Dalším insolvenčním návrhem datovaným 20. října 2020 (A-40) přistoupil dne 21. října 2020 k insolvenčnímu řízení věřitel Vinařství Lechovice s. r. o.
[3] Druhý insolvenční navrhovatel uplatnil v insolvenčním návrhu námitku věcné nepříslušnosti insolvenčního soudu s tím, že „ve věci by měl jako soud prvního stupně rozhodovat Nejvyšší soud České republiky“ podle § 9 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Dle jeho názoru se ustanovení o příslušnosti soudů upravená v § 7a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), použijí jen v případě, že příslušnost soudu nelze zjistit podle právní úpravy obsažené v § 85 a násl. o. s. ř. Dále (nicméně) namítá, že v situaci, kdy adresa faktického (skutečného) sídla dlužníka neodpovídá adrese rejstříkového sídla dlužníka, není zřejmé, „který soud je ve věci příslušný“, a tudíž „určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne“ podle § 11 odst. 3 o. s. ř.
[4] Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 22. října 2020 (B-41) navrhl dlužník „postoupení“ insolvenčního řízení z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně. Návrh odůvodnil tím, že:
1/ Dlužník má faktické (skutečné) sídlo, z nějž jsou řízeny jeho obchodní aktivity, v obvodu Krajského soudu v Brně. 2/ Obchodní aktivity dlužníka se týkají vinařství, přičemž je nepochybné, že tato činnost je spojena zejména s Jihomoravským krajem, když firma dlužníka obsahuje název obce Lechovice, která se nachází v okresu Znojmo. 3/ Dlužník není subjektem, který zahájil insolvenční řízení, a proto není spravedlivé po něm požadovat, aby nesl zvýšené náklady spojené s nutností účastnit se jednání v Praze, když je řízen z Jihomoravského kraje. 4/ V řízení nebyly dosud provedeny žádné zásadní procesní úkony.
[5] K výzvě insolvenčního soudu (provedené usnesením ze dne 23. října 2020, č. j. MSPH 92 INS 13665/2019-A-42, zveřejněné v insolvenčním rejstříku téhož dne) se k námitce věcné nepříslušnosti a k návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyjádřil žádný účastník řízení.
[6] Insolvenční soud předložil věc Nejvyššímu soudu (15. prosince 2020) k rozhodnutí o věcné nepříslušnosti podle § 104a odst. 2 věty první a odst. 5 o. s. ř., a o návrhu na delegaci vhodnou podle § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. K námitce věcné nepříslušnosti.
[7] Podle § 104a o. s. ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení (odstavec 1). Má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu.
Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný (odstavec 2). Obdobně podle odstavců 2 až 4 se postupuje, namítne-li nedostatek věcné příslušnosti soudu účastník řízení (odstavec 5).
[8] Podle § 7 insolvenčního zákona, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
[9] Podle § 7a písm. a/ insolvenčního zákona krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně v insolvenčním řízení.
[10] V dané věci jde o rozhodování v insolvenčním řízení (o insolvenčním návrhu), proto není žádných pochyb, že v prvním stupni jsou věcně příslušné krajské soudy. Závěr o přednostním použití pravidel pro určení věcně příslušného soudu upravených v § 7a insolvenčního zákona před obdobnými pravidly obsaženými v občanském soudním řádu (přitom) zřetelně plyne z dikce § 7 insolvenčního zákona. Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2014, sp. zn. 29 Nd 437/2014.
[11] Nejvyšší soud proto podle § 104a odst. 2 o. s. ř. rozhodl o věcné příslušnosti tak, jak je uvedeno v bodu I. výroku tohoto rozhodnutí. K návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti.
[12] Podle § 12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
[13] Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[14] V usnesení ze dne 26. září 2012, sen. zn. 29 NSČR 28/2012, Nejvyšší soud vysvětlil, že v insolvenčním řízení by se měly okolnosti významné pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti týkat především dlužníka samotného (případně jeho majetku), nikoli věřitelů.
[15] V usnesení ze dne 18. října 2012, sen. zn.
29 NSČR 69/2012, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2013, pod číslem 142, pak Nejvyšší soud uvedl, že v první fázi insolvenčního řízení o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení reorganizace může důvod pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti spočívat v tom, že dlužníkovo podnikání i jeho majetek jsou soustředěny v územním obvodu jiného insolvenčního soudu.
[16] V usnesení ze dne 18. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 115/2013, Nejvyšší soud uzavřel, že důvodem pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti není pouhá skutečnost, že se část majetku dlužníka a účetní evidence nachází v sídle jediného společníka dlužníka (jež je v územním obvodu jiného insolvenčního soudu), není-li zřejmé, kde se nachází zbylá část majetku dlužníka a jaké jsou (či byly) jeho podnikatelské aktivity v místě jeho sídla.
[17] Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem.
[18] Žádný z důvodů, uváděných dlužníkem, neodůvodňuje přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu a tedy prolomení zásady zákonného soudce. Místo svého sídla, zapsané v obchodním rejstříku, si zvolil sám dlužník. Tím založil i (obecnou) místní příslušnost soudů k projednávání věcí, které se jej týkají. Ani (ničím nedoložené) tvrzení, že dlužník je řízen z místa v obvodu Krajského soudu v Brně, není důvodem pro delegaci vhodnou, tím by (jak výše vysvětleno) mohla být jen situace, kdy by dlužníkovo podnikání i jeho majetek byly soustředěny v územním obvodu jiného soudu – nic takového však z obsahu spisu nevyplývá. V této souvislosti Nejvyšší soud poznamenává, že v dřívějším insolvenčním řízení dlužníka (vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. MSPH 77 INS 14062/2017) navrhl dlužník delegaci vhodnou v podstatě se shodných důvodů uváděje, že plánuje přesunout své sídlo do Jihomoravského kraje. To však dosud neučinil.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 1. 2021
Mgr. Milan Polášek předseda senátu