MSPH 95 INS XY 29 NSČR 145/2022-B-41 USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice P. Š., narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání A. i. C. T., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, insolvenčního správce dlužnice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2021, č. j. MSPH 95 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2021, č. j. MSPH 95 INS XY, 2 VSPH XY, se mění takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2021, č. j. MSPH 95 INS XY, se mění tak, že A. i. C. T., se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužnice.
1. Usnesením ze dne 23. listopadu 2021, č. j. MSPH 95 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Odvolal Administraci insolvencí A. i. C. T. (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“), z funkce insolvenčního správce dlužnice P. Š. (bod I. výroku). [2] Ustanovil nového insolvenčního správce dlužnice (bod II. výroku). [3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů od doručení usnesení, vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku dlužnice (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že: [1] Usnesením ze dne 6. března 2017, č. j. MSPH 95 INS XY(mimo jiné), zjistil úpadek dlužnice a jejím insolvenčním správcem ustanovil veřejnou obchodní společnost A. [2] K 30. září 2021 zaniklo (na základě její žádosti, ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích) právo veřejné obchodní společnosti A vykonávat činnost insolvenčního správce. [3] Podáním datovaným 1. října 2021, doručeným insolvenčnímu soudu dne 5. října 2021, sdělila veřejná obchodní společnost A, že schůze jejích společníků přijala dne 26. května 2021 rozhodnutí o ukončení činnosti insolvenčního správce pro nejednotný pohled společníků na fungování společnosti.
3. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 31 odst. 3, 5 a 6 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že je zřejmé, že veřejná obchodní společnost A vstoupí do likvidace, likvidace však dle § 187 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neumožňuje pokračovat v podnikatelské činnosti. Též skutečnost, že ve společnosti panují rozpory mezi společníky, je důležitým důvodem, pro který ji nelze ponechat ve funkci.
4. K odvolání veřejné obchodní společnosti A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. prosince 2021, č. j. MSPH 95 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce.
5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích a z ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněném pod číslem 135/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 135/2018“) [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen.
zn. 29 NSČR 48/2014 a sen. zn. 29 NSČR 49/2014, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019 – po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce dovodil, že jím citované závěry jsou použitelné i v poměrech této věci. Napadeným rozhodnutím je (totiž) garantováno (zachováno) jak kritérium „odborné způsobilosti“ výkonu funkce insolvenčního správce, tak kritérium „rychlosti a hospodárnosti“ insolvenčního řízení (§ 5 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona), když funkci insolvenčního správce bude nadále (fakticky) vykonávat táž osoba (J.
C.), jež ji předtím vykonávala jako ohlášený společník veřejné obchodní společnosti A.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze sen. zn. 29 NSČR 67/2019 a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že v intencích závěrů usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 a sen. zn. 29 NSČR 33/2022, nevzal v potaz, zda mu zůstala zachována odborná způsobilost k dalšímu výkonu funkce. Namítá, že odvolací soud takto (metodologicky nesprávně) pominul kritérium, jež má Nejvyšší soud za hlavní a zabýval se jen kritériem podpůrným.
8. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
9. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
10. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
11. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
12. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téhož dovolatele ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl v dovolatelem zmíněném usnesení sen. zn. 29 NSČR 33/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jehož závěry lze shrnout následovně:
13. V intencích závěrů plynoucích z R 135/2018 i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle § 31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
14. Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
15. V poměrech této věci se tyto závěry promítají tak, že při absenci jakýchkoli zjištění na téma nedostatku odborné způsobilosti veřejné obchodní společnosti A se zaniklým oprávněním k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení nezakládají skutečnosti uváděné soudy nižších stupňů důvod pro odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce, což platí i pro spekulativní (obsahem spisu nedoložený) úsudek insolvenčního soudu o (budoucím) vstupu veřejné obchodní společnosti A do likvidace a o rozporech společníků (ze sdělení o nejednotném pohledu společníků na fungování společnosti neplyne závěr o jejich rozporech v rámci výkonu funkce insolvenčního správce veřejnou obchodní společností A). Právní posouzení věci odvolacím soudem tedy správné není.
16. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužnice.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. dubna 2022
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu