KSBR 38 INS XY
29 NSČR 124/2014-A-141
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci
dlužníka WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem v Brně -
Štýřicích, Kamenná 835/13, PSČ 639 00, identifikační číslo osoby 25780450,
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. KSBR 38 INS XY, o insolvenčním
návrhu věřitelů 1/ Tapovan s. r. o., se sídlem v Pardubicích - Polabinách,
Fáblovka 404, PSČ 533 52, identifikační číslo osoby 29021791 a 2/ J. P.,
narozeného XY, bytem XY, o návrhu dlužníka, zastoupeného JUDr. Zdenkou
Pokornou, advokátkou, se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Fráni Šrámka 1918/36, PSČ
150 00 a prvního insolvenčního navrhovatele, zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem
Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Revoluční 655/1, PSČ
110 00, na přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 38 INS XY se
nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Usnesením ze dne 28. dubna 2014, č. j. MSPH 77 INS XY (ve znění opravného
usnesení ze dne 28. května 2014, č. j. MSPH 77 INS XY), rozhodl Městský soud v
Praze o insolvenčním návrhu ze dne 25. dubna 2014, jímž se první (tehdy jediný)
insolvenční navrhovatel Tapovan s. r. o. (dále jen „insolvenční navrhovatel T“)
domáhal zjištění úpadku dlužníka WPB Capital, spořitelní družstvo, tak, že
vyslovil svou místní nepříslušnost (bod I. výroku), s tím, že po právní moci
tohoto rozhodnutí bude věc postoupena Krajskému soudu v Brně (bod II. výroku). K odvolání dlužníka (A-9) i insolvenčního navrhovatele T (A-12) Vrchní soud v
Praze usnesením ze dne 25. srpna 2014, č. j. MSPH 77 INS XY, 4 VSPH XY,
potvrdil usnesení Městského soudu v Praze. Věc je nyní vedena u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 38 INS XY, přičemž
dlužník (v podání ze dne 9. října 2014, č. l. A - 86), i insolvenční
navrhovatel T (v podání ze dne 30. září 2014, č. l. A - 85) navrhl, aby věc
byla z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přikázána k projednání a
rozhodnutí (v prvním stupni) Městskému soudu v Praze. Vhodnost přikázání věci Městskému soudu v Praze dovozuje dlužník z toho, že
veškerá jeho podnikatelská činnost i majetek jsou soustředěny v obvodu
působnosti Městského soudu v Praze a insolvenční navrhovatel T z toho, že
faktické (skutečné) sídlo dlužníka, včetně veškerých podkladů, správy a
kontaktů s klienty dlužníka se nachází v obvodu působnosti Městského soudu v
Praze. Oba účastníci se pak shodně dovolávají judikatorních závěrů Nejvyššího soudu
formulovaných při výkladu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., k čemuž první
insolvenční navrhovatel konkrétně poukazuje především na usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 18. října 2012, sen. zn. 29 NSČR 69/2012 a na usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 26. září 2012, sen. zn. 29 NSČR 28/2012 (usnesení jsou - stejně
jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupná i na webových
stránkách Nejvyššího soudu). Nejvyšší státní zastupitelství ve vyjádření návrhy na přikázání věci jinému
insolvenčnímu soudu podpořilo, s tím, že nejvíce vkladatelů dlužníka je z Prahy
a středních Čech a v obvodu Městského soudu v Praze se (na adrese bývalého
sídla) nachází i podstatný nemovitý majetek dlužníka, takže specifická
podnikatelská činnost dlužníka (poskytování finančních a peněžních služeb
členům družstva) se odvíjela od místa působení členské základny, jež byla a je
v podstatné míře vázána k obvodu Městského soudu v Praze. Podle ustanovení § 12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána
také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je
nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc
přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc
přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být
přikázána (odstavec 3). Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Brně, u
nějž je věc vedena, i Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§ 12
odst.
3 věta první o. s. ř.), posoudil okolnosti uváděné dlužníkem a prvním
insolvenčním navrhovatelem a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody vyhovět
návrhu na delegaci. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu
ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní
hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a
důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba
mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc
projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému
soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o
výjimku - vykládat restriktivně. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo
nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví
zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci
příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby
dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS
144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního
soudu, (dostupný též na webových stránkách Ústavního soudu) jakož i důvody
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010,
uveřejněného pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V usnesení ze dne 26. září 2012, sen. zn. 29 NSČR 28/2012, Nejvyšší soud
vysvětlil, že v insolvenčním řízení by se měly okolnosti významné pro přikázání
věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti týkat především dlužníka
samotného (případně jeho majetku), nikoli věřitelů. V usnesení sen. zn. 29 NSČR 29/2012 pak Nejvyšší soud uvedl, že v první fázi
insolvenčního řízení o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na
povolení reorganizace může důvod pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu
z důvodu vhodnosti spočívat v tom, že dlužníkovo podnikání i jeho majetek jsou
soustředěny v územním obvodu jiného insolvenčního soudu. A konečně, v usnesení ze dne 18. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 115/2013,
Nejvyšší soud uzavřel, že důvodem pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu
z důvodu vhodnosti není pouhá skutečnost, že se část majetku dlužníka a účetní
evidence nachází v sídle jediného společníka dlužníka (jež je v územním obvodu
jiného insolvenčního soudu), není-li zřejmé, kde se nachází zbylá část majetku
dlužníka a jaké jsou (či byly) jeho podnikatelské aktivity v místě jeho sídla. V poměrech dané věci Nejvyšší soud neshledává dostatečné důvody pro prolomení
pravidla, podle kterého je obecná místní příslušnost soudu základní zásadou a
případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko restriktivně
vykládanou výjimkou z této zásady. K tomu budiž uvedeno, že v usnesení ze dne 22. prosince 2014, sen. zn. 29 NSČR
123/2014, jímž zamítl dovolání dlužníka a insolvenčního navrhovatele T proti
výše označenému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25.
srpna 2014 (k určení
místní příslušnosti soudu) Nejvyšší soud při formulaci závěru, že ve věcech, v
nichž se místní příslušnost soudu odvozuje (ve smyslu § 85 odst. 3 o. s. ř.) od
obecného soudu, v jehož obvodu má sídlo právnická osoba zapsaná v obchodním
rejstříku vychází soud (pro účely posouzení místní příslušnosti) z těch údajů,
jež jsou pro rozhodný okamžik (jímž je okamžik zahájení insolvenčního řízení)
zapsány o sídle takové právnické osoby v obchodním rejstříku, současně dodal,
že dostatečným korektivem možného nesouladu vzešlého ze skutečnosti, že
podnikatelské aktivity dlužníka se soustřeďují v místě, kde má sídlo „skutečné“
a nikoli v místě, kde se nachází jeho sídlo „zapsané“, je pro insolvenční
řízení institut delegace vhodné upravený v § 12 odst. 2 o. s. ř. V dané věci ovšem Nejvyšší soud nepřehlédl, že dlužník (v průběhu sporu o
místní příslušnost soudu) opakovaně oponoval argumentaci založené na námitce
insolvenčního navrhovatele T, že sídlo v Brně není jeho skutečným sídlem (srov. např. podání č. l. A-28) a nabízel důkazy k prokázání opaku a že procesní
postoj k této otázce změnil (až) později. S přihlédnutím k dosavadnímu průběhu řízení nesídlí Nejvyšší soud přesvědčení,
že přikázání věci zpět soudu, který předtím vyslovil svou místní nepříslušnost
(Městskému soudu v Praze) umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po
skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než
příslušným soudem. Proto rozhodl způsobem uvedeným ve výroku. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; prvnímu insolvenčnímu navrhovateli, dlužníku, a státnímu
zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však
doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. prosince 2016
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu