KSBR 47 INS XY
29 NSČR 137/2019-B-123
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční
věci dlužníků M. S., narozeného XY, bytem XY, a O. S., narozené XY, bytem XY, o
splnění oddlužení a osvobození dlužníků od placení pohledávek, vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR XY, o dovolání dlužníka M. S.,
zastoupeného JUDr. Jitkou Šťastnou, advokátkou, se sídlem v Uherském Hradišti,
Prostřední 128, PSČ 686 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.
srpna 2019, č. j. KSBR 47 INS XY, 3 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
[1] Usnesením ze dne 29. dubna 2019, č. j. KSBR 47 INS XY, Krajský soud v Brně
(dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné nepřiznal dlužníkům osvobození od
placení zbytku pohledávek (bod VI. výroku).
[2] K odvolání dlužníků Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. srpna 2019,
č. j. KSBR 47 INS XY, 3 VSOL XY:
1/ Změnil (na základě odvolání dlužnice) usnesení insolvenčního soudu v části
bodu VI. výroku tak, že dlužnici přiznal osvobození od placení zbytku
pohledávek.
2/ Odmítl (jako opožděné) odvolání dlužníka proti bodu VI. výroku usnesení
insolvenčního soudu (druhý výrok).
[3] Proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání.
[4] Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném
(dále též jen „o. s. ř.“), jako objektivně nepřípustné. Učinil tak proto, že
dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v ustanovení § 238a o.
s. ř. a vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. není přípustné
ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. (dovolání směřuje proti usnesení, proti
němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.). K tomu
srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2013, sen. zn. 29 NSČR
35/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2014, pod
číslem 62.
[5] Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení
nesprávné poučení o tom, že dovolání proti druhému výroku (při splnění dalších
podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon
nepřipouští, nezakládá. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června
2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp.
zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení
Ústavního soudu.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru
(zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do
insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2019
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu