MSPH 93 INS XY 29 NSČR 132/2022-B-54 USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka Z. H., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 93 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání A. i. C. T., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 2021, č. j. MSPH 93 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 2021, č. j. MSPH 93 INS XY, 4 VSPH XY, se mění takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2021, č. j. MSPH 93 INS XY, se mění tak, že A. i. C. T, se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka Z. H.
1. Usnesením ze dne 5. listopadu 2021, č. j. MSPH 93 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Odvolal A. i. C. T (dále jen „veřejná obchodní společnost A“) z funkce insolvenčního správce dlužníka (bod I. výroku). [2] Ustanovil nového insolvenčního správce dlužníka (bod II. výroku). [3] Uložil novému insolvenčnímu správci, aby do 3 dnů sdělil soudu jméno a příjmení, datum narození a trvalý pobyt fyzické osoby, jejímž prostřednictvím bude vykonávat činnost insolvenčního správce, s tím, že musí prokázat, že tato fyzická osoba splňuje podmínky pro výkon činnosti insolvenčního správce (bod III. výroku). [4] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby do 30 dnů předložila zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravovala, a aby vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (bod IV. výroku). [5] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby do 3 dnů řádně informovala nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předala mu všechny doklady související s výkonem její činnosti (bod V. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že: [1] Usnesením ze dne 16. května 2017, č. j. MSPH 93 INS XY, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil veřejnou obchodní společnost A. [2] Právo veřejné obchodní společnosti A vykonávat činnost insolvenčního správce zaniklo (ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích) k 30. září 2021.
3. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 24 odst. 2, § 25, § 29 odst. 4 a § 31 odst. 3, 5 a 6 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a ustanovení § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích – dospěl k závěru, že veřejnou obchodní společnost A je nutné odvolat z funkce vzhledem k tomu, že jí zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce.
4. K odvolání veřejné obchodní společnosti A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. prosince 2021, č. j. MSPH 93 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.
5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích a z ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněném pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 135/2018“) a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 49/2014 [usnesení jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu] – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
6. V dané věci je nesporné, že k 30. září 2021 zaniklo veřejné obchodní společnosti A oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce dle § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích.
7. Z oddílu A, vložky 76042, obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze a ze seznamu insolvenčních správců vedeného Ministerstvem spravedlnosti přitom plyne, že veřejná obchodní společnost A nezanikla a že z osmi jejích společníků se obnovilo oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce jako fyzická osoba J. C., P. M., O. Ř., P. V., M. P., I. Ch. a D. S. Společník P. S. nikdy neměl oprávnění k činnosti insolvenčního správce.
8. Jelikož všech sedm (dříve ohlášených) společníků opět může vykonávat funkci insolvenčního správce samostatně jako fyzické osoby, je vyloučeno – pro nepřípustný „střet zájmů“ ve smyslu § 9 odst. 1 písm. d/, odst. 2 zákona o insolvenčních správcích – aby stejnou činnost vykonávala jejich prostřednictvím veřejná obchodní společnost A. Nadto osmý společník nikdy neměl oprávnění k činnosti insolvenčního správce; proto nemůže být „garantem“ odborné způsobilosti výkonu funkce insolvenčního správce veřejnou obchodní společností. Je tak zřejmé, že veřejná obchodní společnost A nemá v dané chvíli žádného společníka, jehož prostřednictvím by mohla řádně vykonávat funkci insolvenčního správce; proto byl dán „legitimní důvod“ pro její odvolání z funkce insolvenčního správce (dlužníka).
9. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel nesouhlasí se závěry odvolacího soudu o střetu zájmů (má za to, že není dán). Odvolacímu soudu dále vytýká, že v intencích závěrů usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 nevzal v potaz, zda mu zůstala zachována odborná způsobilost k dalšímu výkonu funkce. Namítá, že odvolací soud takto pominul kritérium, jež má Nejvyšší soud za hlavní a zabýval se jen kritériem podpůrným.
11. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
12. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
13. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
14. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
15. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téhož dovolatele ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl jednak v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, (dovolatelem přiléhavě zmíněným), jednak v usnesení ze dne 10. března 2022, sen. zn. 29 NSČR 49/2022, na něž Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje a jejichž závěry lze shrnout následovně:
16. V intencích závěrů plynoucích z R 135/2018 i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle § 31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
17. Věci řešené Nejvyšším soudem v R 135/2018 a v usnesení sen. zn. 29 NSČR 49/2014 (jichž se odvolací soud argumentačně dovolává v otázce střetu zájmů), byly skutkově odlišné. Nepřípustný střet zájmů práva fyzické osoby vykonávat funkci insolvenčního správce s jejím postavením ohlášeného společníka veřejné obchodní společnosti v nich plynul především z toho, že jediný ohlášený společník veřejné obchodní společnosti, jemuž se obnovilo právo vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzické osobě, činil vše pro to, aby mohl působit ve funkci insolvenčního správce již jen jako fyzická osoba, a aby naopak nemusel v insolvenčních řízeních, v nichž byla ustanovena insolvenčním správcem veřejná obchodní společnost, nadále působit jako ohlášený společník této veřejné obchodní společnosti (coby společnosti se zaniklým oprávněním).
Ostatně, akcent na kritérium odbornosti (u veřejné obchodní společnosti, jejíž právo vykonávat funkci insolvenčního správce zaniklo) v obou označených rozhodnutích by v takovém případě postrádal smysl [pro vznik práva vykonávat funkci insolvenčního správce musí mít veřejná obchodní společnost (ohlášeného) společníka s oprávněním vykonávat funkci insolvenčního správce, jež se mu při zániku práva veřejné obchodní společnosti vykonávat funkci insolvenčního správce obnovuje automaticky (srov. § 9 odst. 1 písm. d/, odst. 2 zákona o insolvenčních správcích)].
18. V poměrech této věci se tyto závěry promítají tak, že při absenci jakýchkoli zjištění na téma nedostatku odborné způsobilosti veřejné obchodní společnosti A se zaniklým oprávněním k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení nezakládá okolnost, že její společníci (garantující odbornou způsobilost veřejné obchodní společnosti k dokončení výkonu funkce) budou nově ustanovováni insolvenčními správci dlužníků jako fyzické osoby, sama o sobě střet zájmů, vylučující další působení veřejné obchodní společnosti jako insolvenčního správce v insolvenčních řízeních, v nichž byla ustavena do funkce před zánikem oprávnění podle § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích. Právní posouzení věci odvolacím soudem tedy správné není.
19. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka.
Poučení:Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 4. 2022
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu