KSPH 62 INS XY 29 NSČR 131/2022-B-33 USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka P. H., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 62 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání A. i. C. T., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. ledna 2022, č. j. KSPH 62 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. ledna 2022, č. j. KSPH 62 INS XY, 2 VSPH XY, se mění takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. října 2021, č. j. KSPH 62 INS XY, se mění tak, že A. i. C. T se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka P. H.
1. Usnesením ze dne 8. října 2021, č. j. KSPH 62 INS XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Odvolal A. i. C. T. (dále jen „veřejná obchodní společnost A“) z funkce insolvenčního správce podle § 31 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění pozdějších předpisů, jelikož jí zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, právo vykonávat činnost k 30. září 2021 (bod I. výroku). [2] Ustanovil nového insolvenčního správce dlužníka podle ustanovení § 31 odst. 5 insolvenčního zákona, neboť „došlo k odvolání“ veřejné obchodní společnosti A „a bylo proto nutno“ ustanovit nového insolvenčního správce (bod II. výroku). [3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů, předložila zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravovala, a aby vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku dlužníka (bod III. výroku).
2. K odvolání veřejné obchodní společnosti A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. ledna 2022, č. j. KSPH 62 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku ve znění, že se veřejná obchodní společnost A odvolává z funkce insolvenčního správce podle ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona.
3. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích a z ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019 [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu] – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
4. Závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 jsou obdobně použitelné i v této věci. Též v návaznosti na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněném pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 135/2018“), a v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 48/2014 a sen. zn. 29 NSČR 49/2014, lze insolvenčnímu soudu vytknout, že neposuzoval, zda zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce podle § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích má (může mít) vliv na další (s odbornou péčí prováděný) výkon funkce insolvenčního správce.
5. Z výpisu z obchodního rejstříku a ze seznamu insolvenčních správců přitom plyne, že ohlášení společníci veřejné obchodní společnosti A (J. C., P. M., O. Ř., P. V., M. P., I. Ch. a D. S.) jsou jejími společníky i po 30. září 2021 a že veřejná obchodní společnost A nezanikla.
6. Pro další činnost veřejné obchodní společnosti A jako insolvenčního správce dlužníků zůstala zachována odborná způsobilost garantovaná jejími ohlášenými společníky (bez zřetele k tomu, že o „ohlášené společníky“ technicky již nepůjde); potud je podstatné, že zde stále jsou společníci, jejichž odbornost byla pokladem pro udělení práva vykonávat činnosti insolvenčního správce.
7. Pro posouzení důvodnosti odvolání je tak určující, zda odvolání z funkce je (bylo) účelné s přihlédnutím k zásadě rychlosti a hospodárnosti insolvenčního řízení (k tomu, v jakém stadiu se insolvenční řízení nachází).
8. Z usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty ze dne 3. září 2020 (B-7) [v němž byl stanoven termín úhrady první splátky k 28. říjnu 2020] plyne, že oddlužení dlužníka by mělo probíhat po dobu ještě více než 3,5 roku. Za těchto okolností nelze usuzovat na to, že by odvolání insolvenčního správce (jehož oprávnění k výkonu funkce již zaniklo) bylo v rozporu s účelem insolvenčního zákona (neohrozí požadavek rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů).
9. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že se zabýval jen kritériem podpůrným; pouhou úvahu o tom, v jaké fázi se nachází insolvenční řízení má v intencích judikatury Nejvyššího soudu za nedostatečnou pro odvolání z funkce.
11. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
12. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
13. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
14. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
15. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téhož dovolatele ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jehož závěry lze shrnout následovně:
16. V intencích závěrů plynoucích z R 135/2018 i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle § 31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
17. Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
18. V poměrech této věci tyto závěry promítají tak, že delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce. Právní posouzení věci odvolacím soudem tedy správné není.
19. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 4. 2022
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu