MSPH 99 INS 15734/2017 29 NSČR 13/2023-B-112
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka LUMINORAMEN a. s., se sídlem v Praze 5, Strojírenská 47/18, PSČ 155 21, identifikační číslo osoby 24139870, zastoupeného opatrovníkem JUDr. Vlastimilem Voleským, advokátem, se sídlem v Praze 5, Drtinova 557/10, PSČ 150 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 99 INS 15734/2017, o schválení konečné zprávy a o vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, o dovolání odvolaného insolvenčního správce Mgr. Radima Janouška, se sídlem v Olomouci, Šantova 719/2, PSČ 779 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. září 2022, č. j. MSPH 99 INS 15734/2017, 6 VSPH 1164/2022-B-96, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 10. srpna 2022, č. j. MSPH 99 INS 15734/2017-B-88, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) schválil konečnou zprávu insolvenční správkyně Mgr. Ing. Petry Hýskové (B-76 a B-81) tak, že (mimo jiné) určil odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně ve výši 606 648,75 Kč, odměnu a hotové výdaje odvolaného insolvenčního správce Mgr. Radima Janouška (dále též jen „R. J.“ nebo „odvolaný insolvenční správce“) ve výši 20 701,40 Kč a odměnu odděleného insolvenčního správce Insolvency Project v. o. s. ve výši 2 420 Kč.
2. K odvolání odvolaného insolvenčního správce odvolací soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Odvolací soud vyšel z toho, že: 1/ Usnesením ze dne 15. května 2018 (A-31) insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka (LUMINORAMEN a. s.), prohlásil konkurs na jeho majetek a ustanovil R. J. do funkce insolvenčního správce. 2/ Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 31. července 2018 (B-2) R. J. předložil seznam přihlášených pohledávek (vyjma přihlášky P11), soupis majetkové podstaty, do nějž nezapsal žádný majetek, a zprávu o hospodářské činnosti dlužníka, z níž plyne, že provedl dotazy na součinnost, nezjistil žádný majetek dlužníka, při přezkumu zjistil, že se do insolvenčního řízení přihlásil věřitel s pohledávkou zajištěnou pohledávkami dlužníka, jejichž existence je nejistá a není znám jejich právní osud, pročež je nepojal do majetkové podstaty dlužníka. 3/ Usnesením ze dne 3. srpna 2018 (B-5) insolvenční soud ustanovil odděleného insolvenčního správce za účelem přezkumu pohledávky P11 věřitele č. 11. 4/ Na schůzi věřitelů konané dne 22. srpna 2018 (B-10) byl R. J. odvolán z funkce insolvenčního správce a insolvenční soud usnesením ze dne 27. srpna 2018 (B-15) potvrdil odvolání R. J. a volbu nově ustanovené insolvenční správkyně Mgr. Ing. Petry Hýskové. 5/ Insolvenční správkyně doplnila soupis majetkové podstaty (B-18) o pohledávku za M. T. (dále jen „M. T.“) ve výši 20 mil. Kč s příslušenstvím z titulu směnky vystavené dne 3. července 2007, přičemž M. T. závazek uhradit směnečnou sumu uznal notářským zápisem s přímou vykonatelností. Insolvenční správkyně k vymožení pohledávky podala exekuční návrh. 6/ Usnesením ze dne 11. března 2019 (B-38) insolvenční soud ustanovil odděleného insolvenčního správce za účelem přezkoumání pohledávky P9 věřitele č. 9. 7/ Podáním ze dne 21. října 2019 (B-60) insolvenční správkyně požádala insolvenční soud o vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli č. 4 ve výši 11 382 900 Kč, neboť dne 3. října 2019 zajištěný věřitel uzavřel s M. T. dohodu o narovnání, na základě které byla do majetkové podstaty zaplacena částka 12 mil. Kč, a navrhla, aby jí byla přiznána odměna z výtěžku zpeněžení ve výši 617 100 Kč včetně daně z přidané hodnoty. 8/ Usnesením ze dne 23. března 2020 (B-69) insolvenční soud vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli s tím, že o odměně insolvenční správkyně a odvolaného insolvenčního správce bude rozhodnuto až v rámci schvalování konečné zprávy.
4. Odvolací soud – cituje § 38 insolvenčního zákona, § 1 odst. 2, § 2a a § 6 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „vyhláška“) a vycházeje ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 4135/2011 – dospěl ve shodě s insolvenčním soudem k závěru, že: 1/ oddělenému insolvenčnímu správci náleží odměna ve výši 2 420 Kč včetně daně z přidané hodnoty za přezkum 2 přihlášek; hotové výdaje neuplatnil, 2/ insolvenční správkyni náleží podíl na celkové odměně ve výši 605 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty určené z výtěžku zpeněžení zajištěného majetku a náhrada hotových výdajů ve výši 1 648,75 Kč, 3/ odvolanému insolvenčnímu správci náleží podíl na celkové odměně ve výši 20 570 Kč včetně daně z přidané hodnoty – za přezkum 7 přihlášek [tj. 8 750 Kč včetně daně z přidané hodnoty (správně 8 470 Kč)] a podíl na odměně určené z vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli [tj. 11 820 Kč včetně daně z přidané hodnoty (správně 12 100 Kč)] – a náhrada hotových výdajů ve výši 131,40 Kč.
5. K tomu odvolací soud uvedl, že za dobu výkonu funkce (cca 3 měsíce) odvolaný insolvenční správce přezkoumal pohledávky věřitelů, vyzval dotčené subjekty k součinnosti, jednal se statutárním orgánem dlužníka (přičemž toto jednání nepřineslo žádné nové skutečnosti týkající se průběhu řízení) a předal spisovou dokumentaci insolvenční správkyni. Nezapsal však již pohledávku dlužníka do soupisu majetkové podstaty, neúčastnil se dalšího řízení, nevedl incidenční spory na určení neúčinnosti právního jednání dlužníka a nijak se nepodílel na následném zpeněžování majetkové podstaty. Dodal, že (pouze) za aktivitu, jíž odvolaný insolvenční správce projevil ve snaze o prvotní vymožení, jež však nemohlo být účelné (smysluplné) bez zahrnutí pohledávky do majetkové podstaty, byl honorován podílem na odměně z výtěžku zpeněžení, pročež s ohledem na délku výkonu funkce, náročnost a rozsah jím vykonaných úkonů nemůže být prostor pro další navyšování jeho odměny.
6. Podle odvolacího soudu tak odvolaný insolvenční správce vykonával pouze standardní činnosti plynoucí z jeho povinnosti v insolvenčním řízení a veškeré podstatné úkony vedoucí k získání majetku do majetkové podstaty a týkající se zpeněžování vykonávala výlučně insolvenční správkyně, přičemž odvolací soud v její činnosti neshledal žádné pochybení ani odvolaným insolvenčním správcem tvrzené prodlení.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal odvolaný insolvenční správce dovolání, jehož přípustnost podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vymezil argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
8. Dovolatel namítá, že odvolací soud při rozhodování o jeho odměně vnímal negativně výkon jeho činnosti a z toho důvodu „krátí“ jeho nárok na odměnu. Míní, že činil časově náročné úkony během velice krátké doby, během které nebylo možno zjištěné informace ohledně pohledávky dlužníka dostatečně vyhodnotit. Dovolatel má za to, že automatické pojímání všech movitých i nemovitých věcí bez dalšího do soupisu majetkové podstaty není řádným výkonem funkce insolvenčního správce. Odvolací soud se podle jeho názoru odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu v tom, že zhodnotil veškerou jeho činnost pouze jako standardní a nevzal v úvahu časové hledisko, neboť vykonával veškerou činnost v časové tísni.
9. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
10. Učinil tak proto, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je oproti mínění dovolatele souladné s judikaturou Nejvyššího soudu.
11. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. září 2015, sen. zn. 29 NSČR 54/2013, uveřejněné pod číslem 82/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní (dále jen „R 82/2016“) vysvětlil, že je-li v průběhu insolvenčního řízení činných více správců, je nezbytné v souladu s § 6 vyhlášky (nyní § 6 odst. 1 vyhlášky) nejprve stanovit jedinou celkovou odměnu insolvenčních správců pro celé řízení a následně určit podíly jednotlivých správců na této odměně. Celkovou odměnu nelze navyšovat jen proto, že v řízení bylo činných více správců.
12. Tamtéž Nejvyšší soud dodal, že vzhledem k obdobné úpravě (srov. § 9 vyhlášky č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání) jsou pro účely rozdělení odměny insolvenčních správců přiměřeně použitelné závěry vyjádřené v jeho usnesení sp. zn. 29 Cdo 4135/2011 (přijaté při výkladu předchozí právní úpravy vycházející ze zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání), z něhož vyšel v dané věci i odvolací soud.
13. K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 30. dubna 2019, sen. zn. 29 NSČR 79/2017 [v němž dále doplnil, že dikce § 6 vyhlášky (nyní § 6 odst. 1 vyhlášky) dává prostor i k aplikaci dalších v něm neuvedených kritérií], a v usnesení ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 NSČR 73/2020.
14. Odvolací soud v dané věci respektoval závěry plynoucí z výše označených rozhodnutí Nejvyššího soudu, když na základě zjištěných skutkových okolností zkoumal jak rozsah a náročnost činnosti vykonané dovolatelem a insolvenční správkyní, tak i délku, po kterou vykonávali své funkce.
15. Přitom Nejvyšší soud zdůrazňuje, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 4. 2024
Mgr. Milan Polášek předseda senátu