KSCB 27 INS XY 29 NSČR 132/2019-B-560
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka J. M., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 27 INS XY, o vynětí majetku z majetkové podstaty dlužníka, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Kasárenská 157/4, PSČ 370 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. srpna 2019, č. j. KSCB 27 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 29. ledna 2019, č. j. KSCB 27 INS XY, ve znění opravného usnesení ze dne 7. února 2019, č. j. KSCB 27 INS XY, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužníka J. M. ze dne 24. září 2018 na vynětí ve výroku specifikované nemovitosti (dále jen „nemovitost“) z majetkové podstaty (bod I. výroku), povolil z důvodů zvláštního zřetele hodných zpeněžení nemovitosti před právní mocí rozhodnutí o návrhu na vynětí majetku (bod II. výroku), a rozhodl, že z výtěžku zpeněžení mohou být věřitelé uspokojeni až po právní moci rozhodnutí o návrhu na vynětí z majetkové podstaty (bod III. výroku).
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které podle svého obsahu směřuje proti té části výroku, jíž odvolací soud potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu o zamítnutí návrhu na vynětí nemovitosti z majetkové podstaty. Přípustnost dovolání dlužník vymezuje argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázek, které doposud v praxi dovolacího soudu
nebyly řešeny, namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí spolu s rozhodnutím insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Konkrétně dovolatel formuluje následující otázky: a/ „Zda v případě, že insolvenční správce uzavírá dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, kterým je nabýván movitý majetek do majetkové podstaty oproti finančnímu vypořádání na úkor majetkové podstaty, podléhá schválení insolvenčního soudu“.
b/ „Zda lze pod pojem majetek nabytý dlužníkem v průběhu řízení [§ 205 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)] zahrnout i majetek, který v podstatě ‚zakoupil‘ (byť formou výzvy k podání dodatečné přihlášky do konkursního řízení) z prostředků majetkové podstaty insolvenční správce, když formálně se jedná o bezplatný převod spoluvlastnického podílu do majetkové podstaty dlužníka.“ Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také jen „o.
s. ř.“) a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 NSČR 50/2011, uveřejněného pod číslem 97/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne
29. února 2016, sen. zn. 29 NSČR 33/2016, uveřejněného pod číslem 39/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 29. listopadu 2018, sen. zn. 29 NSČR 11/2017, mutatis mutandis plyne, že při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem může v návrhu podle § 226 insolvenčního zákona dlužník uplatňovat pouze námitky dle § 207 a § 208 insolvenčního zákona. Současně platí, že institut vynětí majetku z majetkové podstaty podle § 226 insolvenčního zákona je koncipován na ochranu práv dlužníka. Prostřednictvím návrhu na vynětí majetku z majetkové podstaty nemůže dlužník prosazovat práva třetích osob. Rozhodnutí odvolací soudu se těmto závěrům nijak neprotiví a naopak výhrady dovolatele, uplatněné v dovolání, nesměřují k naplnění některé z podmínek, které by vedly k závěru o důvodnosti návrhu na vynětí nemovitosti z majetkové podstaty. Nemovitost nespadá pod žádnou z výjimek § 207 a § 208 insolvenčního zákona.
Nad rámec výše uvedeného lze poznamenat, že dovolatelovy otázky ve své podstatě míří proti dohodě o vypořádání podílového spoluvlastnictví a jím prosazovaný názor by vedl pouze k tomu, že by nemovitost nabyla zpět do vlastnictví věřitelka (původní spoluvlastnice). To se však příčí účelu návrhu dle § 226 insolvenčního zákona. Navíc je zřejmé, že institut vynětí majetku z majetkové podstaty neslouží k uplatnění výhrad proti postupu insolvenční správkyně při vypořádání podílového spoluvlastnictví.
Konečně vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu procesní vady (že nebyl insolvenčním soudem vyzván k upřesnění nesrozumitelností v návrhu ze dne 24. září 2018), které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak k těmto vadám přihlíží dovolací soud pouze u přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Vady řízení, které (jako v této věci) nezahrnují podmínku existence právní otázky ve smyslu § 237 o. s. ř., přípustnost dovolání samy o sobě založit nemohou.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená výše – veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2020
Mgr. Milan Polášek předseda senátu