USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka M. S., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 47 INS 17373/2023, o vydání majetku ke zpeněžení, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Štěpánem Brunclíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Petrská 1136/12, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2024, č. j. KSBR 47 INS 17373/2023, 3 VSOL 455/2024-B-27, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 29. srpna 2024, č. j. KSBR 47 INS 17373/2023-B-20, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“), mimo jiné: [1] Rozhodl, že dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení (bod I. výroku). [2] Schválil zprávu o přezkumu (bod II. výroku). [3] Schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (bod III. výroku). [4] Rozhodl, že dlužník je povinen vydat insolvenčnímu správci (Beneš - insolvenční správce v. o. s.) ke zpeněžení tento majetek náležející do majetkové podstaty: a/ veškerý majetek, který se stane součástí majetkové podstaty podle § 412 odst. 1 písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), tj. hodnoty získané dědictvím, darem, majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, hodnoty získané z neúčinného právního jednání, stejně jako jiné mimořádné příjmy; b/ finanční prostředky deponované u soudního exekutora, pokud takové existují; c/ nákladní automobil VOLKSWAGEN TRANSPORTER, osobní automobil ŠKODA SUPERB, osobní automobil ŠKODA OCTAVIA a nákladní přívěs AGADOS HANDY 20, blíže označené ve výroku (dále jen „vozidla“; bod IV. výroku).
2. V případě vozidel sepsaných do soupisu majetkové podstaty a uvedených v bodu IV. výroku insolvenční soud – vycházeje z § 207 odst. 1, § 227, § 398 odst. 6 a § 406 odst. 3 insolvenčního zákona – dospěl k závěru, že na ně nedopadají výjimky podle § 398 odst. 6 insolvenčního zákona. Konstatoval, že věci sloužící dlužníku k podnikání nejsou vyloučeny z majetkové podstaty. Nejde též o (výjimečný) případ, kdy by ponechání konkrétní věci dlužníku (např. automobilu k dojíždění do zaměstnání) zajistilo pro věřitele vyšší uspokojení jejich pohledávek, než by se jim dostalo při vydání věci ke zpeněžení. Nelze ani vyhovět žádosti insolvenčního správce o vydání vozidel ke zpeněžení až tehdy, nebude-li dlužník schopen zajistit adekvátní plnění pro přihlášené věřitele. Insolvenční správce však nemusí vozidla zpeněžit ihned, jelikož je na jeho úvaze, kdy a jaký konkrétní majetek zpeněží, aby to bylo pro věřitele co nejvýhodnější.
3. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. října 2024, č. j. KSBR 47 INS 17373/2023, 3 VSOL 455/2024-B-27, potvrdil odvoláním napadenou část výroku IV. usnesení insolvenčního soudu týkající se povinnosti dlužníka vydat vozidla insolvenčnímu správci ke zpeněžení.
4. Odvolací soud – vycházeje z § 398 odst. 3, 6 insolvenčního zákona – vyložil, že insolvenční zákon stanoví jako základní pravidlo, že v oddlužení kombinací splátkovým kalendářem se zpeněžením majetkové podstaty se zpeněžuje majetek dlužníka sepsaný do soupisu majetkové podstaty (a dlužníku se ukládá vydat jej ke zpeněžení). Výjimku z tohoto pravidla stanoví § 398 odst. 6 insolvenčního zákona. Naplnění důvodu pro výjimečné nezpeněžení vozidel však dlužník neosvědčil. Na projednávanou věc totiž může dopadat jen výjimka, podle níž je důvodem pro neuložení povinnosti dlužníku vydat majetek ke zpeněžení ekonomická úvaha, že by zpeněžením tohoto majetku nebylo dosaženo uspokojení věřitelů. Vozidla přitom insolvenční správce ocenil na celkových 203 000 Kč. Zároveň je příjem dlužníka z podnikání (podle zjištění insolvenčního správce) natolik nízký, že neodůvodňuje ponechání vozidel k dalšímu podnikání. Prodej vozidel je tudíž pro věřitele výhodnější.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek: [1] Lze odvolací důvod dlužníka proti výroku (v usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty) o povinnosti dlužníka vydat ke zpeněžení majetek, o kterém dlužník podle § 406 odst. 4 insolvenčního zákona tvrdí, že jej není povinen vydat, vázat výhradně na § 398 odst. 6 insolvenčního zákona? [2] Je tento odvolací důvod přípustný pouze v situaci, kdy vyplývá ze zprávy pro oddlužení, že by se zpeněžením majetku dlužníka nedosáhlo uspokojení věřitelů, nebo je přípustný i při tvrzení jiných okolností, za nichž je dlužník přesvědčen, že mu insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty uložil povinnost vydat ke zpeněžení majetek, který dlužník podle insolvenčního zákona není povinen vydat (odhlédnuto od právní úpravy tzv. chráněného obydlí)? [3] Lze větu „že by se zpeněžením majetku dlužníka nedosáhlo uspokojení věřitelů“ interpretovat jako odvolací důvod i v tom smyslu, že právě v důsledku zpeněžení majetku dlužníka nebude dosaženo uspokojení věřitelů, neboť bez zpeněženého majetku nebude dlužník nadále schopen vykonávat výdělečnou činnost a generovat příjem pro splátkový kalendář v oddlužení, v jehož rámci by uspokojil věřitele? [4] Je rozhodným posouzení ekonomické (ne)výhodnosti zpeněžení majetku, který dlužník využívá k dosahování svého příjmu, tedy posouzení toho, zda očekávaný vyšší příjem dlužníka spojený s nezpeněžením majetku (ve srovnání s příjmem dosahovaným při zpeněžení majetku) je vyšší než očekávaný výnos zpeněžení daného majetku? [5] Je přípustné, aby odvolací soud ignoroval důkazy o vyšším příjmu dlužníka (přiložené k odvolání), s odůvodněním, že je nevěrohodné, aby výše jeho příjmu takto výrazně stoupla (aniž by existoval důkaz, že tomu tak nebylo)? [6] Je přípustné, aby odvolací soud rozhodl o povinnosti dlužníka vydat vozidla ke zpeněžení s odůvodněním, že v průběhu schváleného oddlužení si dlužník může pořídit levnější automobily nebo automobily na operativní leasing?
6. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 věty prvé o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu (případně v odpovídajícím rozsahu i usnesení insolvenčního soudu) a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Přípustnost dovolání
7. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
8. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
9. Učinil tak proto, že dovolatel (oproti svému mínění) nepředkládá dovolacímu soudu žádnou dosud neřešenou právní otázku a napadené rozhodnutí je souladné s (níže uvedenou) ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu k výkladu § 398 odst. 3 a 6 insolvenčního zákona.
10. Odpověď na otázku, zda při posuzování výjimky z povinnosti dlužníka při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty vydat věc ke zpeněžení lze vzít v úvahu i další okolnosti než ty, které zákon výslovně uvádí v § 398 odst. 6 insolvenčního zákona (z níž se přímo podávají odpovědi na otázky předestřené dovolatelem), podal Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 31. srpna 2021, sen. zn. 29 NSČR 42/2021, uveřejněném pod číslem 93/2022 Sb. rozh. obč. (k jehož závěrům se přihlásil například též v usnesení ze dne 31. července 2023, sen. zn. 29 NSČR 44/2021, uveřejněném pod číslem 70/2024 Sb. rozh. obč., a v usnesení ze dne 21. prosince 2023, sen. zn. 29 NSČR 190/2022, uveřejněném pod číslem 103/2024 Sb. rozh. obč.), v němž uzavřel, že: [1] Jak výslovně plyne z § 398 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona a z důvodové zprávy, je při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (vedle pravidelného splácení pohledávek věřitelů z příjmů dlužníka) základní povinností dlužníka vydat insolvenčnímu správci veškerý majetek náležející do majetkové podstaty k jeho zpeněžení. [2] Z § 398 odst. 3 a 6 insolvenčního zákona je zřejmé, že z obecné povinnosti dlužníka vydat veškerý svůj majetek ke zpeněžení při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty existují (jen) dvě výjimky. Vedle situace, kdy majetek dlužníka má nízkou hodnotu a jeho zpeněžením by nebylo dosaženo žádného výtěžku použitelného k uspokojení věřitelů, je upravena výjimka v podobě ochrany obydlí dlužníka. [3] Insolvenční zákon (ani jiné právní předpisy) žádná další kritéria pro uplatnění výjimky z obecné povinnosti dlužníka vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení veškerý svůj majetek při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty neupravuje. [4] Pro naplnění smyslu předmětné výjimky je nezbytné zdůraznit, že je třeba ji vykládat restriktivně a v žádném případě není přípustné ji vykládat šířeji za limity nastavené smyslem a účelem dané normy.
11. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2021, sen. zn. 29 NSČR 28/2020, uveřejněného pod číslem 91/2022 Sb. rozh. obč., pak vyplývá, že k prověření toho, zda majetek nebyl neoprávněně zahrnut do majetkové podstaty, slouží dlužníku institut vynětí majetku z majetkové podstaty podle § 226 insolvenčního zákona. Nesouhlasí-li tedy dlužník se zahrnutím určitého svého majetku (vozidel) do majetkové podstaty, je namístě, aby podal návrh na vynětí z majetkové podstaty.
12. Závěr odvolacího soudu v projednávané věci, že dlužník je povinen vozidla (s ohledem na jejich ocenění insolvenčním správcem) vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení, se tudíž nijak neprotiví rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Ani případné další (pro rozhodnutí posuzované věci nadbytečné) úvahy odvolacího soudu ohledně možných způsobů pokračování dlužníkova podnikání (viz též otázku dovolatele č. 6) na tom nic nemění.
13. Otázkou č. 5 pak dovolatel namítal vadu řízení. K případným vadám řízení podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však přihlíží Nejvyšší soud z úřední povinnosti toliko u (jinak) přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), jestliže takové (tvrzené) procesní vady nezahrnují podmínku existence právní otázky procesního práva ve smyslu § 237 o. s. ř., což však není případ projednávané věci (žádná z namítaných vad není způsobilá ovlivnit správnost rozhodnutí co do závěru o povinnosti dlužníka vydat vozidla).
14. Jelikož dovolání obratem odmítl, Nejvyšší soud samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí; vzhledem k § 90 insolvenčního zákona šlo ostatně o zjevně bezdůvodný návrh.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 4. 2025
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu