MSPH 88 INS XY 29 NSČR 123/2022-B-94 USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka M. S., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání A. i. C. T. se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. prosince 2021, č. j. MSPH 88 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. prosince 2021, č. j. MSPH 88 INS XY, 2 VSPH XY, se mění takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2021, č. j. MSPH 88 INS XY, se mění tak, že A. i. C. T. se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka.
1. Usnesením ze dne 24. listopadu 2021, č. j. MSPH 88 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Odvolal A. i. C. T. (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“), z funkce insolvenčního správce dlužníka M. S. (bod I. výroku). [2] Ustanovil nového insolvenčního správce (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že: [1] Usnesením ze dne 8. září 2016, č. j. MSPH 88 INS XY (mimo jiné), ustanovil veřejnou obchodní společnost A insolvenčním správcem dlužníka. [2] Právo veřejné obchodní společnosti A vykonávat činnost insolvenčního správce (ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích) zaniklo k 30. září 2021.
3. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích a z ustanovení § 31 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – rozhodl o odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce dlužníka s tím, že u osoby nového insolvenčního správce (coby ohlášeného společníka veřejné obchodní společnosti A) lze předpokládat kvalifikovaný výkon funkce.
4. K odvolání veřejné obchodní společnosti A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. prosince 2021, č. j. MSPH 88 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.
5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích a z ustanovení § 5 odst. 1 písm. a/ a § 31 odst. 3 insolvenčního zákona a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 135/2018 (dále jen „R 135/2018“), v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 48/2014 a 29 NSČR 49/2014, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021,sen. zn. 29 NSČR 67/2019, [usnesení jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu] – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k závěru o věcné správnosti rozhodnutí insolvenčního soudu, neboť napadeným rozhodnutím je garantováno (zachováno) jak kritérium „odborné způsobilosti“ výkonu funkce insolvenčního správce, tak kritérium „rychlosti a hospodárnosti“ insolvenčního řízení, když funkci insolvenčního správce bude nadále (fakticky) vykonávat tatáž fyzická osoba (J. C.), jež ji předtím vykonávala jako ohlášený společník veřejné obchodní společnosti A.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že rozhodnutí insolvenčního soudu se mění tak, že dovolatel se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka.
7. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že v intencích závěrů usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019, nevzal v potaz, zda mu zůstala zachována odborná způsobilost k dalšímu výkonu funkce a v jaké fázi se nachází insolvenční řízení dlužníka. Namítá, že odvolací soud takto pominul kritérium, jež má Nejvyšší soud za hlavní (zkoumání odbornosti insolvenčního správce), a nezabýval se při své úvaze ani kritériem podpůrným (zohledněním fáze insolvenčního řízení).
8. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
9. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
10. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
11. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
12. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téhož dovolatele ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení sen. zn. 29 NSČR 33/2022, dovolatelem přiléhavě zmíněným, na něž v podrobnostech odkazuje a jehož závěry lze shrnout následovně:
13. V intencích závěrů plynoucích z R 135/2018 i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle § 31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
14. Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
15. V poměrech dané věci se tyto závěry promítají tak, že při absenci jakýchkoli zjištění na téma nedostatku odborné způsobilosti veřejné obchodní společnosti A se zaniklým oprávněním k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení nezakládá okolnost, že její společník (garantující zároveň odbornou způsobilost veřejné obchodní společnosti k dokončení výkonu funkce), jenž dosud vykonával funkci insolvenčního správce dlužníka jako ohlášený společník veřejné obchodní společnosti A, bude nadále (fakticky) vykonávat funkci insolvenčního správce dlužníka jako fyzická osoba zapsaná do seznamu insolvenčním správců, sama o sobě důvod vylučující další působení veřejné obchodní společnosti A jako insolvenčního správce v insolvenčních řízeních, v nichž byla ustavena do funkce před zánikem oprávnění dle § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích. Právní posouzení věci odvolacím soudem tedy správné není.
16. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 4. 2022
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu