Nejvyšší soud Usnesení insolvence

29 NSCR 130/2015

ze dne 2015-12-23
ECLI:CZ:NS:2015:29.NSCR.130.2015.1

KSOS 25 INS 21401/2013

29 NSČR 130/2015-P23-33

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem v

insolvenční věci dlužníka O. K. D. C. mont s. r. o., se sídlem v Ostravě –

Hulvákách, Štramberská 515/45, PSČ 703 00, identifikační číslo osoby 25385747,

vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 21401/2013, o

přihlášce pohledávky věřitele č. 23, o dovolání věřitele č. 23 Prostřední dvůr

s. r. o., se sídlem v Ostravě – Zábřehu, Pavlovova 3059/40, PSČ 700 30,

identifikační číslo osoby 28580826, zastoupeného Mgr. Markem Urbišem,

advokátem, se sídlem v Opavě – Kateřinkách, Partyzánská 1565/18, PSČ 747 05,

proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. června 2014, č. j. KSOS 25

INS 21401/2013-P23-6 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 2014,

č. j. KSOS 25 INS 21401/2013, 3 VSOL 815/2014-P23-11, takto:

I. Řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5.

června 2014, č. j. KSOS 25 INS 21401/2013-P23-6, se zastavuje.

II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září

2014, č. j. KSOS 25 INS 21401/2013, 3 VSOL 815/2014-P23-11, se odmítá.

Usnesením ze dne 5. června 2014, č. j. KSOS 25 INS 21401/2013-P23-6, odmítl

Krajský soud v Ostravě (dále též jen „insolvenční soud“) – cituje ustanovení §

83, § 173 odst. 1 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho

řešení (insolvenčního zákona) a ustanovení § 42 odst. 3 a 5 zákona č. 99/1963

Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – přihlášku pohledávky

věřitele č. 23 Prostřední dvůr s. r. o. (bod I. výroku) a určil, že právní mocí

rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).

K odvolání věřitele č. 23 Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením

potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Věřitel č. 23 napadl usnesení odvolacího soudu a výslovně též usnesení

insolvenčního soudu dovoláním, požaduje jejich zrušení a vrácení věci

insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

K dovolání proti usnesení insolvenčního soudu.

K projednání dovolání proti usnesení soudu prvního stupně není dána funkční

příslušnost žádného soudu; Nejvyšší soud proto řízení o takovém podání v této

části zastavil podle § 243b věty před středníkem, § 104 odst. 1 věta první a §

243f odst. 2 o. s. ř (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.

září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky

soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.

listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 61/2011).

K dovolání proti usnesení odvolacího soudu.

Nejvyšší soud dovolání směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl podle

ustanovení § 243c odst. 1 věty první a § 243f odst. 2 o. s. ř., neboť

neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů

přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto

vadu nelze pokračovat.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání,

aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti

dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této

věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek

považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace

textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014

Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je (stejně jako další rozhodnutí

Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu.

Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS

3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014,

sp. zn. III. ÚS 695/14 a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14

(dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání,

se z dovolání (posuzováno podle obsahu) nepodává.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení

rozhodný občanský soudní řád v jeho znění účinném od 1. ledna 2014 (srov.

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014,

uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním

rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru

(zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do

insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. prosince 2015

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu