KSLB 76 INS XY 29 NSČR 133/2022-B-27 USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice P. S., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, insolvenčního správce dlužnice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. ledna 2022, č. j. KSLB 76 INS XY, 5 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. ledna 2022, č. j. KSLB 76 INS XY, 5 VSPH XY, se mění takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. listopadu 2021, č. j. KSLB 76 INS XY, se mění tak, že Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužnice.
1. Usnesením ze dne 16. listopadu 2021, č. j. KSLB 76 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“): [1] Odvolal Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s. (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“), z funkce insolvenčního správce dlužnice Petry Slavíkové (bod I. výroku). [2] Ustanovil nového insolvenčního správce dlužnice (bod II. výroku). [3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby bez zbytečného odkladu řádně informovala nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předala mu všechny doklady související s výkonem její činnosti a případné zůstatky na účtu majetkové podstaty dlužnice (bod III. výroku). [4] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby mu do 30 dnů ode dne doručení usnesení předložila zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravovala, a aby vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (bod IV. výroku). [5] Uložil další povinnosti novému insolvenčnímu správci (bod V. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že: [1] Usnesením ze dne 16. února 2021, č. j. KSLB 76 INS XY (mimo jiné), zjistil úpadek dlužnice, povolil jí oddlužení a jejím insolvenčním správcem ustanovil veřejnou obchodní společnost A. [2] Na základě její žádosti zaniklo (ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích) právo veřejné obchodní společnosti A vykonávat činnost insolvenčního správce (k 30. září 2021).
3. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 31 odst. 3, 5 a 6 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že není zřejmý další vývoj veřejné obchodní společnosti A, není zaručeno, že osoba ohlášeného společníka, která současně má v úmyslu podnikat v nové společnosti, je dostatečnou zárukou pro to, aby byl zajištěn výkon funkce insolvenčního správce po celou dobu, která zbývá do konce insolvenčního řízení s přihlédnutím k tomu, že administrativní zajištění insolvenčních řízení, v nichž veřejná obchodní společnost A působí (3.545) je ekonomicky velmi náročné. Veřejná obchodní společnost A tím, že sama oznámila ukončení činnosti, již zahájila útlum podnikatelské činnosti a nemůže tak generovat nové příjmy. Z insolvenčního spisu ani z jiných veřejných zdrojů není zřejmé, že by všichni stávající společníci byli zajedno v tom, že veřejná obchodní společnost A bude plně funkčním celkem do ukončení posledního insolvenčního řízení. Proto je vhodnější změnit osobu insolvenčního správce nyní, kdy je společnost ještě plně funkční a lze zajistit předání všech podkladů novému insolvenčnímu správci.
4. K odvolání veřejné obchodní společnosti A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. ledna 2022, č. j. KSLB 76 INS XY, 5 VSPH XY (mimo jiné), potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.
5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích a z ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněném pod číslem 135/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 135/2018“) [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 48/2014 a sen. zn. 29 NSČR 49/2014, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019 – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
6. V rámci úvahy o případném setrvání veřejné obchodní společnosti se zaniklým oprávněním ve funkci je zapotřebí především zkoumat, jaký postup nejlépe naplňuje účel insolvenčního zákona, při respektování zásady rychlosti a hospodárnosti insolvenčního řízení (§ 5 písm. a/ insolvenčního zákona). Dále je nutno zkoumat, zda veřejná obchodní společnost (se zřetelem k důvodu zániku oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce) je způsobilá vykonávat funkci nadále řádně (s odbornou péčí), tedy zda má společníky, jejichž odbornost byla podkladem pro udělení práva vykonávat činnosti insolvenčního správce, třebaže již technicky nepůjde o ohlášené společníky.
7. Je (tedy) právně významné, v jakém stadiu se nachází insolvenční řízení; zda je účelné s ohledem na předpokládanou „zbývající“ činnost insolvenčního správce do skončení insolvenčního řízení (poměřováno počtem a náročností úkonů) odvolat stávajícího insolvenčního správce z funkce, aniž by byl ohrožen požadavek rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Ze spisu odvolací soud ověřil, že insolvenční soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty pravomocným usnesením ze dne 10. června 2021 a že první měsíční splátka byla uložena v červenci 2021. Lze tudíž předpokládat, že při pětiletém splátkovém kalendáři bude oddlužení probíhat do června 2026. S ohledem na tuto ranou fázi insolvenčního řízení tak bylo namístě odvolat veřejnou obchodní společnost A z funkce.
8. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že v intencích závěrů usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 nevzal v potaz, zda mu zůstala zachována odborná způsobilost k dalšímu výkonu funkce. Namítá, že odvolací soud takto pominul kritérium, jež má Nejvyšší soud za hlavní, a zabýval se jen kritériem podpůrným.
10. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
11. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
12. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
13. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
14. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téhož dovolatele ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jehož závěry lze shrnout následovně:
15. V intencích závěrů plynoucích z R 135/2018 i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle § 31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
16. Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
17. V poměrech této věci se tyto závěry promítají tak, že při absenci jakýchkoli zjištění na téma nedostatku odborné způsobilosti veřejné obchodní společnosti A se zaniklým oprávněním k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení a při spekulativní (obsahem spisu nepodložené) povaze skutkových závěrů insolvenčního soudu o dalším fungování veřejné obchodní společnosti A, nezakládají skutečnosti uváděné soudy nižších stupňů důvod pro odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce. Právní posouzení věci odvolacím soudem tedy správné není.
18. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužnice.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. dubna 2022
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu